Ryan XV-5A Vertifan - hybrid, který předběhl dobu

Letečtí konstruktéři vždy snili o návrhu letounu, který by mohl vzlétat a přistávat jako vrtulník, ale létal by jako proudový stíhací letoun. Uskutečnit tento sen se pokoušela i americká firma Ryan. Ideou bylo postavit proudový stroj, který by byl schopen dopředného letu rychlostí aspoň 800 km/h, a který by mohl přistával kolmo, zůstat ve visu a manévrovat jako vrtulník. Měl nosit výzbroj, která by mu umožňovala působit v roli stíhače vrtulníků nebo stroje podpory pozemních jednotek a měl být schopen působit v záchranných misích.

Zdvih letounu, který by dokázal takto létat měly podle předpokladů zajišťovat dvě speciální dmychadla instalovaná do křídel. Studiem takových křídel se zabudovanými dmychadly se již od padesátých let zabývala motorářská firma General Electric. Ta v listopadu roku 1961 získala od americké armády zakázku na využití takových křídel v praxi.  Designem, konstrukcí a vlastními letovými zkouškami experimentálního letounu byla smluvně pověřena firma Ryan a General Electric si ponechal pouze odpovědnost za pohonný systém.

                                                                dvojice XV-5A

                                                   (foto: Kemon01 / CC BY-NC-SA)

Firmou Ryan byla poměrně rychle postavena dvě letadla, která dostala označení XV-5A Vertifan. Ihned po jejich dokončení byly zahájeny pozemní zkoušky v prostorách závodu Ryan v San Diegu, na letecké základně Edwards a ve středisku NASA. První stroj se dostal k premiérovému letu 25. května 1964, přičemž start proběhl konvenčně - s rozběhem po dráze. Během úvodních letových testů se ukázalo, že výkon pohonného systému není takový, aby zabezpečil zcela bezpečný přechod mezi vertikálním a horizontálním letem, ale jinak se letoun choval velmi stabilně, nezáludně a umožňoval zkušebním pilotům provádět velmi přesná přistání. První vertikální start proběhl 16. července 1964 a první přechod mezi vertikálním a horizontálním letem uskutečnil Vertifan v listopadu téhož roku.

V dubnu roku následujícího došlo při demonstračním letu před zraky novinářů a zástupců armády k havárii prvního letounu, při které zahynul zkušební pilot. Letoun se zřítil z výšky asi 250 m při nevydařeném přechodu mezi horizontálním a vertikálním letem, ale nebyl zcela zničen. Podařilo se ho opravit a dále pokračoval ve zkouškách.

I druhý letoun potkala havárie, a to v říjnu 1966. Ani tato havárie se neobešla bez oběti na životě pilota (i když tentokrát se pilot úspěšně katapultoval - bohužel se však neotevřel padák) a znamenala definivní ztrátu zájmu armády o tento typ stroje. Letoun byl po havárii opět opraven a částečně překonstruován. Byl předán organizaci NASA k dalším studiím pod označením XV-5B.

Vertifan se rozhodně stal průkopníkem v kategorii strojů V/STOL. Kdyby mu bylo v dané době věnováno více času a prostředků, asi by dnešní stroje této kategorie vypadaly trochu jinak. 

                                                    Ryan XV-5A Vertifan v letu

                                                (foto: Kemon01 / CC BY-NC-SA)

XV-5A byl celokovový dvoumotorový letoun s dvoučlennou osádkou sedící v kabině vedle sebe na vystřelovacích sedadlech. Příď letounu obsahovala pomocné stabilizační dmychadlo General Electric GE-X376 o průměru 0,91m . Dmychadlo nasávalo vzduch na horní straně přídě soustavou žaluzií a vyfukovalo ho dvojicí kanálů po stranách. Hnací spaliny byly k dmychadlu přiváděny od pohonných jednotek potrubím pod podlahou pilotní kabiny. Pilotní kabina byla opatřena potřebným přístrojovým vybavením a kompletním dvojím řízením. Za kabinou byl na hřbetě oválný nasávací otvor, kterým vnikal vzduch k dvojici pohonných jednotek General Electric J85-GE-5. Výstupní trysky motorů byly umístěny na spodní straně trupu za odtokovými hranami křídel a byly opatřeny klapkami, které usměrňovaly proud plynů podle charakteru letu. Na zádi letounu byly ocasní plochy tvořené pevnou kýlovkou s klasickým směrovým kormidlem a vodorovnou ocasní plochou umístěnou na vrchlu kýlovky. Křídla byla umístěna ve středu trupu. Byla vybavena vztlakovými klapkami a balančními křidélky. V každém křídle bylo umístěno jedno šestilopatkové dmychadlo General Electric GE-X353-5 o průměru 1,52 m poháněné horkými plyny od pohonných jednotek. Na horní straně křídel nad dmychadly se v době jejich činnosti otevírala dvojice půlkruhových krytů. Na spodní straně se v témže okamžiku otevíralo šest párů nastavitelných výdechových žaluzií.

Pro případ, kdy letoun měl působit jako záchranný prostředek bylo možno za pilotní kabinou vytvořit na úkor neseného paliva malý přepravní prostor pro jednu osobu. Osoba mohla být do tohoto nouzového prostoru vyzvednuta pomocí speciálního navijáku.

Výzbroj na zkoušené letouny nebyla nikdy instalována. Pro bojové mise bylo pravděpodobně uvažováno o použití několika kulometů ráže 12,7 mm a využití nouzového prostoru za pilotní kabinou pro jejich zásobníky.

TECHNICKÁ DATA

Typ:  stíhací a podpůrný letoun V/STOL

Pohon:  2 x proudový motor General Electric J85-GE-5 s tahem 11,85 kN

Max. rychlost:  880 km/h

Dolet:  1160 km

Dostup: 12200 m

Výzbroj:  bez výzbroje

Hmotnost:  max. vzletová 5669 kg

Rozměry:  Délka .................................... 12,48 m

                 Výška ..................................... 4,48 m

                 Rozpětí ................................... 9,11 m

                 Plocha křídel ......................... 24,19 m²

                                                                                                   Autor: ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku: 12.12.2012