internetový armádní magazín

Ruský vrtulník Kamov Ka-52 Alligator - vývoj bez konce

03.05.2012 10:00

Kořeny projektu zcela vyjímečného ruského bitevního vrtulníku Kamov Ka-52 lze najít na konci sedmdesátých let minulého století, kdy na základě poznatků získaných zejména z války ve Vietnamu začali sovětští představitelé, vojáci a konstruktéři uvažovat o novém vrtulníku, který by nahradil tehdy používaný typ - Mil Mi-24. Sovětské velení s požadavkem na nový vrtulník oficiálně přišlo na počátku osmdesátých let, kdy již v konstrukční kanceláři Kamova pracovali na projektu s označením V-80 - budoucím bitevníku Ka-50.

Tento revoluční jednomístný vrtulník se poprvé dostal do vzduchu v červenci 1982 a v polovině osmdesátých let prošel vítězně sovětským konkurzem na nový bitevní vrtulník, a to i přesto, že v dané době ještě zdaleka neměl dořešeno své použití v nočních podmínkách. Zkušební provoz několika málo vrtulníků Ka-50 v letech 1999 až 2000 však přinutil již nové ruské vojenské velení důrazněji požadovat bojový vrtulník zejména pro noční operace. Proto Kamov nabídl vojákům jednu ze svých připravovaných dvoumístných variant vrtulníku Ka-50, na které pracoval již od roku 1994. Stroj dostal označení Ka-52.

Prototyp Ka-52 (číslo 061) v podobě v jaké byl prezentován v roce 2005

(foto: A. Ivanov / CC BY-SA)

Ka-52 vystavený na MAKS-2007. Na jeho pravém křídle je zavěšen blok se šesti PTŘS Vichr.

Za vrtulníkem leží na zemi blok se čtyřmi PTŘS Hermes-A.

(2 x foto: Pavel Adzhigildaev / CC BY-SA)

Cílem konstruktérů bylo, aby Ka-52 využíval co největšího množství konstrukčních celků a součástí jednomístného typu Ka-50. Zachována tak byla celá střední i zadní část trupu, včetně pohonných jednotek TV3-117VMA a pomocných křídel. Přepracována byla pouze přední část trupu, která obsahuje dvoumístnou kabinu se sedačkami, pro bitevní vrtulník trochu netradičně, umístěnými vedle sebe. Dvoumístný vrtulník Ka-52 byl totiž původně zamýšlen jako velitelský stroj do sestav jednomístných Ka-50, a toto uspořádání se zdálo jako podstatně výhodnější. Jednoduchá maketa Ka-52 byla poprvé veřejně předvedena v září roku 1994.

Ke stavbě prvního prototypu stroje Ka-52 (číslo 061) použil výrobce jeden ze sériových kusů vrtulníku Ka-50. Černě zbarvený stroj byl poprvé staticky předveden na výstavě Aero India 96. Zalétán byl 25. července 1997 a během následujících let několikrát změnil svůj vzhled a vybavení. Ačkoliv se montáž druhého prototypu (nebo prvního předsériového stroje) Ka-52 rozeběhla již v listopadu 1998, v důsledku nedostatku finančních prostředků byla dokončena až o téměř deset let později. Tento stroj byl zalétán 27. června 2008. Třetí kus vrtulníku Ka-52 byl pak dokončen v říjnu téhož roku a stal se vzorem pro sériovou výrobu. První tři sériové Ka-52 byly dodány ruskému letectvu 28.12.2010.

Již v roce 2003, během vývoje Ka-52, ruské velení přijalo rozhodnutí, že budoucím nosným typem bitevního vrtulníku se stane konkurenční a levnější Mil Mi-28N. Zřejmě ve snaze o podporu domácího leteckého průmyslu však bylo současně rozhodnuto, že do výzbroje bude zařazen i typ Ka-52. Zatímco Mi-28N bude bitevním vrtulníkem prvoliniových jednotek, Ka-52 se v menším počtu zařadí do výzbroje jednotek určených především ke speciálním operacím. Jestli tomu tak úplně bude ukáže až čas, ale výroba zatím objednaných strojů bude probíhat minimálně až do roku 2020 a typ se rozhodně rozšíří podstatně více než se původně předpokládalo. S vrtulníky Ka-52 rozhodně počítalo i ruské námořnictvo - VMF, a to pro čtyři, později dvě nová výsadková plavidla třídy Mistral francouzské konstrukce. Palubní Ka-52K mají skládací listy rotorů, skládací křídla, zesílený podvozek, dokonalejší antikorozní ochranu a další významné úpravy. Výroba 32 kusů vrtulníků Ka-52K byla objednána v dubnu 2014. Po francouzském odmítnutí dodání lodí Mistral je však čeká působení na pozemních základnách nebo jiných plavidlech ruské floty.

maketa Ka-52K Katran s původně předpokládanou podobou skládacích křídel

(foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

Předsériový Ka-52 při prezentaci v roce 2009

(foto: Newsted / CC BY)

