Sovětský protitankový raketový komplet 9K112 Kobra

Sovětský protitankový raketový komplet 9K112 Kobra patří mezi určité zvláštnosti sovětské konstrukční školy protitankových zbraní. Vyznačuje se totiž protitankovou řízenou střelou, která je tvořena dvěma samostatnými částmi a odpaluje se z tankového hladkostěnného kanónu ráže 125 mm. Tato zvláštní střela nese označení 9M112 a na "západě" je známá jako - AT-8 "Songster" (Písničkářka - asi podle zvláštního zvuku vydávaného při letu).

Odpalování PTŘS z kanónů není ve světě dosud zcela běžnou záležitostí, i když se zdá, že v budoucnu to může být jinak. První pokusy s PTŘS odpalovanými z kanónu proběhly ve Spojených státech. V roce 1958 zde byl zahájen vývoj střely s označením MGM-51 Shillelagh. Tato střela byla určena pro krátké kanóny ráže 152 mm tanků Sheridan a M60. Do výzbroje byla zařazena v roce 1967, ale svými výkony, malou spolehlivostí a vysokou cenou armádní představitele nijak moc nenadchla. Její další vývoj, stejně jako vývoj i jiných podobných střel, byl brzy opuštěn. Cesta za větší přesností střelby tankových kanónů vedla na "západě" k instalaci podstatně preciznějších stabilizátorů zbraně a k vývoji složitějších elektronických systémů řízení palby s mnoha přesnými snímači různých hodnot.

V SSSR byl trend ve zvyšování přesnosti tankových kanónů pochopitelně pozorně sledován a byly zde prováděny i podobné studie a aktivy jako na "západě". Celková situace zde však byla trošku jiná. V SSSR existovala podstatně větší fascinace raketovou technikou a v určitém období i shaha o vyřazení všeho co mělo hlaveň. Na sovětské systémy byl též často (a s velkým důrazem) kladen požadavek na maximální jednoduchost, opravitelnost a vysokou "vojákuodolnost", což moc nesvědčilo vývoji a zavádění elektroniky, včetně tankových systémů řízení palby.

Eliminace nižší úrovně sovětských systémů řízení palby a stabilizátorů bylo možno dosáhnout právě integrací PTŘS odpalovaných z kanónu do výzbroje tanku, a sověti si toho byli vědomi. Před konstruktéry byl tedy postaven úkol, který museli každopádně splnit, protože nebylo jiné volby. Museli úspěšně vyřešit všechny problémy, které se zdály konstruktérůmm na "západě" těžko překonatelné, a kvůli kterým vlastní vývoj opustili.

Práce na vývoji sovětských protitankových kompletů se střelami odpalovanými z kankových kanónů ráže 125 mm s atomatickým nabíjením byly zahájeny v roce 1968, a to současně ve dvou konstrukčních kancelářích - v Konstrukční kanceláři strojírenství - KBM a v Konstrukční kanceláři přesného strojírenství - KBTM. Do sériové výroby byl 70. letech vybrán komplet kanceláře KBTM s označením 9K112 Kobra se střelou 9M119. Zkoušky kompletu proběhly na modifikovaném tanku T-64A s kanónem 2A46 a byly ukončeny v roce 1975. Od roku 1976 začal být komplet v modifikaci 9K112-1 montován do tanků T-64B a později do T-80B, T-64BV a T-80BV. V roce 1978 až 1979 vznikla mírně modernizovaná verze střely s označením 9M112M a v roce 1985 pak rozsáhleji modernizovaný celý komplet s názvem Agona se zcela novou střelou 9M128. Modernizovaný komplet Agona se však do tanků již nedostal, protože přednost dostaly zcela nové protitankové kompety se střelami s laserovým naváděním.

Protitanková střela 9M112 kompletu 9K112 Kobra musela být kvůli své délce a kvůli možnosti uložení v zásobníku nabíjecího automatu kanónu konstruována jako dvojdílná. Ke spojení obou částí střely dochází až při procesu zasunutí do hlavně kanónu. Celková délka spojených částí je 1000 mm. Přední část střely (samostatné označení 9M43) obsahuje kumulativní bojovou hlavici a raketový motor s tryskami po obvodu. Zadní část (samostatné označení 9B447) obsahuje napájecí zdroj, řídící jednotku, řídící plochy, zdroj záření (stopovku), anténu naváděcího systému, malou výmetnou slož a dnovou nádobu s okrajem - poddon. Poddon zůstává po odpálení střely v nábojové komoře a je vyhozen při jejím následném otevření.

                                  model uložení střely 9M112 v nabíjecím automatu

                                            (foto: George Shuklin / CC BY-SA)

K navedení střely na cíl je používán poloautomatický radiopovelový systém po záměrné (SACLOS) s kódovaným signálem.

Řízená střela může být odpálena ve třech různých režimech:

- V hlavním režimu - s klasickým vedením střely po optické záměrné s maximálním odklonem osy kanónu v době odpálení o 3^o nahoru oproti optické záměrné.
- V balistickém režimu - s větším odklonem osy kanónu, kdy se střela pohybuje až 5 metrů nad optickou záměrnou a přechází na ni až 1,5 - 2 sekundy (cca 800 m) před předpokládaným dopadem. Tento režim se používá při zvýšené prašnosti prostředí a v noci, kdy může docházet v zaměřovači k oslňování střelce-operátora stopovkou střely. 
- V nouzovém režimu - kdy je již střela nabita a je nutno rychle zahájit palbu na cíl ve vzdálenosti menší než je 1000 metrů, což je minimální vzdálenost pro spolehlivé navedení střely. Osa kanónu je v tomto režimu téměř shodná s optickou záměrnou. Pravděpodobnost zásahu cíle v tomto režimu je nižší.

Střelu je možno použít proti pozemním cílům pohybujícím se maximální rychlostí do 75 km/h nebo proti vrtulníkům s rychlostí letu do 300 km/h a výškou letu do 500 m. Maximální dosah střely na pozemní cíle je 4000 m, na vrtulníky 4000 až 5000 m. Úsťová rychlost střely je asi 125 m/s, maximální rychlost 800 m/s, a průměrná rychlost při letu na vzdálenost 4000 m přibližně 400 m/s. Doba letu na cíl ve vzdálenosti 4000 m je tedy asi 10 sekund. Pokud střela ani po 17 sekundách letu nedosáhne cíle, dochází k její autodestrukci.

Celková hmotnost střely je 37,2 kg. Průbojnost použité kumulativní bojové hlavice je udávána hodnotou - 600 až 900 mm. 

Nedílnou součástí kompletu 9K112 Kobra je v tanku instalovaná naváděcí aparatura 9S461-1 s blokem zaměřovače s laserovým dálkoměrem 1G42.

                                                                                        Autor článku: ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku:  1.5.3.2019