Senegal a jeho ozbrojené síly

Příjemným překvapením pro zájemce o vojenství a o letectví se stala nedávná zpráva o prodeji prvních letounů L-39 NG do Senegalu. Aeru Vodochody se tak po dlouhých letech zdařil přímý prodej nových letounů, kdy do té doby se tento podnik soustřeďoval spíše na servis předchozích variant letounů L-39, sloužících prakticky po celém světě. Úspěch v Senegalu je na první pohled překvapivý, když Senegal a jeho vojenské letectvo do té doby nejenže neprovozovaly nějakou z předchozích verzí letounu L-39, ale ani žádný jiný podobný proudový letoun. Ve skutečnosti ale tento krok zas tak překvapivý není a lze jej naopak vnímat jako část politických procesů a přeměn, které jsou pro tuto zemi v posledních letech příznačné.

Senegal

Senegal po dlouhá léta platil za poklidnou, takřka vzorovou zemi. V rámci afrického kontinentu patřil k těm úspěšnějším – a to jak po stránce politické, tak i ekonomické. Do značné míry to bylo dáno i tím, že Senegal se na rozdíl od většiny okolních zemí nepouštěl do žádných politických experimentů a šel spíše cestou budování demokracie (byť se svébytnými africkými rysy) a postupného ekonomického růstu. Výrazem této politiky byla i orientace na Západ, především na bývalou koloniální velmoc - Francii, pro kterou byl Senegal patrně nejvýraznějším spojencem ze všech jejích bývalých afrických kolonií. Senegal také výrazně přispíval ke stabilitě celého afrického kontinentu svou účastí v celé řadě vojenských misí OSN.

                            mapa Senegalu (PD)

V posledních letech ovšem v Senegalu dochází k hlubokým změnám. Mění se částečně politika Senegalu, a to jak politika vnitřní, tak i vnější. Do jisté míry je to reakce na celou řadu jevů, jako je rostoucí počet obyvatel, vysoká nezaměstnanost atd. Ukázalo se, že dosavadní politicko-ekonomický model již úplně nepostačuje, o čemž svědčí i obrovská vlna uprchlíků mířících do Evropy, především do Francie. Změny jsou ale mnohem komplexnější a postihují celou společnost. Výrazně ovlivňují i politickou reprezentaci jako takovou a její chování.

Částečně jsou tyto procesy dány změnami, které probíhají v rámci celého regionu západní Afriky. Především zvýšení bezpečnostních rizik v důsledku aktivit islámských extremistů nutí státy západní Afriky k změnám jejich politiky, ale i k vyššímu důrazu na bezpečnostní problematiku, na posilování ozbrojených sil. A nutno říci, že Senegal v tomto směru patří k těm spíše úspěšnějším. Svou roli ale hraje i stále rostoucí sebevědomí a ambice senegalské politické reprezentace.

Výrazně se tyto změny projevují i v zahraniční politice, kdy Senegal pomalu, ale jistě upouští od někdejší orientace na Francii. Senegal i nadále s Francií úzce spolupracuje, a to prakticky ve všech oblastech. Už to ale není ona téměř stoprocentní orientace, která zde panovala po dlouhá desetiletí.

Zajímavým, výrazným prvkem této politiky změn je navázání užší spolupráce s Čínou, což jen zapadá do současných politických trendů Afriky, kdy se Čína snaží na tento kontinent co nejvíce proniknout. Senegal tak spolupracuje s Čínou jak politicky a ekonomicky, tak i v oblasti vojenské. Je ale příznačné, že tato spolupráce má zatím poměrně malý rozsah. Senegal se zjevně poučil ze své zkušenosti, ale i příkladu některých afrických států a nechce někdejší jednostrannou závislost na Francii vyměnit za další, obdobnou závislost na Číně.

