Suchoj Su-33 - těžký palubní stíhač

Suchoj Su-33 / Su-27K (Su-27K je původní označení námořnictva) "Flanker-D" je palubní letoun patřící do rozvětvené rodiny "sedmadvacítek". V této rodině je řazen již do II. generace. Jeho vývoj je pochopitelně nerozlučně spjat s vývojem sovětských námořních letadlových nosičů. 

V polovině sedmdesátých let dvacátého století byly v Sovětském svazu zahájeny práce na projektu letadlové lodi s kryptonymem 1143.5. Současně s tím několik leteckých konstrukčních kanceláří zahájilo vývojové práce na různých palubních letounech vhodných pro tuto loď . Konstrukční kancelář Suchoj zahájila vývoj svého nového speciálního letounu pro letadlovou loď pod kódovým názvem "Buran" (Bouře). Letoun měl vycházet z původního provedení projektu T-10. Mělo se jednat o stroj mnoha verzí - stíhací, průzkumné, protilodní, radioektronického boje a dalších, ale tento koncept nebyl nakonec přijat. Sovětské vedení vybralo pro realizaci pouze stíhací letoun a dalo přednost vývoji palubního letounu založenému přímo na stíhačce Su-27 (T-10S).

Pro účely vývoje palubních letounů v Sovětském svazu byl na počátku osmdesátých let na krymské letecké základně Saki - Novofjodorovka vytvořen zkušebně výcvikový komplex NITKA. Zde se začaly ověřovat  možnosti přistání letounů za pomoci záchytného systému s brzdícími lany a technika vzletu za pomoci speciálního můstku - "tramplíny". Prvním "sůčkem", které si vyzkoušelo start pomocí můstku byl prototyp T-10-3 s číslem 310. Bylo to 28. srpna 1982. První zkušební přistání za pomoci brzdících lan pak provedl letoun T-10-25 s číslem 25, který byl upraven instalací brzdícího háku. Zkušební testy letounů T-10-3 a T-10-25 imitující provoz na letadlové lodi přinesly výsledky, které vedly k určitým modifikacím draku Su-27. Nejvýraznější modifikací byla především instalace předkřídla - PGO. Vývojové práce na této modifikaci  pomocí předkřídla začaly již v roce 1977 a zřejmě neměly souvislost pouze s přípravou palubního letounu, ale rozhodně se značně protáhly a byly ukončeny až v roce 1982. Strojem, na kterém bylo předkřídlo od května 1985 ověřováno se stal demostrátor T-10-24. Mezitím v roce 1984 sovětská vláda rozhodla o podpoře vývoje budoucích palubních letounů - většího Su-27K a menšího MiG-29K.

                                    První prototyp palubního Su-27K (modrá 37) (FU)

Prvním opravdovým prototypem letounu Su-27K / Su-33 s označením T-10K-1 se stal stroj s trupovým číslem 37. Jednalo se o přestavěný běžný letoun Su-27 - T-10-37, který ještě nebyl vybaven sklopnými křídly, jak tomu mělo být u řadových Su-27K / Su-33. Stroj se dostal poprvé do vzduchu 17. srpna 1987. Následně zahájil intenzivní zkušební testy, ale již v následujícím roce byl zničen při havárii. Ve zkouškách pak pokračoval druhý prototyp T-10K-2 s trupovým číslem 39. Tento letoun byl prvním, který přistál na první sovětské klasické letadlové lodi - Tbilisy (ex Leonid Brežněv), dnes nosící jméno -  Admirál Kuzněcov. 

V roce 1989 bylo definitivně rozhodnuto, že novým jediným stíhacím palubním typem letounu námořnictva se stane Su-33 / Su-27K. "Sůčkám" byla dána přednost před konkurencí v podobě MiGu-29K. Nejednalo se o rozhodnutí dané jednoznačnou převahou jednoho typu nad druhým, ale ekomickou situací. Původní plány počítaly s provozem obou typů souběžně, přičemž Su-27K měl být těžkým stíhačem určeným k vybojování vzdušné převahy a záchytnému stíhání (obdoba amerického F-14 Tomcat) a MiG-29K lehčím víceúčelovějším bojovým letounem (obdoba F/A-18 Hornet). Okolnosti, které vedly k vítězství typu Su-27K nad typem MiG-29K byly pochopitelně daleko složitější, než zde byly velmi zjednodušeně popsány ve třech větách, ale jejich podrobnější popis patří do jiného článku.