O pohon sériových strojů Ka-52 se starají dva turbohřídelové motory Klimov VK-2500 o maximálním výkonu po 1987 kW. Palivo pro motory nese stroj ve dvou hlavních nádržích, instalovaných uvnitř centrálního nosníku s tím, že přední nádrž zásobuje levý motor a zadní nádrž pravý motor a pomocnou pohonnou jednotkou APU. Nádrže jsou samosvorné. Pro zvýšení doletu je možné na čtyři křídelní závěsníky zavěsit čtyři přidavné palivové nádrže, každou o objemu 540 litrů. Celková zásoba paliva tak může dosáhnout až 4020 litrů.

motor VK-2500 P/PS

(foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

Výkon motorů se pomocí reduktorů přenáší na dva souosé protiběžné rotory o průměru 14,5 m. Každý rotor má tři kompozitové listy.

Vrtulník je vybaven hydraulicky zatahovatelným podvozkem. Jeho šachty jsou otevřeného typu a kola i v případě zatažení podvozku úmyslně přesahují obrys.

Posádku Ka-52 tvoří dvě osoby - pilot-velitel stroje a pilot-navigátor-operátor zbraňového systému. Oba mají k dispozici plnohodnotné řízení a vystřelovací sedačku typu Zvezda K-37-800 (ne všechny stroje). Jejich kabina je vybavena čtyřmi multifunkčními displeji MFI-10-6M, dvěma menšími displeji a levá pozice velitele stroje i průhledovým displejem HUD. Dále je k dispozici inerciální navigační systém INS-2000, satelitní navigační systém A-737 (GLONASS / GPS NAVSTAR), autopilot SAU-800 a elektro-optický pozorovací systém TOES-520, který je umístěn v menším kulovitém pouzdru na levé straně spodní části přídě a který obsahuje televizní a termovizní kameru (asi nejde o dogma, protože první sériové stroje tento systém TOES-520 nemají, nebo aspoň v době dodání ho neměly, systémy TOES-520 jsou přednostně dodávány vrtulníkům Mi-28N).

displeje v kabině vrtulníku Ka-52

(foto: Fedor Leukhin / CC BY-SA)

kulová pouzdra GOES-451 a TOES-520 GOES-451

(foto: V. Kuzmin / CC BY-SA) (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

Stroj Ka-52 je vybaven centrálním bojovým systémem s označením Argument-2000 s dvojicí počítačů Baget-53-15. Tento systém integruje již uvedené navigační systémy, komunikační systém BKS-50, zbraňový řídící systém SUO-806P a rozsáklý systém ochrany vrtulníku L370 Vitebsk, který je tvořen z výstražného protiraketového systému L136 Mak-UFM, výstražného systému laserového ozáření L140 Otlik, výstražného systému radiolokačního ozáření L150 Pastel, unikátního a trochu záhadného směrového infračerveného rušiče L370-5 President-S (dvě kulovitá pouzdra na břiše stroje, vedle hlavního podvozku), dvou dvojic výmetnic klamných RL/IČ cílů UV-26S-01 v pouzdrech na koncích křídel a aktivního systému radiolokačního boje.

zbraňový řídící systém SUO-806P laserová stanice rušiče President-S

(foto: V. Kuzmin / CC BY-SA) (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

radiolokátor Arbalet

(foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

Důležitým integrovaným prvkem je i střelecký elektro-optický komplex typu GOES-451 umístěný ve velkém kulovém pouzdru pod přídí. Komplex obsahuje televizní kameru, IR kameru, laserový dálkoměr a ozařovač cílů. V samotné přídi vrtulníku se pod dielektrickým krytem nachází palubní radiolokátor Phazotron FH-01 Arbalet-52. Ten slouží pro navigaci, průzkum, zajištění letu v režimu kopírování terénu, varování před nepřátelskými střelami a ozařování cílů pro vlastní řízené střely s poloaktivní radiolokační naváděcí soustavou.