Obdobně se Senegal čím dál více orientuje na bohaté arabské státy, k nimž má coby země s převahou muslimského obyvatelstva velice blízko. Tato spolupráce se projevuje i v oblasti vojenské – a vedla již i k přímému vojenskému zahraničnímu angažmá Senegalu. Ostatně, armáda Senegalu se zapojila již do první války v Perském zálivu v roce 1991. Ovšem ještě vážnějším je fakt, že Senegal a jeho armáda se zapletly i do současného vojenského zákroku arabských států do občanské války v Jemenu.

Je otázkou, co k tomuto angažmá Senegal vedlo. Na první pohled je zřejmé, že tento krok byl motivován ekonomicky, kdy bohaté státy Perského zálivu používají armády svých méně bohatých kolegů jako levnou pracovní sílu a financují jejich nasazení. Je ale otázkou, nakolik je ale toto angažmá pro Senegal skutečně přínosné. Senegalská armáda navíc již zaznamenala v Jemenu první ztráty, což vede k ztrátě popularity tohoto angažmá.

Senegalská armáda

Na první pohled je armáda Senegalu poměrně malá, čítá jen cca 13 600 vojáků (pozemní vojsko 11 900 osob, letectvo 770 osob, námořnictvo 950 osob). Pokud si ale srovnáme senegalskou armádu s armádami jiných států daného regionu, pak zjistíme, že senegalská armáda se svou velikostí nijak nevymyká, naopak je ještě silnější a početnější než armády jiných, třebas i větších a lidnatějších států Afriky. K armádě je navíc nutno připočítat i četnictvo, jehož 5000 příslušníků používá i obrněnou techniku.

Oproti většině západoafrických armád je navíc senegalská armáda příznačná svou vysokou profesionalitou a vojenskou zdatností. Dalo by se říci, že v tomto směru se Senegalu vyplatila orientace na někdejší koloniální velmoc Francii. Řada senegalských důstojníků prošla školením ve Francii, jejich úroveň je vysoce hodnocena. Senegalská armáda se může opřít i o jedinečnou vojenskou tradici senegalských střelců, někdejšího domorodého koloniálního vojska, které Francii pomáhalo v obou světových válkách. Vysokému renomé armády v Senegalu napomáhá i fakt, že armáda nijak nezasahuje do politických záležitostí země, což je v rámci celé Afriky světlou výjimkou.

Dnešní politické vedení Senegalu ale klade na ozbrojené síly mnohem větší důraz, než jak tomu bylo v minulosti. Armáda je systematicky posilována, ovšem s důrazem nikoliv na kvantitu, ale spíše na kvalitu. Dochází i k významným akvizicím nové vojenské techniky, včetně již zmíněných letounů L-39 NG. Tyto akvizice mají přitom některé velice zajímavé rysy a vypovídají nám mnohé o trendech jak v rámci Senegalu, tak i celého regionu západní Afriky a stojí za to si jich blíže povšimnout.

Pozemní vojsko

Pozemní vojsko se po dlouhá léta orientovalo především na lehčí kolovou techniku. Je to dáno jak terénními podmínkami země, tak i nižší ekonomickou náročností této techniky. Ta byla převážně nakupována ve Francii, v některých případech byla dodána v rámci vojenské pomoci, z přebytků francouzské armády.

Nejpočetnějším typem obrněné techniky senegalské armády se tak staly obrněné automobily AML-60/90 v počtu více než 50 ks. Tyto francouzské obrněné automobily jsou v Senegalu dosud vysoce hodnoceny a minimálně část z nich byla modernizována.

Spolu s nimi v senegalské armádě sloužil i obrněný transportér M-3 Panhard. V četnictvu pak sloužily technicky příbuzné obrněné transportéry VBX-170.

Výjimku z francouzské techniky tvořily americké obrněné automobily M-8 a M-20 v celkovém počtu více než deset kusů. V senegalské armádě dosud slouží i polopásové obrněné transportéry M-3 Halftrack. Je až s podivem, že tyto americké typy, mající svůj původ ještě v druhé světové válce, jsou v senegalské armádě dosud v provozu, byť ve stále menším množství.