 Předsériový stroj "modrá 109" na paluním výtahu                 Předsériový stroj "modrá 79" v letu

                   (foto: sukhoi.org / FU)                                               (foto: sukhoi.org / FU)

                                           Su-33 - krátké "žihadlo" a záchytný hák 

                                                  (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

Přerod Su-27 v palubní Su-33 nespočíval pouze v instalacích brzdího háku a předkřídla, o kterých již byla řeč, ale byl daleko složitější. Nový palubní letoun byl vybaven sklopným křídlem, ale i sklopnou vodorovnou ocasní plochou. Křídlo dostalo nové náběhy a tím i nový centroplán, v jehož přední části je zavěšeno plouvoucí předkřídlo. Vnitřní konstrukce křídla byla zesílena a zvýšil se počet podvěsných míst pro výzbroj. Křídlo má místo flaperonů na odtokové hraně velké dvojdílné štěrbinové vztlakové klapky doplněné křidélky. Tato změna zajišťuje zvýšení vztlaku při startu a přistání a značně snižuje hodnotu přstávací rychlosti. Překonstruována byla záď letounu - typické žihadlo Su-27 bylo výrazně zkráceno a byl zcela vypuštěn nepotřebný systém brzdících padáků. Byl zesílen podvozek a přední noha dostala dvě kola. Do standardního vybavení Su-33 byl zařazen systém doplňování paliva za letu. Tankovací nástavec je vysunovatelný, umístěný na levé straně trupu před pilotní kabinou. Čidlo opto-elektronického lokátoru nové verze OLS-27K se posunulo vpravo od své původní pozice v ose letounu.     

Pilotní kabina je vybavena katapultážní sedačkou Zvezda K-36DM II. série, která je umístěna s mírně zvětšeným sklonem. Spojovací a radionavigační aparatura byla upravena a zdokonalena. Pilotážně-navigační komplet letounu umožňuje plně automatické přiblížení až k palubě lodi.

                                                                 kokpit Su-33

                                                     (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

Su-33 získaly, oproti Su-27, možnost nosit tankovací zařízení UPAZ-A Sachalin pro předávání paliva jiným letounům, nebo přídavnou palivovou nádrž o objemu 1500 litrů, a to na předním podtrupovém závěsníku. Na tento závěsník se může též zavěšovat kontejner s průzkumnou aparaturou.

Pevnou výzbroj letounu tvoří kanón GŠ-301 ráže 30 mm se zásobou 150 nábojů. Podvěsná výzbroj se zavěšuje na celkem 12 závěsných bodů a je tvořena kombinací protiletadlových řízených střel řady R-73 a R-27. Může být nošena i protizemní výzbroj zastoupená pumovými kontejnery nebo neřízenými pumami kalibru do 500 kg, neřízenými raketami řady S-8 ráže 80 mm v raketnicích B-8M (M1), řady S-13 ráže 122 mm v raketnicích B-13L nebo neřízenými raketami S-25 (raketnice O-25). Celková hmotnost výzbroje může dosáhnout 6500 kg. Hypotetickou výzbrojí Su-33 by mohlo být až 6 protilotilodních řízených střel Ch-31A, nebo jedna Ch-41 Moskit, ale pro jejich použití by musely být letouny patřičně dovybaveny.

O pohon Su-33 se stará dvojice motorů Saturn Al-31F.

Celkem byly postaveny minimálně 4 prototypy, minimálně 5 předsériových letounů (bortová čísla - modrá 69, 79, 89, 99, 109) a minimálně 26 sériových strojů.

Letouny Su-33 působí na jediné ruské letadlové lodi - Admirál Kuzněcov. Několikrát bylo uvažováno o jejich rozsáhlé modernizaci na verzi Su-33M, ale pro nedostatek prostředků se tato modernizace neuskutečnila. Su-33 budou v blízké budoucnosti u ruského námořnictva nahrazeny novým typem - novým MiG-29K (iz.9-41 a iz.9-49). Technická životnost Su-33 oficiálně končí v roce 2015. O nákup letounů Su-33 (Su-33MK) projevila zájem Čína, ale k dohodě nedošlo. Číňané získali na Ukrajině prototyp letounu (T-10K-3) a vyvinuly vlastní stroj s označením Shenyang J-15, který je vylešenou kopií získaného prototypu.

                                                        Su-33 (červená 87)

                                    (foto: A.net / (c) Max Bryansky / se svolením autora)

TECHNICKÁ DATA

Typ:  palubní stíhací letoun

Pohon:  2 x proudový motor Ljulka (Saturn) AL-31F s maximálním tahem 122,58 kN

Max. rychlost:  2300 km/h  (u hladiny moře 1400 km/h)

Dolet:  3000 km

Dostup:  17000 m

Hmotnost:  max. vzletová 33000 kg

Výzbroj:  rychlopalný kanón GŠ-301 ráže 30 mm (150 ks nábojů)

               podvěšená výzbroj do celkové maximální hmotnosti 6500 kg

               maximálně 12 PLŘS

               - 6 x R-73

               - 8 x R-27R, R-27ER

               - 2 x R-27T, R-27ET

               ( typická sestava 4 x R-73, 2 x R-27T (ET), 6 x R-27R (ER) )

               pumové kontejnery nebo neřízené bomby kalibrů 50 kg, 100 kg, 250 kg, 500kg

               bloky neřízených raket (max. 4 ks) B-8 (20 x S-8 / 80 mm), B-13 (5 x S-13 / 122 mm,

               O-25 (1 x S-25 / 340 mm)

Rozměry:  délka ................................... 21,185 m

                 výška .................................... 5,85 m

                 rozpětí ................................. 14,7 m  (ve složeném stavu 7,4 m)

                 plocha křídel ........................ 62,037 m²

                                                                                                 Autor článku: ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku: 17.10.2015