Ka-52 (žlutá 063) se šesticí střel Ataka

(foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

šestice střel 9M120 Ataka

(foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

kanón 2A42 vrtulníku Ka-52

(foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

Základní výzbrojí Ka-52 Alligator je rychlopalný kanón 2A42 ráže 30 mm s celkovou zásobou 470 nábojů. Kanón je umístěn na pravém boku vrtulníku, na částečně pohyblivé, stabilizované lafetě střeliště typu NPPU-80. Podvěsná výzbroj se zavěšuje na čtyři až šest podkřídlových závěsníků s měnitelným sklonem UPP-800. Ta může být tvořena bloky neřízených raket, kulometnými a kanónovými kontejnery, klasickými neřízenými bombami a pumovými kontejnery kalibru do 500 kg, neodhazovatelnými pumovými kontejnery KMGU a především dvěma šesticemi protitankových řízených střel 9M120-1 Ataka / 9M220 / 9M220V s radiopovelovým / laserovým / poloaktivním radiolokačním naváděním patřících komplexu 9K113M Šturm-VM. Střely komplexu Šturm-VM by však měly být v dohledné době nahrazeny nadzvukovými střelami 2A4172K Vichr-1 s laserovým naváděním ("beam rider") komplexu 9K121M Vichr-M (výrobce předal první střely v říjnu 2015), které ve svém původním provedení byly určeny pro jednomístné vrtulníky Ka-50 a letouny Su-39, případně později střelami Hermes-A s poloaktivním radiolokačním naváděním. Zmiňované střely Vichr jsou připravovány i ve verzích s jinými systémy navedení (IR, PAR) a rozličnými bojovými hlavice, a je dosti pravděpodobné, že i tyto další verze se ve výzbroji Ka-52 později objeví (pokud však jejich vývoj bude dokončen). Na vnější podkřídlové závěsníky mohou být zavěšeny dvojice (možná i čtveřice) PLŘS krátkého dosahu s IČ navedením typu 9M39 Igla-V. Samotné konce křídel jsou obsazeny pouzdry s již zmiňovanými výmetnicemi klamných cílů, dalšími uvedenými prvky systému ochrany vrtulníku a pravděpodobně anténou radiopovelového naváděcího systému řízených střel Ataka (levé křídlo).

Sériový Ka-52 (žlutá 99) v šedé kamufláži

(foto: A. Beltyukov / CC BY-SA)

Sériový Ka-52 (žlutá 96)

(foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

Řada fotografií prvního prototypu vrtulníku dokumentuje i zavěšení a případnou teoretickou možnost použití laserem naváděných protizemních střel Ch-25ML a protiletadlových střel R-73.

Námořnictvo požaduje pro své Ka-52 (Ka-52K Katran) instalaci jiného radiolokátoru (jde o verzi víceúčelového radiolokátoru Žuk-AE s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem - AESA), který bude lépe vyhovovat jeho potřebám, a také rozhodně integraci výzbroje v podobě protilodních řízených střel řady Ch-35 a řady Ch-31 (speciální verze s urychlovacím boostrem), protiponorkových torpéd a protizemních řízených střel řady Ch-38M.

Vrtulníky Ka-52 by v blízké budoucnosti mohly být schopny nosit a vypouštět i vlastní průzkumné mini-UAV. Tyto letounky typu Zala mají být umístěny v počtu pěti až deseti (podle verze) ve speciálním kontejneru, který bude zavěšován na závěsné body pod křídlem vrtulníku.

Prvním zahraničním provozovatelem vrtulníků typu Ka-52 se stal Egypt. Ten na konci roku 2015 objednal celkem 46 mírně modifikovaných exportních strojů s plánovaným dodáním v letech 2017 až 2019. Egyptské Ka-52 mají odlišné spojovací systémy a jsou vybaveny rusko-francouzským zaměřovacím elektro-optickým systémem ECO-52 (místo systému GOES-451), který je příbuzný systému Stryx západoevropského bitevního vrtulníku Tiger.

Egypt koupí i palubní Ka-52K Katran pro své dvě výsadkové lodě francouzské třídy Mistral.

O vrtulníky Ka-52 se velmi vážně zajímá i Alžírsko. V září 2016 byl jeden Ka-52 předveden alžírským vojenským představitelům na základně Ain Oussara. I Alžírsko bude mít pravděpodobně zájem o palubní stroje, protože potřebuje vyzbrojit nový vrtulníkový křižník Kalaat Beni-Abbes.

Prvním zahraničním provozovatelem vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) se stal Egypt. Egypt si na konci roku 2015 objednal celkem 46 těchto strojů s termínem dodání na léta 2017 až 2019. První tři z nich přitom převzal v červenci roku 2017. O 12 vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) ale projevil též zájem Alžír. V této souvislosti byl v září roku 2016 jeden z těchto strojů prezentován na alžírské základně Ain Oussara. Alžířané budou s největší pravděpodobností mít zájem o palubní model Ka-52K, neboť si krátce předtím v Itálii pořídili vrtulníkový-výsadkový křižník Kalaat Beni-Abbes.

Více zde: https://ruslet.webnode.cz/technika/ruska-technika/letecka-technika/n-i-kamov/ka-52-hokum-b-/

TECHNICKÁ DATA

Typ: bitevní vrtulník

Pohon: 2 x turbohřídelový motor Klimov VK-2500 o maximálním výkonu 1987 kW

Max. rychlost: 310 km/h

Dolet: 500 km/h (s přídavnými nádržemi 1080 km)

Dostup: 5400 m

Výzbroj: 1 x rychlopalný kanón 2A42 ráže 30 mm (230+240 ks munice ve dvou zásobnících)

podvěšená výzbroj do celkové maximální hmotnosti 2000 Kg

- max. 2 x 6 PTŘS 9M120-1/9M220/9M220V, nebo 2 x 6 Vichr-1, nebo 2 x 4 Hermes-A

- maximálně 4 bloky neřízených raket B-8V s 20-ti raketami S-8 ráže 80 mm

- maximálně 4 bloky neřízených raket B-13L s 5-ti raketami S-13 ráže 122 mm

- maximálně 4 kulometné kontejnery GUV