Suchoj Su-35 - efektivně i proti pozemním cílům

Projekt víceúčelové modifikace stíhacího letounu Su-27, označený jako Su-27M byl zahájen v době, kdy do výzbroje VVS přicházely první sériové "Flankery" základního provedení. Suchoj Su-27 byl v základu koncipován jako záchytný stíhač a letoun určený k vybojování vzdušné převahy, a proto postrádal větší úderné schopnosti. Nebyl vybaven radiolokátorem schopným detekce pozemních cílů, a v jeho výzbrojním arzenálu byla pouze neřízená protizemní výzbroj tvořená klasickými pumami a bloky neřízených raket. Nicméně, celkový velmi vysoký výkon letounu, velký dolet a další vlastnosti dávaly dobrý předpoklad k úpravě  na moderní víceúčelový stroj s dále rozšířenými schopnostmi vzdušného boje, jako reakcí na americký vývoj nových letounových radiolokátorů a řízených střel s aktivním radiolokačním navedením.

Za tímto účelem bylo rozhodnuto, že na konstrukci původního Su-27 bude provedena řada vylepšení a úprav, ověřených a otestovaných na zkušebních exemlářích. Jednalo se především: o instalaci tzv. předkřídla (PGO) s rozpětím 6,43 m, instalaci systému tankování za letu s výsuvným ráhnem na levé straně přídě, úpravu palivového systému s možností připojení přídavných podvědvěsných odhazovatelných nádrží, úpravu aktivního systému řízení a zabudování motorů se zvýšeným tahem.
Nejvýznamnější změny měly však nastat v elektronických zařízeních letounu. Byl vyvinut a instalován nový víceúčelový radiolokátoru typu NIIP N011 s podstatně vyšší odolností proti rušení, větším dosahem a schopností vyhledávat i pozemní a námořní cíle a provádět mapování terénu. Pro jeho umístění byla patřičně upravena příď  letounu, a to jejím mírným rozšířením a prodloužením. V upraveném záďovém "žihadle" letounu měl najít své místo nový výstražný radiolokátor zadní polosféry typu NIIR N012. Změnou prošel i elektrooptický zaměřovací systém OEPS, kde čidlo OLS-27 bylo nahrazeno modernější variantou - OLS-27K.

                                      první prototyp Su-35 (modrá 701) v muzeu Monino

                                                           (foto: Kobel / PD)

První prototyp letounu Su-27M - vedený jako T-10M-1, vznikl v roce 1987 přestavbou sériového Su-27 a postrádal velkou část plánovaných systémů. Měl shodný podvozek a shodnou konstrukci svislých ocasních ploch s "rychlostním" seříznutím, jako běžný řadový Su-27. Jeho první zkušební let proběhl dne 28. června 1988.

I druhý prototyp T-10M-2 vznikl přestavbou Su-27 a konstrukčně byl shodný s prvním strojem. Teprve letoun T-10M-3 se přiblížil finální plánované podobě víceúčelového Su-27M. Měl přední podvozkovou nohu s dvěma koly, vyšší svislé ocasní plochy s rovným seříznutím, mohutnější záďové "žihadlo" atd.  T-10M-3 se dostal poprvé do vzduchu 1.4.1992. Již v září téhož roku byl letoun pod novým označením - Su-35 vystaven na mezinárodní letecké výstavě v britském Farnborough. Zajímavostí je, že zde stál vybaven podvěsným kontejnerem TIALD od britská společnost Ferranti, což vzbuzovalo spoustu dohadů. Jednalo se však pouze o jednorázové účelové reklamní spojení zájmů britských a ruských společností. 

   Su-35 (703) na výstavě Farnborough 1992 s britským kontejnerem TIALD pod pravým sacím kanálem

                                    (foto: (c) Wolodymir Nelowkin / se svolením autora)

Stroj T-10M-3 je považován za první z šesti letounů tzv. ověřovací série. Další takové stroje nesly označení T-10M-8 až T-10M-12 a byly postupně postaveny a zalétány v období do konce roku 1995. Letouny označené T-10M-5 až T-10M-7 byly prototypové stroje vzniklé přestavbou řadových Su-27 a byly postaveny především za účelem podrobného otestování nového digitálního systému řízení a nových prvků zbraňového systému (chybějící T-10M-4 byl neletový stroj pro statické zkoušky). Po výrobě šesti strojů ověřovací série následovala výroba čtveřice sériových letounů, z nichž tři byly předány do zkušebního centra v Achtubinsku na provedení operačních zkoušek.

Vzhledem k faktu, že ruské VVS trpěly v devadesátých letech fatálním nedostatkem financí a nedalo se předpokládat, že by nakoupily nové stroje, byly letouny Su-35 uvolněny na export. Zúčastnily se výběrových řízení v Jižní Koreji a Brazílii, byly nabídnuty Indii, Číně a některým arabským státům. Ani v zahraničí se však kupce získat nepodařilo. V Jižní Koreji byly ruské letouny na prahu vítězství ve výběrovém řízení na nátlak USA odmítnuty, v Brazílii bylo výběrové řízení v závěrečné fázi zrušeno.