Prvním výrazem modernizace pozemního vojska se stala dodávka obrněné techniky z Jihoafrické republiky, která dodala především obrněné transportéry Ratel z přebytků své armády.  Senegalská armáda tak získala stále ještě relativně moderní obrněný transportér, svými schopnostmi převyšující starší francouzskou techniku. Vedle toho JAR dodala i obrněné automobily Puma M-26, patřící do kategorie MRAP. Tato do jisté míry průlomová dodávka této techniky byla ve své době označována za výraz moderní africké politické a vojenské spolupráce. Na tyto dodávky navázala JAR dodávkami dalších obrněných automobilů kategorie MRAP, konkrétně typu Casspir a Gila, určené především pro použití v zahraničních misích.

Na senegalském zbrojním trhu dokázal uspět i Izrael. Senegalská armády se stala jedním z nejvýznamnějších uživatelů izraelských obrněných automobilů RAM (celkem 55 ks). Izrael dodal i několik obrněných vozidel EE-9 Cascavel. Je zajímavé, že poměrně výrazná spolupráce Senegalu s Izraelem není nijak v rozporu se spoluprací s arabskými státy.

Výrazem nové spolupráce s Čínou se stal nákup obrněných vozidel WMA-301, která díky své výzbroji tvořené 105 mm kanonem mohou plnit úlohu „kolového tanku“ a jsou tak nejúčinnějšími bojovými vozidly senegalské armády. Je zajímavé, že podvozek vozidel WMA-301 je pouze upraveným čínským obrněným transportérem WZ-551, který je de facto kopií francouzského typu VAB. Senegalští vojáci tak získali bojový systém, který je jim technicky blízký. Spolupráce s Čínou se zatím omezila jen na tuto poměrně malou akvizici a k dalším (zatím) nedochází.

Mnohem výraznějším prvkem v rozvoji senegalské armády se stal v posledních letech nákup tzv. východní techniky, tj. techniky pocházející ze států střední a východní Evropy. Týká se to i obrněné techniky. Senegal si tak zakoupil ukrajinské obrněné automobily Shrek kategorie MRAP, určené pro nasazení v mírových misích. Poněkud překvapivým krokem byl nákup obrněných automobilů Lacenaire Oncilla, de facto polské kopie poněkud kontroverzního ukrajinského typu Dozor. Tyto obrněné automobily jsou přitom v Senegalu velice oceňovány a již dnes se uvažuje o dodávce dalších jednotek. Ukazuje se tak, že i lehké obrněné automobily mají na dnešním zbrojním trhu své místo.

Obdobný trend proběhl i u senegalského dělostřelectva. To bylo po dlouhá léta tvořeno převážně staršími typy děl, především amerických M-101 a M-116. Nejtěžším typem byly letité francouzské houfnice M-50 ráže 155 mm.

Také v kategorii dělostřelectva došlo v poslední době k výrazné modernizaci. Francie dodala moderní děla TR-1 ráže 155 mm z přebytků své armády (8 ks). Mimořádně zajímavý je ale nákup ukrajinských raketometů Bastion-01, de facto osvědčený typ BM-21, osazený na podvozek nákladních automobilů KraZ-6322.  

Nákup těchto raketometů má hlubší vypovídací hodnotu. Senegal si zjevně v reakci na dobré zkušenosti celé řady afrických států s typem BM-21 koupil představitele kategorie vojenské techniky, kterou do té doby nikdy neprovozoval. Raketomety byly nakoupeny v Ukrajině, se kterou do té doby Senegal předtím ani vojensky, ani politicky nijak nespolupracoval. I to ukazuje na hluboké změny v akviziční politice senegalské armády, ale i na změny v politice Senegalu jako takové.

Vojenské letectvo

Po dlouhá léta bylo senegalské vojenské letectvo až překvapivě slabé, patřilo k nejslabším i v rámci regionu západní Afriky. Jeho nejvýznamnějšími jednotkami byly francouzské cvičné letouny CM-170, ty však byly již před lety bez náhrady vyřazeny. Transportní letouny zastupoval především nizozemský typ Fokker 27.

