Raketa Shillelagh pro tanky - nápad, který se Američanům neosvědčil

Jestliže se hovoří o řízených raketách odpalovaných z tankových kanonů, téměř vždy se myslí ty sovětské, resp. ruské. Ve skutečnosti ale podobný prostředek měli ve výzbroji i Američané, kteří pro svou raketu MGM-51 Shillelagh vyrobili i speciální 152mm kanony pro tanky M551 Sheridan a M60A2. Tento nápad se však Američanům moc neosvědčil.

Nový raketový zbraňový systém

Polovina 50. let byla obdobím velkého rozmachu řízených raket všeho druhu. Sovětský vůdce Nikita Chruščov podlehl "okouzlení" raketami natolik, že v jejich prospěch zastavil či zbrzdil vývoj řady dalších kategorií zbraní, ale podobné uvažování se rozšířilo takřka po celém světě, a to i v U.S. Army. Ta roku 1958 zahájila projekt Combat Vehicle Weapon System, jehož výsledkem měl být nový zbraňový systém pro tanky s ústředním prvkem v podobě řízené rakety, která by se vypouštěla z hlavně speciálního kanonu. Své návrhy poslaly značky Sperry a Ford a v roce 1959 byl kontrakt zadán druhé z nich. Střela s vývojovým názvem XM13 Shillelagh prodělala první zkoušky v září 1961.

                                                             MGM-51A Shillelagh

                                                           (foto: U.S. Army / PD)

O dva roky později dostala nové označení MGM-51A Shillelagh a v roce 1964 začala sériová produkce. Raketa byla stabilizována za pomoci výklopných plošek a o změnu směru se staraly malé postranní trysky. Navádění probíhalo poloautomaticky, takže střelec udržoval záměrný kříž na cíli, zatímco infračervený senzor sledoval raketu a dodával jí rádiové řídicí povely. Problém však představoval poměrně malý rozsah působení, neboť střela se nedala spolehlivě navádět na vzdálenost menší než 730 m a maximální dostřel činil asi 2000 m. Druhá zmíněná hodnota byla vylepšena u provedení MGM-51B, které se začalo dodávat v roce 1966 a nabídlo dosah cca 3000 m. Stejně tomu bylo u varianty MGM-51C, jež byla zavedena o dva roky později kvůli problémům s odpalováním verze B, a potom byly všechny již dodané střely verze B konvertovány na variantu C. Sériová výroba pokračovala do roku 1971 a celkem bylo americké armádě dodáno kolem 88 000 kusů střel Shillelagh. S výjimkou cvičných exemplářů nesly všechny kumulativní protipancéřovou hlavici, ačkoli se občas objevují i spekulace, že se přinejmenším plánovala i verze s nukleární náplní. V každém případě ale platilo, že Shillelagh byl zbraní velmi složitou, nákladnou a ne moc spolehlivou.

Problémy s neobvyklou municí

Standardní zbraň pro odpalování raket Shillelagh tvořil 152mm drážkovaný kanon M81, který byl schopen střílet i "normální" munici. Ono přídavné jméno "normální" je ale poněkud sporné, jelikož se o zcela běžné střelivo přece jenom nejednalo. Náboje totiž neměly klasické kovové nábojnice, pohonná náplň byla pevně slisována do válcového tvaru a chráněna pouzdrem, které bylo před nabitím do zbraně odstraněno. Zdánlivě inovativní řešení se však posléze v praxi ukázalo jako hodně problematické. Střela a pohonná náplň byly spojeny do jednoho celku, avšak spojení se někdy rozdělilo a značně zkomplikovalo nabíjení. Oficiálně navíc platil předpis, že by se takto rozpadnutá munice neměla nabíjet vůbec, a tak rozkazu dbalí vojáci někdy nechávali oddělené prachové náplně ležet na podlaze tanku. To pak mohlo mít (a v boji také někdy opravdu mělo) fatální následky, jelikož po proražení pancíře nebo po výbuchu miny mohlo dojít k sekundární explozi těchto náplní, jež pochopitelně zničila celé vozidlo. Navíc mohl hrozit výbuch náplní i kvůli náhodné jiskře či kontaktu s ohněm při manipulaci mimo vozidlo. Kanon byl nízkotlaký, takže (s výjimkou použití raket Shillelagh) měl velmi malý dostřel, s většinou typů munice jen stovky metrů. Nejčastější typ střeliva dostal název M409, spojoval efekty střely kumulativní a tříštivo-trhavé a měl maximální dostřel okolo 600 m. Dále existovala tříštivo-trhavá střela M657, protipěchotní M625 (obsahující cca 9400 malých projektilů, tzv. flešet) a cvičné M411 a M596. Vznikly ještě nejméně tři další typy, které však zůstaly ve fázi prototypových testů či zkušební služby, a to "kartáčová" munice XM617  (jež obsahovala asi 8000 broků), zápalná XM410 s náplní bílého fosforu a protipancéřová průbojná XM578 s wolframovým jádrem, jež měla vlastně zastat funkci problémové zbraně Shillelagh.