Osud většiny již postavených Su-27M / Su-35 nebyl nijak veselý, ale poznatky získané jejich zkušebním provozem byly zužitkovány v dalším vývoji letounů rodiny Su-27. Letoun T-10M-11 byl v roce 1996 (s úmyslem účasti ve výběrovém řízení v SAE) přestavěn na prototyp Su-37 s motory s měnitelným vektorem tahu a byl testován až do roku 2002. Letoun T-10M-10 se stal létající zkušebnou v programu vývoje motoru Saturn 117S - vývojového mezistupně mezi motory Al-31F a Al-41F.

Letoun Suchoj Su-35 ve své finální podobě představuje těžký víceúčelový bojový letoun. Je poháněn dvojicí dvouproudových motorů s přídavným spalováním Saturn (Ljulka) Al-31FM (Al-35F). Do jeho vybavení patří impulsní dopplerovský radiolokátor N011 s vyhledávacím dosahem více než 140 km, který je instalován v přední části trupu a je schopen současně sledovat až 15 vzdušných cílů a na 6 z nich navádět protiletadlové řízené střely. Pozemní a hladinové cíle dokáže tento radar rozpoznat na vzdálenost až 170 km. Radar v přídi doplňuje elektro-optické čidlo typu OLS-27K s vyhledávacím dosahem 90 km, které sdružuje IČ lokátor, laserový dálkoměr a TV kanál. Slouží pro pasivní vyhledávání a sledování vzdušných cílů. V zádi letounu je pak umístěn výstražný radiolokátor N012 s dosahem 30 až 50 km.

Letoun má propracovaný pilotážně-navigační komplex PNK-10M a disponuje výstražným IČ senzorem L082 Mak na hřbetě letounu, který zajišťuje výstrahu před blížícími se PLŘS a stanicí radiotechnického průzkumu a výstrahy SPO-32/L150 Pastel. Na závěsníky na koncích křídel letounu lze zavěsit dvojici kontejnerů s aktivním rušičem typu SPS-171/L005S Sorbcija-S, na zadní závěsník mezi motory může přijít kontejner APK-9 zajišťující navádění střel a pum s TV navedením. Stroj disponuje systémem pro tankování za letu. Jeho výsuvná sonda se nachází na levé straně přídě.

Kokpit letounu Su-35 je vybaven vylepšeným průhledovým displejem (HUD), trojicí monochromatických zobrazovacích displejů a katapultážním sedadlem Zvezda K-36DM-2.

Su-35 má oproti Su-27 značně rozšířen sortiment použitelné výzbroje, a to hlavně v kategorii vzduch-země. Výzbroj se zavěšuje na celkem 12 závěsníků. Pevnou výzbrojí letounu je rychlopalný kanón GŠ-301 ráže 30 mm.

V NATO dostal Su-35 označení - Flanker E.

   Su-35 (T-10M-10 modrá 710) - zkušebna motorů               Su-35 (703) - Farnborough 1992

 (foto: A.net / (c) M. Bryansky / se svolením autora)     (foto: (c) W. Nelowkin / se svolením autora)

                                       sériový Su-35 (červená 88) na výstavě MAKS 2001

                                                    (foto: D. Andreev / CC BY-SA)

TECHNICKÁ DATA

Typ:  těžký víceúčelový bojový letoun

Pohon:  2 x proudový motor Saturn Al-31FM (Al-35F) s maximálním tahem 137,3 kN

Max. rychlost:  2500 km/h  (u země 1400 km/h)

Dolet:  4000 km

Dostup:  18000 m

Výzbroj:  rychlopalný kanón GŠ-301 ráže 30 mm (150 ks nábojů)

               podvěsná výzbroj do celkové maximální hmotnosti 8000 kg

               maximálně 12 PLŘS

               - 6 x R-73

               - 8 x R-27R, R-27ER, R-27EA

               - 2 x R-27T, R-27ET

               - 10 x R-77

               neřízené bomby nebo pumové kontejnery kalibrů 100 kg, 250 kg, 500 kg, 1500 kg,

               kontejnery KMGU

               bloky neřízených raket B-8, B-13, O-25

               protizemní řízené střely Ch-25ML, S-25L, Ch-29L, Ch-29T, Ch-59, Ch-59M

               protiradiolokační Ch-31P, protilodní Ch-31A

               řízené bomby KAB-500KR, KAB-1500KR

Hmotnost:  max. vzletová 34000 kg

Rozměry:  délka ................................... 22,18 m

                 výška .................................... 6,34 m

                 rozpětí ................................. 14,75 m

                 plocha křídel ......................... 62,037 m²

                                                                                                                Autor článku:  ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku: 4.6.2012