                                                   Fokker 27 senegalského letectva

                                                   (foto: Yogotriks / CC BY-SA 4.0)

Tato situace se ale v posledních letech, v návaznosti na zhoršené bezpečnostní klima v celém regionu, začala výrazně měnit. Senegalské letectvo si objednalo v Brazílii moderní turbovrtulové letouny EMB-314 Super Tucano, které mohou sloužit i jako lehké bitevníky a které se stávají takřka univerzálním typem afrických letectev. Jde zatím o pouhé tři kusy  (o dodávce dalších se údajně jedná). Přesto se jedná do jisté míry o průlomovou akvizici, kdy pro malé senegalské letectvo tyto letouny znamenají značnou posilu. A je opět příznačné, že se nejedná o francouzskou techniku, což je ovšem dáno i tím, že letounem této kategorie francouzský letecký průmysl nedisponuje.

Současná objednávka českých letounů L-39 NG je tak jen přirozeným vyvrcholením současných trendů v senegalské armádě. Je otázkou, co stálo za tímto přeci jen atypickým úspěchem. Vedle nějakých zjevně nadstandardních osobních kontaktů svou roli ale hraje i to, že letouny L-39 v kategorii proudových cvičných letounů patří mezi nejlepší, jsou navíc ověřené úspěšným letitým provozem předchozích variant letounu L-39. V prospěch letounu L-39 NG hrála i jeho relativně nižší cena, která přitom na rozdíl od např. čínského typu K-8 není vykoupena nižší kvalitou výroby. To, že byl zvolen právě český typ, je navíc jen dalším příznakem toho, že senegalská armáda se ve svých akvizicích čím dál více zaměřuje na nové dodavatelské státy – a to pokud možno takové, které v Senegalu nemají žádné přímé zájmy.

Obdobný trend jde ostatně pozorovat i u vrtulníkové techniky. Ta byla ještě nedávno tvořena francouzskými typy, především stroji SA-342 Gazele, AS-365 Dauphin a SA-330 Puma. Výrazem modernizace se stal nákup bitevních vrtulníků Mi-24. Nejprve byly nakoupeny 2 kusy přímo v Rusku, šlo přitom o stroje z přebytků ruského letectva. Další tři kusy dodalo Polsko – a je zajímavé, že má jít o jednotky původně provozované slovenským letectvem.

Dodávky těchto starších, ale dosud velice výkonných bitevních vrtulníků znamenaly pro senegalské letectvo další výrazný posun. Podobně jako v případě výše zmíněných raketometů lze konstatovat, že Senegal si pořídil kategorii letecké techniky, kterou do té doby nikdy neprovozoval – a to od státu, se kterým do té doby nikdy neměl nějaké významnější kontakty.

Vedle potřeby posílit akceschopnost armády při boji proti islámským extremistům byla tato akvizice motivována i velmi dobrými, do jisté míry unikátními schopnostmi vrtulníků Mi-24, které se osvědčily v celé řadě afrických konfliktů.

Příklon Senegalu k východní technice potvrzují i dodávka 2 vrtulníků Mi-171, které byly pořízeny z Ruska. Je možná příznačné, že Senegal si nenakoupil další francouzské vrtulníky SA-330 Puma, resp. jejich modernizovaných verzí, přestože s těmito stroji má velmi dobré zkušenosti. Senegalská armáda se tak pragmaticky rozhodla pro typ, který jí nejvíc vyhovuje – a to jak svými technickými parametry, tak i nižší cenou. Je proto pravděpodobné, že Senegal bude mít zájem i o dodávky další východní letecké techniky.

Vojenské námořnictvo

Obdobné změny probíhají v současné době také ve válečném námořnictvu Senegalu. Nutnost posílit námořní složku byla dána i současnou situací v přilehlých vodách Atlantského oceánu a Guinejského zálivu, kde se čím dál více rozmáhá pirátství.

