Raketové novinky ruských Raketových sil strategického určení

Nové střely Jars a Avangard

Páteř ruských Raketových sil strategického určení (RVSN) nyní představují mezikontinentální balistické střely Topol-M, jichž dnes slouží přes sedmdesát kusů. Topol-M existuje jako střela odpalovaná z mobilního šestnáctikolového zařízení (RS-12M1) a podzemního sila (RS-12M2) a na vzdálenost okolo 11 000 km přepraví manévrující jadernou hlavici s ekvivalentem zhruba 550 kilotun. RVSN zavádějí do služby tři až čtyři rakety za rok současně s tím, jak se vyřazují starší zbraně Topol, kterých nyní zbývá ještě přes 160. Dle čerstvých zpráv se předpokládá, že poslední „staré“ Topoly odejdou z výzbroje v roce 2019. Vedle střel Topol-M se vyrábějí také mezikontinentální rakety systému RS-24 Jars, které představují (stejně jako Topol a Topol-M) výrobek Moskevského institutu teplotechniky (MITT). První pokusný start rakety Jars proběhl 29. května 2007, v roce 2010 se první kusy dostaly do operační služby a v srpnu 2011 se první pluk raket Jars (devět mobilních odpalovacích zařízení) stal kompletně bojeschopným. Raketa Jars je v zásadě zdokonalenou modifikací střely Topol-M, schopnou dopravit až deset lehkých hlavic o ekvivalentu 100-150 kilotun. Je však velice pravděpodobné, že existuje ještě nejméně jedna další verze střely Topol-M. Dne 27. září 2011 došlo na kosmodromu Pleseck k výbuchu při neúspěšném pokusném odpálení balistické střely, která oficiálně nebyla identifikována, ale ruská média se vesměs shodují, že šlo o zkoušku systému Avangard, o němž se ministr obrany Serďukov poprvé zmínil v červenci 2011. Zřejmě jde o další variantu řady Topol-M/Jars; není také vyloučeno, že se projekt Avangard vztahuje k nové „hypersonické hlavici“, o níž se často hovoří. Nejedná se o klasickou balistickou hlavici, ale o těleso pohybující se klouzavým letem v horních vrstvách atmosféry, možná i za pomoci nějakého vlastního motoru, což by mohl být náporový motor s nadzvukovým spalováním (scramjet). V prosinci se objevila také zpráva, že Rusko zvažuje opětovné zařazení raket na vlakových soupravách, jako byl typ RT-23UTTCh; mělo by jít o „železniční“ verzi střel Topol-M či Jars.

                                                                   Topol-M

                                                    (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

Diskuse o vývoji těžké rakety

Vedle raket Jars, Topol-M a Topol, označovaných jako „lehké“ mezikontinentální střely, mají RVSN ve výzbroji také starší těžké střely odpalované z podzemních sil, a to UR-100NUTTCh a Vojevoda (R-36MUTTCh a R-36M2); jejich celkový počet činí okolo 120 kusů. Původně se předpokládalo jejich vyřazení s tím, že RVSN měly být vybaveny už jen raketami Topol-M či jejich odvozeninami. Postupně se však začalo mluvit také o vývoji nové těžké rakety, která by představovala koncepčního nástupce střely Vojevoda (známé především pod západním kódem SS-18 Satan). Od roku 2009 nabývaly ony informace více oficiálního rázu, až v červenci 2011 padlo definitivní rozhodnutí o vývoji těžké nové mezikontinentální rakety, jímž byla pověřena konstrukční kancelář Makejev. Raketa stejné hmotnostní třídy jako UR-100N (čili se startovní hmotností okolo 100 tun) má být schopna dopravit až 15 jaderných hlavic. Téměř okamžitě se však rozběhly velké debaty o tomto návrhu, který je označován jako Proryv, Něotrvatimosť či Něizběžnosť. Kancelář Makejev chce vyrobit raketu na kapalné palivo odpalovanou ze šachet, kde se nyní nacházejí střely Vojevoda. Odpůrci tohoto programu (dle očekávání hlavně ti, kdo více favorizují konkurenční kancelář MITT) tvrdí, že tekuté palivo je už principiálně zastaralé a rakety ve statických odpalovacích zařízeních jsou hodně zranitelné. Na to zastánci programu odpovídají tak, že kapalné palivo umožňuje lepší řízení tahu (pořád se normálně používá např. u kosmických nosičů) a že rakety na mobilních zařízeních jsou obtížně zničitelné, jenom když se skutečně pohybují; většinu času ale tráví v krytech, kde jsou daleko zranitelnější než rakety v odolných podzemních silech. Mnozí odborníci však odmítají těžké mezikontinentální rakety úplně; tvrdí, že zbraně série Topol-M jsou zcela postačující a že nová těžká raketa by nakonec mohla vyprovokovat USA k dalším „závodům ve zbrojení“.

