Puška Tavor TAR-21 - moderní izraelský bullpup

Nejznámější izraelskou ruční palnou zbraní je pravděpodobně samopal Uzi, za nímž následuje útočná puška Galil. První zmíněný typ ale již byl z výbavy Izraelských obranných sil vyřazen, zatímco druhý je dnes pokládán za dosluhující. Náhradou obou se stala špičková útočná puška Tavor TAR-21, která se vyvinula do široké rodiny zbraní s různým účelem a získala také úspěchy na světovém trhu.

Hybrid principů AK-47 a M16

Jak známo, útočná puška Galil představuje v podstatě modifikaci slavné zbraně AK-47, která i navzdory své nepochybně vynikající konstrukci prostě stárne. Už v roce 1991 proto izraelská značka IMI (Israel Military Industries, nyní IWI, Israel Weapon Industries) rozběhla přípravné práce na výhledovém nástupci pušky Galil a také amerických pušek M16/M4. První výsledky se dostavily v roce 1995 a o tři roky později se nová zbraň objevila na veřejnosti, jež se dozvěděla, že puška nese jméno Tavor, resp. TAR-21 (Tavor Assault Rifle 21).

                                                                  Tavor TAR-21

                                                        (foto: MathKnight / CC BY)

Již na první pohled zbraň zaujala konstrukcí „bullpup“, tj. umístěním zásobníku za spouští, díky čemuž lze zkrátit délku celé zbraně při zachování délky hlavně. Jak je u současných útočných pušek také obvyklé, tělo zbraně je zhotoveno z polymerových plastů, což přináší redukci hmotnosti. Jako základ funkčního mechanismu zbraně je použita zajímavá kombinace prvků z principů AK-47 a M16. Pohon mechanismu zajišťuje odběr prachových plynů z hlavně, které poté tlačí na píst v plynovém kanálku. Píst je propojený s nosičem závorníku podobně jako u pušek na principu Kalašnikov, ačkoliv samotný otočný závorník svým provedením připomíná spíše ten ze zbraní řady M16 a zamyká se pomocí sedmi ozubů. Pojistka umožňuje volit mezi střelbou dávkami a jednotlivými ranami. Zbraň má dva otvory k vyhazování nábojnic a závěr lze poměrně jednoduše přestavět na vyhazování vpravo či vlevo, a tak mohou zbraň stejně pohodlně používat praváci i leváci. Drobným nedostatkem je, že nevyužívaný otvor nemá krytku, která by bránila úniku spalin ke tváři střelce. Jakmile je vypálen poslední náboj ze zásobníku, závěr zůstává otevřený, což usnadňuje další nabíjení. Další typickou vlastností zbraně Tavor je vysoká odolnost, spolehlivost a jednoduchost, což dokazuje mj. fakt, že pro rozborku zbraně není potřeba žádné nářadí. První sériové zbraně neměly žádná pevná mířidla, u pozdějších verzí se však tento prvek objevil. Tavor má každopádně standardní montážní lištu Picatinny, na kterou je možno namontovat nejrůznější zaměřovače a další příslušenství.

Verze pro domov i pro export

V základní podobě je Tavor TAR-21 útočná puška s 46 cm dlouhou hlavní, zkonstruovaná pro munici 5,56×45 mm NATO, jež se podává ze zásobníku na 30 nábojů, jenž splňuje normu NATO STANAG. Pušky z pozdějších produkčních sérií mají hlaveň upravenou tak, aby se pod ni dal zavěsit 40mm granátomet M203; tyto zbraně se někdy označují rovněž jako GTAR-21.

                            GTAR-21 - Tavor s granátometem M203 v rukou příslušnice IDF

                                                        (foto: IDF / CC BY-SA)

Pušky Tavor prodělaly v letech 2001 a 2002 intenzivní testy v izraelské armádě, po jejichž úspěchu a drobných modifikacích bylo rozhodnuto zavést Tavor jako standardní dlouhou služební zbraň, a to u všech ozbrojených složek. První sériové pušky dostali řadoví izraelští pěšáci roku 2008, již od roku 2003 však používaly zbraně Tavor některé izraelské elitní či zvláštní útvary. Jak se u moderních útočných pušek stalo pravidlem, záhy se objevila i zkrácená verze (karabina), jež dostala jméno Tavor CTAR-21. Má o 8 cm kratší hlaveň a je určena zejména pro zvláštní síly.

