Superlehké dělo

Současné konflikty probíhající prakticky po celém světě přinášejí zajímavý jev, jakousi renesanci dělostřelectva. Ta přitom obsahuje celou řadu charakteristických prvků. Jsou znovu objevovány druhy dělostřelecké techniky, které ještě nedávno byly odsouvány do zapomenutí, je tak opět vyzdvihován význam raketometů a minometů apd. Tato renesance se ale poněkud překvapivě týká i lehkého dělostřelectva.

Lehké dělostřelectvo

Lehké dělostřelectvo bylo přitom po dlouhou dobu vnímáno spíše jako okrajové, jako pouze jakýsi doplněk mnohem účinnějších děl ráže 155 mm, příp. 152 mm. To ale změnily právě asymetrické konflikty posledních let, které často probíhají ve složitém, nepřehledném terénu (města, horské prostředí).  Pro takovýto terén jsou děla 155 mm často příliš těžká a zbytečně výkonná, leckde je pak jejich nasazení zcela nemožné. Oproti tomu lehká děla se ukázala jako mnohem univerzálnější, schopná nasazení i v náročném, atypickém terénu. Velkou výhodou je pochopitelně i jejich výrazně nižší cena, díky nimž si je armády mohou zakoupit ve větším množství. Lehká děla tak přestávají být doménou speciálních jednotek a naopak si nacházejí své místo i u standardní pěchoty. Dalo by se říci, že právě moderní konflikty potvrdily staré ruské vojenské úsloví, že je lepší mít nedostatečnou palebnou sílu včas a na místě než mít ideální bojový prostředek daleko od bojiště.

Kategorie lehkých děl byla donedávna spojena především se západními kanony L-118/M-119 původem z Velké Británie a francouzskými LG-1 ráže 105 mm.

                                                                LG-1 ráže 105 mm

                                                                (foto: Fistos / PD)                                                    

Do jisté míry analogem z druhé strany bylo sovětské, resp. ruské dělo D-30 122 mm. Bojové nasazení těchto děl přineslo zajímavou zkušenost. Jak L-118, tak i LG-1 jsou i nadále až příliš těžké, pro některé jednotky a především pro některé druhy úkolů se prostě nehodí. Jejich nevýhodou je i relativně vysoká cena, jako drahá je hodnocena i munice pro tato děla.

Ještě víc to pak platí pro zmíněné ruské dělo D-30, jehož hmotnost je ještě vyšší. D-30 představuje sice mimořádně zdařilou a úspěšnou konstrukci, ale svou hmotností, ale i svými výkony je spíše někde mezi lehkými a těžkými děly. Jako lehké je používáno spíše z nouze.

Specifickým případem jsou i protitankové kanony. I tato kategorie je dnes znovu objevována; je však zřejmé, že protitankové kanony nemohou plnit úlohu lehkých děl. Pro takové úkoly jsou zbytečně výkonné, jsou také až příliš těžké. Jejich nevýhodou je i jejich munice, která je většinou zastaralá – a navíc byla určena pro specifické úkoly (probíjení mohutného pancéřování tanku). Je tak méně vhodná pro úkoly palebné podpory, které jsou přitom pro kategorii lehkých kanonů typické.

Zajímavou zkušenost přineslo masové využívání protitankových kanonů během současného konfliktu na Ukrajině. Zde byly ve velkém rozsahu použity dosud velmi rozšířené protitankové kanony MT-12 Rapira ráže 100 mm. Jako mnohem vhodnější se ale ukázaly starší lehké kanony D-48, mající ráži pouze 85 mm! Pro většinu úkolů byly postačující, zároveň jim ale jejich nižší hmotnost zajišťuje vyšší mobilitu. Výhodou těchto děl je i to, že mohou být využita i pro nepřímou palbu, takže jsou mnohem univerzálnější než v podstatě jednoúčelové MT-12. Nevýhodou kanonů D-48 tak je jejich stále ještě vysoká hmotnost (vyšší než hmotnost děl L-118 či LG-1), daná i značnou délkou hlavně (74 ráží). Zastaralá je i jejich munice, jejíž výhodou je jen to, že je k dispozici ve značném množství.

Na druhou stranu lze pozorovat jiný, takříkajíc opačný jev. Především v posledních letech roste ráže kanonů obrněných vozidel, především bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů. Zatímco ještě nedávno převažovaly kanony 20-30 mm, dnes je ráže 30 mm považována spíše za minimum. Čím dál více se prosazují vyšší ráže, především ráže 35 a 40 mm. V Rusku dokonce pro obrněná vozidla byl vyvinut automatický kanon AU-220M ráže 57 mm, který bude osazen na novou generaci ruských obrněných vozidel. A je velice pravděpodobné, že tento trend budou následovat i další státy.