Po dlouhá desetiletí bylo tvořeno především hlídkovými čluny. Nejvýznamnějšími z nich byly francouzské hlídkové čluny typu PR-72 (1ks) a PR-48 (3ks). Největší jednotkou, sloužící i k cvičným účelům, byl dánský člun typu Osprey 55. Ve všech případech šlo o čluny s pouze lehkou kanónovou výzbrojí.

                             hlídková loď Fouladou typu OPV 190 senegalského námořnictva

                                                     (foto: Yorgoh / CC BY-SA 4.0)

Výrazným modernizačním činem se stala francouzská dodávka moderních lodí OPV-45 a především velké OPV 190 Mk.II, schopné i plavby na širém moři (dodány mají být i další jednotky tohoto typu). I to naznačuje určitý posun. V rámci vojenské pomoci byly z USA  dodány  hlídkové čluny Defiant.

Nejvýznamnějším modernizačním počinem senegalského námořnictva se ale stal nákup námořních hlídkových letounů – a to indonéského typu CN-235-200 (2ks) a NC-212-200 (také  2ks).

Je otázkou, proč byly nakoupeny právě tyto letouny, když své typy nabízela Francie, ale i další státy včetně USA. Ve prospěch letounů CN-235-220 a NC-212-200 ale zjevně hrálo i to, že jejich dodavatelem je právě Indonésie. Na první pohled dodávky od tak vzdáleného státu postrádají logiku. Ve skutečnosti je opak pravdou. Vzdálená Indonésie je pro senegalské ozbrojené síly přímo ideálním neutrálním partnerem, kdy tato země nemá v Senegalu žádné výraznější zájmy – a kdy nehrozí, že Senegal upadne do jejího područí. V neposlední řadě ve prospěch indonéského zbrojního průmyslu hraje i nižší cena jeho výrobků. I proto již dnes Senegal projevuje zájem o další typy indonéské vojenské techniky – a to v celé řadě kategorií.

Příklad malého, ale čím dál více posilujícího Senegalu je pro dnešní svět příznačný. Na politické mapě světa se objevuje čím dál větší množství malých států, které ekonomicky a politicky posilují a začínají hrát roli regionálních mocností. V některých případech se tyto státy až dnes fakticky zbavují své koloniální závislosti. Adekvátně tomu se tyto státy prosazují i na mezinárodním poli, angažují se i v oblastech, které jim jsou vzdálené. Angažmá Senegalu v Jemenu je přímo ukázkovým příkladem.

Podobné změny se odehrávají i v oblasti vojenské. Přestávají platit tradiční, de facto studenoválečná myšlenková schémata, která přitom platila po dlouhá desetiletí, kdy se zdálo, že se nikdy nezmění. Některé armády zcela mění svoji strukturu, na kterou přitom byly zvyklé, což je dáno i zkušenostmi z dnešních asymetrických konfliktů. Čím dál častěji nakupují techniku, kterou do té doby nikdy neprovozovaly. Týká se to přitom nejen jednotlivých typů, ale i celých kategorií bojové techniky! Smazávají se rozdíly mezi tzv. východní a západní technikou. Tato situace do značné míry nahrává České republice, která je dosud vnímána jako nástupce „východního“ Československa, ale která se v posledních desetiletích posunula politicky a myšlenkově zpět k Západu a jejíž zbrojní průmysl je schopen dodávat pokročilé zbraňové systémy spojující vlastnosti východní a západní techniky. 

I díky tomu se český zbrojní průmysl začíná čím dál více prosazovat i na vzdálených trzích, které se přitom ještě nedávno (třeba i kvůli koloniálním vazbám) zdály nedosažitelné. Prodej pouhých čtyř kusů letounu L-39 NG do Senegalu tak má i svou politickou symboliku a naznačuje, že pro český zbrojní průmysl se otevírají nové perspektivy.

                                                                                               Autor článku: David Khol