Nepříliš úspěšný M60A2 Starship

Ačkoliv raketu Shillelagh i kanon M81 od počátku provázely potíže, U.S. Army nechtěla měnit nastoupený kurs a zavedla do služby dva obrněnce s touto výzbrojí. Prvním byl M60A2, který měl představovat nejvyspělejší verzi rodiny tanků Patton, do které spadaly tanky M47, M48 a M60. Nejnovější vozidlo zachovávalo podvozek, korbu a pohonnou soustavu tanku M60A1, takže bylo poháněno dieselovým motorem AVDS-1790-2C, ale na korbě byla posazena úplně nová a dosti neobvykle tvarovaná věž se 152mm kanonem M81, kdežto předchozí verze nesla klasický 105mm kanon M68. Kromě děla se na věži nacházel mohutný vyhledávací světlomet AN/VSS-1, laserový dálkoměr s dosahem 5000 m (což se ale vzhledem k dostřelu nedalo moc využít), osm dýmových granátometů, koaxiální kulomet M73 ráže 7,62 mm a konečně otáčivá věžička velitele, na které byl usazen kulomet M85 ráže 12,7 mm. Zmíněný laserový dálkoměr tvořil součást na tehdejší dobu vysoce pokročilého systému palby, který obsahoval i balistický počítač. Čtyřčlennou osádku tvořil velitel, střelec, nabíječ a řidič, jenž měl k dispozici pasivní senzor pro noční vidění AN/VSS-2. Kvůli širokému spektru tehdy značně vyspělé elektroniky dostal tank M60A2 přezdívku "Starship" (Kosmická loď), ale na rozdíl od ostatních vozidel řady Patton si nikdy nezískal velkou oblibu osádek, na čemž měly podíl jak problémy s dělem M81 a střelami Shillelagh, tak právě ona sestava elektroniky, která vyžadovala dosti náročnou obsluhu.

                                                                 M60A2 Starship

                                                            (foto: U.S. Army / PD)

M60A2 vstoupil do služby v roce 1966 a celkem bylo dodáno 526 kusů, ale vydržely ve službě velmi krátce, protože se záhy začaly přestavovat na verzi M60A3 (která znovu měla věž s klasickým kanonem ráže 105 mm) či na různá pomocná vozidla, mj. ženijní tanky M728 nebo mostní tanky M60 AVLB. Poslední Starship proto oficiálně opustil službu v roce 1981 a vývoj amerických tanků směřoval zcela jinou cestou.

Jak se rodil lehký tank Sheridan

Poněkud lépe dopadl druhý typ obrněnce s kanonem M81, lehký tank M551 Sheridan. Kořeny jeho vývoje sahají už do údobí krátce po druhé světové válce, neboť U.S. Army žádala náhradu za lehký tank M41 Walker Bulldog. Ze zkoušek na počátku 50. let vyšel nejlépe prototyp T92 s kanonem ráže 76 mm, ovšem právě tehdy dorazily zprávy o novém sovětském lehkém tanku PT-76, který byl schopen plavby, takže US Army změnila specifikace v tom smyslu, aby i její nový lehký obrněnec mohl plavat.

                                                                  M551 Sheridan

                                                            (foto: U.S.Army / PD)

Navíc začala žádat vybavení novým zbraňovým systémem, od něhož si tolik slibovala, tedy 152mm kanonem s raketami Shillelagh. Muselo se tak začínat se zcela novým projektem tanku, který ale poněkud paradoxně nebyl oficiálně označován jako tank, nýbrž jako AR/AAV (Armored Reconnaissance/Airborne Assault Vehicle). Způsobila to skutečnost, že U.S. Army právě opouštěla standardní doktrínu členění tanků na lehké, střední a těžké. Všechny úlohy měly plnit hlavní bojové tanky (MBT), tedy obrněnce z řady Patton. Nový lehký obrněnec, jenž dostal označení M551 Sheridan, pochopitelně fakticky byl lehkým tankem (a neoficiálně mu tak všichni říkali), avšak z formálních důvodů musel být veden jako průzkumné a výsadkové vozidlo. Ostatně na padáku se skutečně vysazovat mohl, protože jeho bojová hmotnost činila pouze něco přes 15 tun. Prototyp vznikl roku 1962 a o tři roky později zahájila firma General Motors sériovou výrobu, z níž do roku 1970 vzešlo cca 1660 obrněnců.

                                              M551 Sheridan odpaluje střelu Shillelagh

                                                             (foto: U.S. Army / PD)

Kvůli potížím se střelami Shillelagh byla později část naváděcího systému odstraněna a tanky místo toho dostaly dvě úložné schránky na střelivo. Posléze proběhla modernizace na obměnu M551A1, jež obdržela laserový dálkoměr AN/VVG-1 a infračervený zaměřovač AN/VSG-2B TTS, který byl převzat z obrněnce M60A3 Patton.

Problémové tanky ve Vietnamu

Na pohled vypadal M551 Sheridan jako víceméně "obyčejný" tank, ale od většiny typů se lišil tím, že pancéřování korby nebylo z oceli, nýbrž z hliníkové slitiny, přestože věž ocelová byla. V každém případě ale pancéřování mohlo spolehlivě chránit pouze proti malorážové munici či střepinám. Na druhou stranu byl tank opravdu lehký, a proto se mohl shazovat na padáku a po vztyčení plovacích zástěn dovedl překonávat vodní překážky plavbou. V přední části korby se nacházelo místo řidiče, kdežto ve věži měli sedadla velitel, střelec a nabíječ a v zádi se nalézal dieselový motor Detroit Diesel 6V-53T. Ve věži byl umístěn 152mm kanon M81, pro který se dopravovala zásoba celkově 29 kusů střeliva, z čehož zpravidla asi dvě třetiny tvořily výbušné náboje M409 a třetinu řízené rakety MGM-51 Shillelagh. Vedle kanonu byl umístěný 7,62mm koaxiální kulomet M240 a na stropě byl namontován ručně ovládaný 12,7mm kulomet M2HB proti vzdušným cílům. Kromě toho měl tank i osm dýmových granátometů. Obdobně jako typ M60A2 byl také Sheridan vybaven hodně pokročilou, a proto složitou a mnohdy choulostivou elektronikou, což se mělo záhy projevit při jeho prvním bojovém nasazení, které začalo v roce 1969 ve Vietnamu.

                                                       M551 Sheridan ve Vietnamu

                                                            (foto: U.S. Army / PD)

Tanky tam sloužily u 4. pluku kavalerie a 11. pluku obrněné kavalerie, ale dočkaly se kontroverzních hodnocení. Byla sice oceňována jejich pohyblivost v těžkém terénu a schopnost efektivně ničit živou sílu nepřítele, na stranu druhou se ovšem M551 ukázaly jako dost poruchové a snadno zranitelné (hlavně vůči protitankovým minám a pancéřovkám), takže utrpěly vysoké ztráty. V zásadě platilo, že pěchota si M551 hodně vážila jako efektivní zbraně přímé palebné podpory, ovšem celkově se působení tanků Sheridan ve Vietnamu pokládalo za nepříliš úspěšné a začalo se plánovat jejich vyřazení.

Další uplatnění tanku Sheridan

Nakonec však zůstaly ve službě daleko déle, než se předpokládalo, protože změny v americké zahraniční politice po nástupu prezidenta Reagana přinesly důraz na expediční operace. A pro ty se mohl lehký tank hodit. Vozidla Sheridan se tedy dostala do výbavy 82. a 101. výsadkové divize a roku 1989 se zapojila do americké invaze do Panamy, což byl jediný případ, kdy byla opravdu shozena na padácích. Poslední angažmá M551 v boji přišlo v roce 1991 během války v Perském zálivu, kde plnily převážně pomocné role, ačkoli je zdokumentováno také odpálení asi šesti střel MGM-51 Shillelagh, vlastně jediných, které kdy byly použity ve skutečném boji (ve Vietnamu se nikdy neuplatnily). Tanky Sheridan jako bojová vozidla opustily službu v U.S. Army roku 1996, byť v jiné úloze se používaly ještě řadu let poté. Část exemplářů totiž prošla konverzí na tzv. VISMOD (Visual Modification), tedy na vozidla, jejichž vzhled napodoboval různou techniku Varšavské smlouvy, a to tanky T-72, bojová vozidla BMP-1, samohybná děla 2S1 Gvozdika a protiletadlové kanony ZSU-23-4. Tyto obrněnce potom sloužily v jednotkách imitujících protivníka (Opposing Forces) v National Training Center v Kalifornii. Kromě toho proběhlo několik pokusů zvýšit palebnou sílu M551, takže se testovaly prototypy nesoucí dělo ráže 105 mm či rychlopalný kanon M32 ARES kalibru 75 mm. Vyskytl se též zájem o tank ze strany Austrálie, která zkoušela dva kusy, nákup ovšem neuskutečnila právě kvůli problémům s výzbrojí.

                                               MBT-70 při testu použití střely Shillelagh

                                                            (foto: U.S. Army / PD)

Pro úplnost lze dodat, že střely Shillelagh a výkonnější 152mm kanon XM150 měl dostat americko-německý tank MBT-70 (Kpz 70), který ovšem zůstal pouze v prototypu. Celý ambiciózní americký projekt řízených raket odpalovaných z hlavně kanonu tak neuspěl a dnes převládá názor, že šlo pouze o předraženou slepou uličku.

                                                                                                   Autor článku: Lukáš Visingr

                                                                                     Pro Militarybox upravil: ing Zbyněk Novotný

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text:  L. Visingr

Přiložené fotografie nejsou součástí díla a platí pro ně uvedená separátní pravidla užití.

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva.