Projekt MGCS - cesta k novému tanku

Dne 9. května 2015 ruská armáda na Rudém náměstí poprvé oficiálně ukázala svůj nejnovější tank T-14 postavený na připravené univerzální těžké pásové platformě Armata. Tank se v té době nacházel teprve na začátku svého testování, ale stal se důvodem k určitým obavám u potencionálních protivníků Ruska, především u států NATO. Jejich první reakce byla zcela typická a nevybočující z běžné praxe, tedy - označení nového ruského tanku za hrozbu. Všichni zainteresování v těchto státech však velmi dobře věděli, že Rusové na novém tanku pracují, a že s ním určitě přijdou, takže nějaké strašení veřejnosti ruským "ďáblem" není zrovna na místě. Spíše by se slušelo posypat si hlavu popelem a přiznat, že "Západ" má poněkud skluz, protože v minulém období vsadil hodně na jiný typ techniky. Stejně tak zainteresování dobře věděli, že T-14 bude pravděpodobně jen slabším odvarem toho, co měli Rusové připraveno již o řadu let dříve, a čemu dnes říkají T-95. Toto dvoukanónové monstrum s hlavním dělem o průměru 152 mm by bylo tím pravým ohrožením, protože o něm bylo a je známo daleko méně a jeho sériová výroba by určitě přinesla ruským pozemním silám obrovskou výhodu.

Na předvedení T-14 se praktickými činy rozhodlo zatím výrazněji zareagovat pouze Německo a Francie. V létě roku 2015 bylo oznámeno, že vedoucí obranné podniky Německa a Francie - Kraus-Maffei Wegmann a Nexter Defense Systems hodlají spojit své síly a radikálně vylepšit těžké obrněnce obou zemí. Bylo navrženo nejprve modernizovat stávající tanky a poté vyvinout zcela nový typ, který uspokojí potřeby v blízké budoucnosti.

Vývoji nového tanku by mělo určitě pomoci, že se firmy Kraus-Maffei Wegmann a Nexter Defense Systems rozhodly sloučit do jedné silné holdingové společnosti pojmenované KNDS. Spojení určitě zajistí využití všech dostupných zkušeností z oblasti obrněných vozidel z obou stran, z efektivní vývoj a pomůže obcházet některá stávající omezení. Německé podniky z politických důvodů totiž často nemůžou uzavírat smlouvy o dodávkách technologií do určitých zemí a účast Francie tyto problémy výrazným způsobem zmenší.

Nový program pro upgrade stávajících tanků a vývoj zcela nového typu dostal pracovní označení MGCS - Mobile Ground Combat System (nebo také MGCS 2030+), tedy česky - mobilní pozemní bojový systém. V budoucnu nový typ tanku obdrží zcela jistě jiné pojmenování a můžeme se tady dočkat něčeho takového jako - Leopard 3.

                                               Leopard 2A7 - bude základem pro MGCS ?

                                                        (foto: AMB Brescia / CC BY)

Podle naznačených plánů holdingu KNDS by první část projektu MGCS, obsahující i modernizaci současných tanků, měla být připravena do konce tohoto desetiletí. Většina vlastních vývojových prací nového tanku pak proběhne během dvacátých let a jeho sériová výroba se rozběhne po roce 2030.

V současné době u KNDS probíhají práce na definování vzhledu nového tanku a také definování technických požadavků. Pravděpodobně ještě letos bude zahájena příprava technické dokumentace a práce s modely.

Společnost KNDS má dnes určitě obecnou představu o podobě a technických parametrech nového tanku, ale tuhle představu dosud sama neprezentovala, i když se předpokládá, že se tomu tak brzy stane. Dosud zveřejněné útržky informací pocházejí z jiných zdrojů a nemusí být zcela v souladu se skutečným stavem věci. Podle nich projekt MGCS počítá s bojovou hmotností do 60 tun, ale rozhodně se nepředpokládá žádná "odtučňovací kůra" na pancíři. Požadované zvýšení úrovně ochrany by u tanku mělo být dosaženo především pomocí aktivních prostředků a blíže nespecifikovaných pomůcek. Zvýšení palebné síly by mělo být řešeno za pomoci výrazně modernizovaného kanónu s vyšším výkonem, nového systému řízení palby a automatu nabíjení. O dostatečnou mobilitu MGCS by se měl postarat vznětový motor s úrovní výkonu asi 25 koní na tunu (18,6 kW). Výkonově podobné jednotky již dnes pohánějí jak německé tanky Leopard 2, tak i francouzské tanky AMX-56 Leclerc, takže s přípravou by neměl být žádný vážnější problém.
V roce 2016 společnost Rheinmetall AG, která se podílí na programu MGCS jako vývojář výzbroje, představila návrh svého nového hladkostěnného tankového kanónu. Aby bylo možné výrazně zvýšit energii projektilu, bylo rozhodnuto použít kalibr 130 mm. Byla zvažována i možnost zvýšení kalibru zbraně na 140 mm, ale taková zbraň se podle výpočtů a dřívějších zkoušek ukázala jako zbytečně velká a těžká. Zvýšení kalibru o pouhých 10 mm zajišťuje téměř 50% nárůstu úsťové energie s odpovídajícími důsledky pro bojovou účinnost.

Kanón francouzského tanku Leclerc je vybaven automatickým nabíjecím zařízením. Podle KNDS by podobné mělo být i u MGCS. Vzhledem ke značné hmotnosti a rozměrům nové munice se toto řešení jeví jako zcela správné. Směřování k nabíjecímu automatu, odkazování se na v historii prováděné výzkumné práce i uspořádání ruského T-14 jsou podle odborníků jasným náznakem záměru KNDS vytvořit bezosádkovou bojovou věž. Vytvoření takové věže by měla na svá bedra vzít francouzská část týmu KNDS, aspoň na jaře roku 2017 tento plán platil. Korba s odděleným prostorem pro osádku by měla být dílem německé části. Kapsle osádky by měla být uspořádím asi odlišná od Ruské.

Je jasné, že MGCS bude potřebovat nový moderní systém řízení palby, který bude schopen využít a realizovat výhody nového kanónu. Předpokládá se, že do systému budou zapojeny dvě osoby, tedy velitel s panoramatickým přístrojem a střelec s hlavním zaměřovačem. Přístroje budou mít denní i noční kanály, laserové dálkoměry a systémy pro automatické sledování cíle. Je téměř jisté, že počítač systému řízení palby bude schopen přijímat data o cílech z vnějších zdrojů, tedy průzkumných prostředků všech typů, vozidel nadřízených stupňů nebo vozidel spolupůsobících v bojové sestavě. Podobně bude také schopen údaje o cílech předávat nebo je značkovat pro jiné palebné prostředky.   

Dostupné informace jsou velmi skoupé na údaje o předpokládané doplňkové výzbroji. Získané zkušenosti vedou zatím k předpokladu instalace dvou kulometů běžné zavedené ráže - jednoho koaxiálního s možným zvětšeným náměrovým rozsahem a jednoho umístěného v dálkově ovládané zbraňové stanici.

MGCS bude pochopitelně vybaven moderními vrhači dýmových granátů, bez kterých se nemohou obejít již ani současná bojová vozidla. Německý vývoj v této oblasti je dnes na absolutní světové špičce, takže již jenom aplikace známého může zajišťovat převahu v krytí dýmovou clonou se všemi dnes známými bonusovými vlastnostmi.

Podle dnes známých údajů bude nový německo-francouzský tank velmi zajímavým vozidlem se špičkovými bojovými schopnostmi. Bude spojovat dostatečnou mobilitu, vysokou úroveň ochrany a velkou palebnou sílu. Dá se předpokládat, že bude v centru pozornosti celého světa stejně jako dnes ruský tank T-14.

Projekt MGCS bude pochopitelně čelit i značným problémům. Půjde po delší době o pokus společného vývoje tanku několika zeměmi. Předchozí pokusy nebyly zcela neúspěšné, ale nevedly k požadovaným výsledkům a vytvoření jednoho vozidla, které by splňovalo představy zúčastněných stran. Určitě vyvstanou i nějaké čistě byrokratické překážky, které téměř vždy doprovázejí velké projekty, a platí to dvojnásob v současné EU, která se postupně přeměňuje v moloch působící proti všeobecnému zájmu a často v rozporu s běžnou logikou. Překážkou bude i cena celého projektu MGCS, která bude určitě obrovská a přiláká proto pozornost různých struktur, které pranýřují, avšak obvykle samy na rozpočtech parazitují.

Současná situace kolem vývoje nových tanků dává rozhodně výhodu ruským konstruktérům. Ti sice v této velké hře nemají k dispozici všechna esa, ale díky tomu, že se jim podařilo "trhnout", mají mnoho času na reakci. Vývoj nového evropského tanku proto bude obrovskou zatěžkávací zkouškou evropského zbrojního průmyslu. Nebude stačit příjít s "něčím", bude se muset přijít s něčím opravdu hodně dobrým.

                                                                                          Autor článku: ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku: 24.2.2018