Bulava slibná i problémová

Nepochybně největší kontroverze mezi ruskými strategickými raketami však vyvolává projekt ponorkové rakety Bulava, jež má tvořit výzbroj nových ponorek Projekt 955 Borej. Vývoj řídí podnik MITT a střela využívá řadu technologií z typu Topol-M. Očekává se od ní, že se stane jednou z nejlepších ponorkových raket světa a bude schopná dopravit až deset lehkých hlavic. V letech 2004-2010 ale Bulava vyvolávala spíše zoufalství než naděje, jelikož bylo provedeno celkem čtrnáct zkušebních odpálení z ponorky Dmitrij Donskoj (plavidlo Projektu 941 Akula, v kódu NATO Typhoon), z nichž šest bylo neúspěšných. Mluvilo se o nulových zkušenostech MITT s vývojem ponorkových raket, o selhání součástí od subdodavatelů či o špatné kontrole výstupní kvality. Asi nejvíce kritická byla situace v letech 2008-2009, kdy selhaly tři zkoušky po sobě, šéf vývoje rakety Jurij Solomonov rezignoval na svůj post a značně zesílilo volání po ukončení vývoje problematické Bulavy a uzpůsobení ponorek Projektu 955 pro technologicky sice starší, ale daleko spolehlivější zbraně Siněva. Za vývoj Bulavy se ovšem osobně postavili prezident Medvěděv a premiér Putin, a proto projekt pokračoval. V roce 2010 proběhnuly dva úspěšné zkušební odpaly z plavidla Dmitrij Donskoj, v roce 2011 pak čtyři úspěšná vypuštění z plavidla Jurij Dolgorukij, první ponorky Projektu 955; odpálení dne 23. prosince 2011 bylo i první „salvové“, tedy se dvěma střelami těsně po sobě. Druhý kus Aleksandr Něvskij by mohl poprvé vystřelit Bulavu zřejmě na jaře nebo v létě 2012. Třetí ponorka pojmenovaná Vladimir Monomach se staví, čtvrtá jménem Svjatitěl Nikolaj je již objednána; celkově se počítá s osmi ponorkami této třídy. První tři nesou po šestnácti střelách Bulava, ale od čtvrté lodě dále půjde o provedení Projekt 955U Borej-A s dvaceti raketami.

Modernizace Siněva a Lajněr

Současný strategický raketový potenciál ruského námořnictva zahrnuje celkem deset ponorek, které spadají do tříd Projekt 667BDR Kalmar (kód Delta III) a Projekt 667BDRM Delfin (kód Delta IV) a byly konstruovány pro nesení šestnácti střel R-29R, resp. R-29RM. Předpokládalo se jejich relativně rychlé vyřazení ve prospěch ponorek Projekt 955 se střelami Bulava, ovšem různé technické, finanční i časové problémy vedly k přepracování těchto plánů. Především byl zahájen program R-29RMU2 Siněva, což je hloubková modernizace rakety R-29RM, zejména co se týče posledního stupně a hlavic. Obecně se soudí, že Siněva má modifikované návratové těleso rakety Bulava, což jí umožňuje dopravit větší počet modernějších lehkých hlavic. Testy rakety Siněva probíhaly od roku 2004 a zbraň byla zavedena do výzbroje v roce 2007. Většina ponorek Projekt 667BDRM je již uzpůsobena k vypouštění těchto zbraní. Právě úspěchy raket Siněva vedly k propagaci názoru, že by zřejmě bylo lépe ukončit problémový program Bulava a uzpůsobit ponorky Projekt 955 pro rakety Siněva. Pomineme-li otázku, zda by to vůbec bylo možné (Siněva je o 2,7 m delší), je nezbytné poznamenat, že navzdory impozantním výkonům je Siněva pořád jen obměnou rakety R-29, která patří technologicky do 60. let. Už jen z tohoto důvodu lze trvání ministerstva obrany na vývoji Bulavy pokládat za správné, ačkoliv zpoždění celého programu znamená velké komplikace. Patrně i proto vznikl záměr vyvinout ještě jednu variantu rakety R-29RM, jež dostala jméno R-29RMU2.1 Lajněr a může nést až deset lehkých hlavic; dosud proběhla dvě úspěšná zkušební odpálení (20. května a 29. září 2011). Vzhledem ke zpoždění vývoje Bulavy je zřejmé, že ponorky se střelami Siněva a Lajněr budou ještě řadu let páteří námořního odstrašujícího potenciálu Ruska.

                                                                                        Autor článku:  Lukáš Visingr

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text: L.Visingr

Pro přiložené fotografie platí uvedená separátní pravidla užití !!!