Podobný jev se ale projevuje i u různých provizorních bojových prostředků, tzv. tacticals, vozidel palebné podpory atd. Zatímco dříve byly tyto prostředky osazeny většinou jen velkorážními kulomety a maximálně lehkými kanony, jako je např. rozšířený ruský typ ZU-23, dnešní trend směřuje jednoznačně k větším rážím. Na podvozky lehkých nákladních automobilů tak jsou montovány i výkonné, byť třebas zastaralé protiletadlové kanony, jako je např. sovětské 37 mm dělo vz. 39. Během konfliktů v Sýrii a Libyi se dokonce objevily i nákladní automobily osazené protiletadlovým kanonem S-60 ráže 57 mm!

Je zřejmé, že pokud by se mělo hypotetické lehké tažené dělo proti takovýmto palebným prostředkům prosadit, musí mít proti nim převahu, musí mít vyšší bojovou hodnotu. Mělo by být lehčí než současné lehké kanony, na druhou stranu by ale mělo být silnější, resp. mělo by mít větší ráži než malorážové kanony. Pokusíme-li se najít určitý technický kompromis, pak zjistíme, že někde mezi oběma póly se nachází ráže 76 mm (příp. 75 mm). Vše tak hovoří pro vývoj lehkého pěchotního děla 76 mm.

Ráže 76 mm dnes

Ráže 76 mm je dnes mezi pěchotními děly přehlížena, většinou je vnímána jako zastaralá. Tento pohled je ale do jisté míry chybný. Dodnes slouží po světě stovky, ba  tisíce děl ráže 76 mm. Do značné míry je to především díky staršímu, ale dosud velmi rozšířenému sovětskému kanonu ZiS-3 vz. 42.

Kanon ZiS-3 vz. 42 byl svým způsobem geniální, nadčasová zbraň. Jak vypovídá již jeho označení, zkonstruován byl již ve čtyřicátých letech minulého století, za druhé světové války. Byl vyroben v obrovských počtech a stal se jedním ze symbolů Rudé armády. Vysoce byla u něj hodnocena účinnost munice (značně vyšší než v případě munice 57 mm), průbojnost, ale také velmi nízká hmotnost a snadná ovladatelnost.

                                                                  ZiS-3 ráže 76 mm

                                                            (foto: Katangais / CC BY)

Kariéra kanonu ZiS-3 pokračovala i po skončení druhé světové války. Kanony ZiS-3 se tak dostaly do výzbroje celé řady evropských států, orientujících se na Sovětský svaz, tedy států Varšavské smlouvy včetně bývalého Československa. Především se ale tyto kanony dostaly do výzbroje celé řady armád rozvojových zemí.

Ani konec studené války neznamenal konec kariéry kanonu ZiS-3. Pravda, z výzbroje evropských armád již byl vyřazen, ale jinde tomu tak není. Kanon ZiS-3 dosud slouží ve značných počtech především v afrických státech jako je Angola (až 60 ks), Etiopie ( 80ks?), Mosambik (až 180 ks), Nigérie (neznámý počet, údajně desítky ks) a další. Kanon Zis -3 se nachází i ve výzbroji Kuby (až 100 ks), Nikaragui (83 ks); lze jej najít i v státech jihovýchodní Asie, především Vietnamu (?), dále Kambodži (50 ks).

Zajímavý je příklad především Angoly a Etiopie. Obě země se dnes vyznačují poměrně silnou a rostoucí ekonomikou (na africké poměry) a hospodářským růstem, kdy jejich HDP roste až o 10% ročně. Oba státy kladou vysoký důraz na obranu, mají velice silné a početné armády, díky rostoucím příjmům tyto státy pro své ozbrojené síly nakupují moderní výzbroj včetně dělostřelectva. Např. Etiopie si pořídila samohybná děla MSTA. Pro obě země by také nebyl pořídit si velice levně nějaká těžší děla z přebytků evropských armád, např. zmíněná ruská děla D-30, případně i lehčí D-48. Přesto obě země i nadále kanony ZiS-3 udržují ve své výzbroji.

Obdobný je i příklad zmíněných asijských zemí. Také tyto země by patrně neměly problém pořídit si modernější výkonnější děla, přesto raději udržují ve službě ZiS-3. Pro jejich náročný, džunglovitý terén, znemožňující nasazení moderních děl, je starý dobrý ZiS-3 stále optimální.

Ukazuje se tak, že zdánlivě zcela zastaralý, nevýkonný kanon ZiS-3 má i na dnešním bojišti své místo. Nedosahuje výkonů, jaké mají moderní lehké kanony 105 mm, jako je britský L-118 či francouzský LG-1, nemá jejich průbojnost či dostřel, přesto je díky svým vlastnostem pro celou řadu misí vhodnější. Díky své nízké hmotnosti je přímo ideální pro různé lehké pěchotní, paradesantní a protipovstalecké jednotky, které přitom v dnešním rozvojovém světě plném atypických, asymetrických konfliktů mají čím dál vyšší význam.

Nutno ale říci, že to ale není jen otázka kanonu ZiS-3. Obdobně i nadále ve výzbroji celé řady armád zůstávají obdobná, taktéž zastaralá americká děla M-116 ráže 75 mm. Ta dokonce dosahují ještě mnohem nižších výkonů. Přesto si je některé země, jako např. země Jižní a Střední Ameriky či africké státy, i nadále udržují ve své výzbroji. Pro náročný, džunglovitý terén těchto zemí je M-116 stále vyhovující – a nevadí ani jeho nízký dostřel a nižší účinek munice.

Základní nevýhodou jak ZiS-3, tak i M-116 je fakt, že tato děla jsou nejen zastaralá, ale vysloveně stará. Většina jednotek je opotřebena jak délkou své služby, tak i svým intenzivním nasazením v celé řadě konfliktů. Mnohé jednotky tak jsou již na hranici své životnosti. Nabízí se tak prostor pro vývoj nového lehkého, z pohledu dnešní dělostřelecké techniky super lehkého taženého děla 76 mm.

Lehké tažené 76 mm dělo v novém

Nabízí se otázka, jaké by nové dělo mělo být. Jakou by mělo mít koncepci, jaké by mělo mít klíčové vlastnosti a schopnosti. Mělo by se jednat o dělo v ráži 76 mm. Ta se jeví jako mnohem vhodnější než obdobná ráže 75 mm. Důvodem je především mnohem větší rozšíření starších 76 mm děl, ale i existence mnohem modernější munice (viz dále).

Nové 76 mm dělo by mohlo koncepčně vycházet ze starého kanonu ZiS-3. Stejně tak by ale mohlo vycházet z moderních lehkých děl, jako jsou LG-1 a L-118.

Mělo by tedy jít o konstrukci spíše jednoduchou, nenáročnou. Neměla by se snažit o nějaké převratné, revoluční řešení. Vynechány by měly být především prvky, které by konstrukci zbytečně komplikovaly a tedy i zdražovaly. Důraz by měl být kladen na co nejnižší cenu, aby nové dělo bylo co nejlevnější a tedy i nejpřístupnější méně náročným zájemcům

Výhodu tohoto děla oproti starému ZiS-3 by bylo především to, že při jeho konstrukci by bylo možno využít současné technologie a materiály. Díky nim by bylo nové dělo mnohem odolnější, ale také lehčí. Bylo by však asi chybné nasazení kompozitů, které by konstrukci sice odlehčovaly, ale zároveň ji zdražovaly.

Důležitým parametrem děla je délka hlavně. Ta v případě ZiS-3 činí 42,6 ráží. Pochopitelně, delší hlaveň by účinnost nového lehkého děla jen umocnila. Zde lze jen připomenout, že - jak ukázaly výzkumné práce geniálního dělostřeleckého experta G. Bulla - pro děla je je ideální délka hlavně 45 ráží. V současné době se pak čím dál víc prosazují děla s hlavněmi o délce 52 ráží. Vzhledem k nižší ráži děla by hlaveň o délce 52 ráží (3952 mm) přitom nebyla nijak zvlášť dlouhá a nekomplikovala by nasazení lehkého děla v náročnějším terénu.

Klíčovým požadavkem je, aby nové lehké dělo 76 mm bylo schopno používat munici kanonu ZiS-3. Ta je u uživatelů kanonů ZiS-3 dosud k dispozici ve značném množství a ti se ji pochopitelně snaží zužitkovat, zároveň se ale snaží zvýšit účinnost svého dělostřelectva. Nové lehké dělo, kompatibilní se starší municí, by tak pro tyto státy bylo ideálním řešením.

Pochopitelně se nabízí i otázka vývoje nové munice, když zásoby munice ZiS-3 se snižují. I vývoj takovéto munice by se ale vyplatil – a patrně by nemusel být nijak zvlášť náročný. Ostatně, 76 mm munice je i dnes vyráběna. Zřejmě nejlepším, poněkud opomíjeným příkladem je munice vyráběná pro jihoafrické obrněné vozidlo Rooikat, vyzbrojené vysokotlakým kanonem 76 mm. Jeho munice kategorie APFSDS-T a HE-T sice není kompatibilní s kanony ZiS-3, mohla by ale posloužit jako základ vývoje nové munice. Moderní, výkonná munice by pak kvality nového lehkého děla zásadně umocnila.

Pochopitelnou výhodou nového děla by bylo i to, že by mohlo být vybaveno moderními systémy řízení palby, zaměřovacími přístroji atd. Při jejich vývoji, resp. výběru by měl být kladen důraz na jednoduchost a nízkou cenu. I moderní systém řízení palby by tak oproti starému ZiS-3 představoval významnou přidanou hodnotu.

Oproti kanonu ZiS-3 by zásadní výhodou bylo také to, že by se vyznačovalo mnohem vyšším dostřelem a účinností. Pochopitelně, vzhledem ke své nižší ráži by se nemohlo rovnat těžším 105 mm dělům. Nedokázalo by probít pancíř moderních tanků. Jeho výkony by ale stačily na probití pancíře bojových vozidel pěchoty, obrněných transportérů atd.

Díky tomu, že by se jednalo o dělo nové, mělo by před sebou dostatečně dlouhou službu a tím i mnohem větší perspektivu. Jak ukazují zkušenosti s provozem výše zmíněných lehkých děl, mohlo by být provozováno celé desítky let!

Takovéto lehké tažené dělo 76 mm by mohlo být případně i základem i lehkého samohybného děla, které by vzniklo jeho prostým osazením na lehké kolové podvozky, do značné míry po vzoru moderních děl kategorie TMG. Vzhledem ke své velmi nízké hmotnosti by ale mohlo být osazeno na mnohem lehčí podvozky 4x4, jako jsou např. lehké nákladní automobily Unimog, ale i Tatra, případně i francouzské ACMAT atd. Vzhledem ke své nízké hmotnosti by bylo mnohem mobilnější, ale i snáze přepravitelné vzduchem.

Šance na úspěch nového děla

Mohlo by být takové dělo úspěšné? Taková otázka je pochopitelně asi nejdůležitější. Dokázalo by si najít své uživatele? Nutno říci, že takovéto dělo v současné době nikde není vyvíjeno, pozornost se soustřeďuje spíše na větší ráži 105 mm. To ale neznamená, že tento stav bude trvat věčně.

Důvodem pro vývoj nového děla je především již zmíněný vysoký počet uživatelů kanonů ZiS-3. Jedná se sice převážně o rozvojové země, to ale neznamená, že bychom je měli přehlížet. Ve většině případů se jedná o země, které v posledních desetiletích prodělaly ohromný vývoj a dnes dosahují významného hospodářského růstu. Zároveň ale tyto státy jsou většinou ve velice neklidných oblastech, což nutí tyto státy k vyšším vojenským výdajům. Mnohdy ale i nadále upřednostňují úsporné, nenáročné systémy. Nové lehké 76 m by tak pro ně bylo ideálním řešením. Už jen tyto státy představují dostatečně široký segment potencionálních zákazníků.

Nejde ale jen o kanony ZiS-3. Stejně tak by nové dělo mohlo nahradit další starší typy 76mm, resp. 75mm děl. Nové lehké dělo by ale mohlo nahradit i dosud velmi rozšířené bezzákluzové kanony. Oproti nim by bylo mnohem účinnější, a přitom jen málo těžší. Také bezzákluzové kanony jsou přitom dosud široce užívány a zdaleka nejde jen o chudé rozvojové státy.

Nové dělo by mohlo oslovit oslovit i armády vyspělých evropských států. Ty často potřebují nějaké lehké systémy palebné podpory především pro své nasazení v různých zahraničních misích. Pro ně by nové 76 mm dělo mohlo být zajímavou alternativou. Ještě víc to pak platí pro armády východoevropských zemí, které se většinou potýkají s omezenými rozpočty a přitom dnes potřebují posílit schopnosti svých armád. Nové lehké 76 mm dělo by tak mohlo zaznamenat mnohem větší úspěch než sofistikované, ale náročné a drahé systémy a ukázat tak novou cestu ve vývoji dělostřelecké techniky.

                                                                                               Autor článku: David Khol