                karabina CTAR-21                                      ostrostřelecká puška STAR-21

                          (PD)                                                          (foto: USN / PD)

Podobně jako v případě zbraně Galil vytvořili Izraelci též tzv. ostrostřeleckou pušku (někdy bývá nepřesně označována za odstřelovačskou), která nese název Tavor STAR-21 a je vybavena skládací dvojnožku a standardně se dodává se zaměřovačem Trijicon ACOG se čtyřnásobným zvětšením. Od roku 2008 se vyrábí i civilní provedení TC-21 (Tavor Carbine), které je samozřejmě schopno střílet pouze jednotlivými ranami. Zbraň dosáhla velkých úspěchů zvláště na civilním trhu v Kanadě a USA, kde je nabízena též jako Tavor SAR (Semi-Automatic Rifle); k uživatelům v Americe patří i některé policejní jednotky. Vojenské verze pušek Tavor se poté dostaly do ozbrojených sil či sborů asi dvou desítek zemí, mj. Ázerbájdžánu, Brazílie, Gruzie, Chile, Kolumbie, Indie, Mexika, Nigérie, Portugalska, Turecka či Ukrajiny. Židovský stát poskytl některým i práva na licenční produkci zbraní řady Tavor. Patří mezi ně i Ukrajina, kde se o licenční produkci stará firma Fort, která vyrábí základní podobu pušky Tavor pod názvem Fort-221, zatímco varianta pro ostrostřelce STAR-21 se dodává jako Fort-222.

Kompaktní puška Micro-Tavor

Vývoj se však nezastavil a na konci století byl představen nový model rodiny Tavor, jenž je někdy označován i za samostatnou konstrukci, resp. za počátek nové řady. Nejznámější je pod jmény Micro-Tavor či MTAR-21, ale označuje se také jako Tavor-2 nebo X95. Používá stejný mechanismus jako předchozí varianty pušky, je však řešena jako vysoce kompaktní, a proto je určena především pro elitní a zvláštní síly, případně také pro takové vojenské profese, které běžně nadostávají standardně dlouhé zbraně, tzn. např. pro osádky bojových vozidel či obsluhy zbraňových systémů.

                                                                      MTAR-21

                                                           (foto: IDF / CC BY-SA)

Izraelská armáda pro tyto účely dříve spoléhala především na legendární samopaly Uzi, a proto chtěla zbraň schopnou střílet pistolovou municí. V základní podobě tak MTAR-21 používá střelivo ráže 5,56 mm, lze jej ovšem snadno přestavět na munici 9×19 mm Parabellum. V této obměně používá samopalový mechanismus s pohonem zpětným rázem a zasouvají se do něj zásobníky na 20, 25 nebo 32 nábojů ze samopalu Uzi. Kromě toho existují též konverzní sady, po jejichž použití může MTAR-21 pálit municí 7,62×51 mm NATO a ruskou municí 5,45×39 mm. Standardní verze MTAR-21 neboli X95 má hlaveň o délce 33 cm, ale na trhu se objevila i varianta X95L s hlavní dlouhou 42 cm a několik dalších modifikací, jež mají extrémně kompaktní rozměry a jsou určené pouze pro 9mm střelivo. Také puška MTAR-21 se kromě služby v izraelské armádě (která si jí cení zejména v boji ve městech) dočkala velikých exportních úspěchů, z nichž nejvýznamnější je ten v Indii. Tam se rozběhla licenční produkce, z níž vycházejí zbraně zvané Zittara, což je místní derivát MTAR-21 pro nové indické střelivo typu 5,45×30 mm MINSAS. Tyto pušky jsou určené zejména pro elitní policejní či pohraniční útvary. Také Micro-Tavor se dočkal licenční produkce na Ukrajině, a sice pod jmény Fort-223 (ráže 5,56 mm) a Fort-224 (ráže 9 mm).

Parametry hlavních verzí útočné pušky Tavor

                                                                                                 Autor článku: Lukáš Visingr

                                                                                   Pro Militarybox upravil: ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku: 11.7.2015

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text:  L. Visingr

Přiložené fotografie nejsou součástí díla a platí pro ně uvedená separátní pravidla užití.

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva.