Suchoj Su-57: Opožděná budoucnost ruského letectva

Nový ruský víceúčelový bojový letoun 5. generace konstrukční kanceláře Suchoj, dlouho označovaný jenom jako PAK FA se nedávno konečně dočkal i oficiálního vojskového označení, které zní - Su-57. To bohužel nedokáže zakrýt skutečnost, že celý projekt je oproti plánu značně opožděn a prvních dvanáct sériových letounů bude pravděpodobně objednáno teprve v letošním roce.

MFI je mrtev, ať žije PAK FA

Jako stíhací letouny 5. generace se označují stroje, které jsou navrženy jako obtížně zjistitelné, mají možnost letu nadzvukovou rychlostí bez přídavného spalování (označuje se jako tzv. supercruise) a disponují nejpokročilejšími senzory a zbraněmi, které jim poskytují výraznou převahu nad staršími letouny. Američané zahájili vývoj takových strojů v 80. letech, čímž reagovali na skvělou ruskou stíhačku 4. generace Suchoj Su-27, takže SSSR záhy musel reagovat zahájením prací na vlastním letounu nové generace. Realizace programu, jenž dostal označení MFI (mnogofunkcionalnyj frontovoj istrebitěl), připadla konstrukční kanceláři OKB MiG. Na nových designech letadel ale pracovala i kancelář Suchoj, které se to následně velice vyplatilo po rozpadu SSSR. Na dokončení programu MFI se totiž nedostávalo financí, a přestože v roce 2000 byl zalétán demonstrátor letounu s továrním označením MiG 1.44, nakonec byl program zastaven.

                                                              Suchoj  Su-47 Berkut

                                                       (foto: D. Pichugin / GNU-FDL)

Firma Suchoj naopak dokončila demonstrátor s firemním názvem S-37, který potom získal jméno Su-47 Berkut a vyznačoval se značně avantgardní konstrukcí s negativním šípem křídla (toto provedení dostalo v realizaci přednost před variantou křídlem lichoběžníkovým). Ruské letectvo poté zahájilo nový projekt nazvaný PAK FA (perspektivnyj aviacionnyj kompleks frontovoj aviacii) s cílem získat úplně nový letoun 5. generace, jenž bude odpovídat požadavkům 21. století (odtud alternativní jméno I-21). Roku 2002 byla jako hlavní dodavatel vybrána právě značka Suchoj, která o dva roky později předvedla prezidentu Putinovi maketu, jež zachycovala podobu stroje s firemním názvem T-50. Navzdory různým problémům běžely práce dál a 29. ledna 2010 odstartoval první létající kus.

Tradiční řešení aerodynamiky

Ačkoliv se někdy očekávalo, že firma Suchoj zvolí nějakou netradiční konfiguraci, nakonec je T-50 řešen vcelku konzervativně a připomíná trochu křížence Su-27 a amerického stroje YF-23. Má lichoběžníkové křídlo a klasické ocasní plochy, takže za jediný nezvyklý aerodynamický prvek lze pokládat pohyblivé vírové přechody mezi křídlem a trupem, které do určité míry suplují kachní plochy. Pro konstrukční tradici značky Suchoj jsou typické dva motory umístěné poměrně daleko od sebe, takže mezi nimi vzniká prostor pro tzv. žihadlo s různými systémy a brzdícími padáky.

                                             Suchoj Su-57 (054 - čtvrtý letový prototyp)

                                     (foto: V. Kuzmin / CC BY-NC-ND / se svolením autora)

Ve spodní části trupu mezi motory se nalézá dvojice hlavních vnitřních pumovnic pro nesení zbraní, kromě nichž má letadlo ještě dva malé prostory pro výzbroj pod přechodem mezi křídlem a trupem. Pro pohon slouží dva motory, jež u dosud existujících letadel odpovídají typu Saturn AL-41F1 s max. tahem 147 kN, ovšem pro pozdější sériové exempláře se vyvíjí nový motor s pracovním jménem Izdělije 30, jenž by měl produkovat tah cca 176 kN. Z hlediska „papírových“ výkonů budou sériová letadla výkonnější než americký F-22A, což bude platit i po stránce obratnosti, avšak americké stroje se budou nadále chlubit obtížnější zjistitelností. Právě zde se nejvíce projevuje odlišnost přístupu Američanům a Rusů. Letoun F-22A Raptor byl vyvinut zejména k získání vzdušné nadvlády, zatímco ničení pozemních cílů má provádět spíš F-35, ovšem ruský projekt PAK FA směřoval k vytvoření jednoho univerzálního stroje. Rusové navíc dosud kladou podstatně větší důraz na manévrový vzdušný boj na krátké vzdálenosti, což by měla být vůbec nejsilnější stránka jejich letounu, ačkoli i on je pochopitelně obtížně zachytitelný. Mezi jeho další přednosti se má řadit dlouhý dolet a schopnost fungovat v jakémkoli klimatu.

Palubní elektronika a výzbroj

Hodně se mluví i o úrovni palubní elektroniky a výzbroje PAK FA. V přídi letounu se nachází hlavní anténa radiolokátoru N-036 Bělka s elektronickým směrováním paprsku a ještě dvojice pomocných antén směřujících do stran. Další dvě antény pro jiná frekvenční pásma se nalézají v náběžné hraně křídla a vedle detekování cílů slouží i jako vysílače systému pro radioelektronický boj L-402 Gimalaja, jehož hlavní část se nacházi v záďovém žihadle. Před prostorem pilota je navíc instalována elektrooptická senzorová stanice 101 KS-V komplexu 101 KS Atoll, jenž integruje televizní a infračervenou kameru a laserový dálkoměr, který se navíc dá použít i pro „oslepování“ raket s infračerveným naváděním.

                                                               stanice 101 KS-V

                                    (foto: V. Kuzmin / CC BY-NC-ND / se svolením autora)

Letoun disponuje i pokročilým systémem řízení s prvky umělé inteligence a ve srovnání se staršími sovětskými stroji údajně i daleko pohodlnějším a více ergonomicky řešeným kokpitem. V pravém boku trupu se nachází hlavňová výzbroj v podobě 30mm kanonu 9A1-4071K, což je modernizovaná podoba kanonu GŠ-30-1, známého z typů Su-27 a MiG-29. V již zmíněných pumovnicích má letoun unést asi deset tun pum a raket, kromě nichž jsou k dispozici i čtyři vnější závěsníky pod křídlem, které mají sloužit pro rozměrnější zbraně a rovněž pro přídavné palivové nádrže. Dva malé prostory pod přechody křídla a trupu slouží pro celkem dvě rakety vzduch-vzduch s krátkým dosahem RVV-MD (R-73M2). V hlavních pumovnicích lze pro vzdušný boj nosit až osm raket středního dosahu RVV-SD (R-77-1 / R-77M), výhledově také rakety dlouhého dosahu RVV-BD Izdělije 810 (R-37M2). Proti objektům na zemi a na moři se mají užívat mj. rakety Ch-31AD, Ch-31PM, Ch-35U, Ch-38M, Ch-58UŠK a BrahMos-NG či řízené pumy řady KAB.

Zavedení do letectva a export

V současnosti existuje několik létajících prototypů T-50 alias Su-57, které se od sebe odlišují především úrovní palubní elektroniky a dalších systémů. Zajímavý je i jejich vzhled, neboť se na nich zkouší různé kamuflážní nátěry, jako je „střepinový“ nátěr užívaný i na dalších typech letadel ruských vzdušných sil, „žraločí“ kamufláž rozmazávající obrysy letadla a nejnověji též „digitální“ nátěr složený z barevných „pixelů“. Dosud ale není jisté nejen to, jak přesně budou sériové letouny vypadat, ale dokonce ani to, kdy opravdu vstoupí do výzbroje, protože projekt PAK FA nabral oproti počátečním plánům značné zpoždění. Je ovšem nutno zdůraznit, že ony plány byly ze strany odborníků vesměs označovány za nerealistické, protože již při zkouškách prvního prototypu se oficiálně tvrdilo, že stroj vstoupí do služby roku 2015, což bylo skutečně absurdně optimistické. Nyní se hovoří o dodávkách prvních sériových letadel v roce 2019, což ale ještě zdaleka neznamená plnou bojeschopnost. Navíc lze předpokládat, že Su-57 bude také výrazně nákladnější než dosavadní ruské stíhačky, takže si ruské letectvo nebude moci dovolit zakoupit takový počet, jaký by si přálo. Jedná se však o současný pohled, který se může v budoucnosti změnit.

Letouny Su-57 zahájily v měsíci lednu 2018 letové zkoušky s novou, pro ně vyvinutou výzbrojí, a o měsíc později se již minimálně dva stroje zcela překvapivě objevily v Sýrii k provedení zkoušek přímo v bojové zóně. To představuje určitý risk, ale ruské letectvo se rozhodlo ho podstoupit. Něco to určitě naznačuje o stavu integrace protiletadlové výzbroje a o panující důvěře v systémy letounu (je nutné vzít v úvahu, že ne všechny prototypy mají kompletní zástavbu radaru, ne všechny prototypy mají kompletní zbraňový systém, takže  podle toho bude rozsah zkoušek omezen). Ostatně Su-57 není v historii ruského a sovětského letectva prvním typem, který byl ve fázi prototypů poslán na testy do oblasti bojů. Sýrie je všeobecně dobrým zkušebním polygonem, protože podle zprávy ruského ministerstva obrany bylo v Sýrii již otestováno více než 200 nových typů nebo modelů výzbroje. U některých typů je možno považovat testy v Sýrii i za PR, které má pomoci s jejich prodejem.

Vedle základní podoby Su-57 nejspíše vznikne i dvoumístný stroj a výhledově se počítá s námořní palubní modifikací pro letadlové lodě. Kromě toho se v kooperaci s indickou firmou HAL pracuje na speciálním provedení FGFA (Fifth Generation Fighter Aircraft) alias PMF (Perspective Multi-role Fighter) pro vzdušné síly Indie. Ta by se mohla stát prvním zahraničním odběratelem, pokud však svůj zájem o tento letoun nezruší, jak v poslední době často naznačuje. Hlásí se ovšem i další zájemci (např. Vietnam) a Rusové doufají, že se jim podaří exportovat několik stovek letounů Su-57, ačkoli prioritu dnes má samozřejmě co nejrychlejší dosažení bojeschopnosti v ruském letectvu.

Srovnání příbližných parametrů stíhaček 5. generace

                                                                                           Autor článku: Lukáš Visingr

                                                                             Pro Militarybox upravil: ing. Zbyněk Novotný

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text:  L. Visingr

Přiložené fotografie nejsou součástí díla a platí pro ně uvedená separátní pravidla užití.

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva.