Operace Bramble Bush

V roce 1992 stačilo možná jen málo, aby se historie Středního Východu ubírala odlišným směrem. Kvůli tragickému incidentu při výcviku nebyla provedena ambiciózní izraelská operace, která měla skončit smrtí iráckého diktátora Saddáma Husajna.

V roce 1991 během války v Perském zálivu odpálil Irák desítky balistických raket Scud, které však nemířily jen na koaliční vojska v Saúdské Arábii, ale také na území židovského státu Izrael. To mohlo mít potenciálně katastrofální důsledky, neboť izraelské odvetné letecké údery (jejichž příprava byla ihned započata) by nejspíše rozdělily křehkou koalici západních a arabských států, kterou se podařilo proti Iráku zformovat. Američtí diplomaté a rychle přisunuté střely Patriot sice přiměli Izrael ke zdrženlivosti a tak se odvetné nálety neuskutečnily, ovšem jak známo, Izrael snadno neodpouští. Tehdejší izraelský premiér Jicchak Rabin tedy zadal izraelským ozbrojeným sílám a tajným službám jasný úkol: Saddám Husajn musí zemřít!

Jak překonat ochranku

Atentát na Saddáma Husajna samozřejmě nepředstavoval nic jednoduchého. Irácký diktátor se o svůj život strašlivě obával (a vzhledem k počtu pokusů o jeho zabití či svržení se tomu nelze zase tak moc divit), při méně důležitých příležitostech se občas nechával zastupovat dvojníky, ale především disponoval opravdu vynikající tělesnou stráží, která se rekrutovala z příslušníků Husajnova klanu al-Tikriti. Organizačně náležela pod iráckou tajnou službu (Muchabarát), jež byla proslulá svou brutalitou.

                                               Saddám Husajn - prezident Iráku (PD)

Na rozdíl od mnoha jiných arabských diktátorů projevil Saddám Husajn nemalou prozíravost a na výcvik bodyguardů najal opravdové odborníky. Využil toho, že se během války s Íránem těšil poměrně dobrým vztahům se Západem, takže pozval experty ze západních zvláštních jednotek, přinejmenším od německé GSG9 a britské SAS, jimž patrně asistovali i Američané a Francouzi. Vznikl opravdu mimořádně propracovaný systém ochrany a Izraelci dlouho a složitě hledali možnost, jak jím proniknout. Jako jedna z příležitostí, jež by dostala Saddáma Husajna na otevřené prostranství mimo město, kde se dal uskutečnit úspěšný útok, se jevil pohřeb. Izraelská zpravodajská služba Mossad proto zvažovala, že zkusí nejprve zavraždit některého z členů klanu al-Tikriti, aby tak "donutila" Husajna navštívit jeho pohřeb, ale poté Izraelcům nahrála náhoda. Husajnův strýc Chajralláh Talfah, ke kterému měl diktátor vztah bezmála jako k otci, umíral na smrtelnou formu cukrovky a bylo nepochybné, že se jeho pohřbu Saddám Husajn zúčastní. Tak začal vznikat projekt ambiciózní operace Bramble Bush alias Siah Atad, česky něco jako "Ostružinové houští".

S raketami na hřbitov

Na operaci spolupracovala tajná služba Mossad a vojenská rozvědka Aman, realizací pak byla pověřena speciální jednotka izraelské armády Sayeret Matkal (známá také jako Útvar 262), na jejíž "konto" už připadla dlouhá řada speciálních operací včetně záchrany rukojmích v Ugandě roku 1976 (operace Yonathan na mezinárodním letiště v Entebbe). Akce v Iráku se mělo zúčastnit okolo čtyřiceti dobrovolníků, kteří by nastoupili na palubu dvou těžkých transportních vrtulníků Sikorsky CH-53 Sea Stallion, v Izraeli známých i pod jménem "Yasur".

                                             vrtulník Yasur izraelských ozbrojených sil

                                                    (foto: Oren Rozen / CC BY-SA)

Izraelci měli být vybaveni uniformami a zbraněmi irácké armády a měli mít k dispozici čtveřici terénních automobilů téhož typu jako Iráčané. Plánovalo se, že dvojice helikoptér poletí těsně nad terénem, tím se vyhne radarům a přes jordánské území pronikne do vzdušného prostoru Iráku. Po přistání měli Izraelci v terénních automobilech odjet ke hřbitovu u vesnice Auja, kde se měl uskutečnit pohřební obřad. Asi třicet vojáků se poté mělo přestrojit do šatů arabských vesničanů, dostat se co nejblíže ke hřbitovu a tam čekat na příjezd Saddáma Husajna. Jakmile by potvrdili, že cíl akce je opravdu na místě, zbývající muži týmu by použili speciální zbraň, jež měla Husajnovi přinést smrt. Většina zdrojů mluví o řízené raketě jménem Midras, ale z izraelských pramenů vyplývá, že mělo jít o raketu Tammuz. Přestože bývá často řazena mezi protitankové, svými parametry tuto kategorii výrazně přesahuje a jedná se spíše o taktickou raketu proti významným bodovým cílům. Má dosah přes 20 km, létá rychlostí okolo 220 m/s a v přídi nese televizní kameru, jejíž obraz se po kabelu přenáší k operátorovi, jenž za pomoci joysticku raketu dálkově řídí. Tammuz se zpravidla odpaluje z upraveného obrněného transportéru M113, ale existuje i přenosná pěchotní verze.

Nehoda při nacvičování

Bylo naplánováno vypuštění dvou střel Tammuz, po jejichž dopadu měla předsunutá jednotka "vesničanů" buď potvrdit smrt Saddáma Husajna, nebo dát pokyn k zopakování útoku, jelikož Izraelci měli disponovat celkem čtyřmi raketami. Pak se předpokládal přesun automobily zpět na místo přistání, kde by vojáky útvaru Sayeret Matkal opět vyzvedly helikoptéry CH-53. Tak vypadal plán operace Bramble Bush, který schválila izraelská vláda, byť názory na něj nebyly zdaleka jednoznačné. Někteří činitelé zpravodajských služeb jej popisovali jako sebevražedný hazard, naopak jiní se vyjadřovali poměrně optimisticky. V každém případě začal v Negevské poušti nácvik atentátu, protože Chajralláh Talfah mohl kdykoli zemřít a do pohřbu by zbývalo jen několik málo dnů. Pak přišla zpráva, že Husajnův strýc (a současně i tchán, protože irácký prezident si vzal jeho dceru, tedy vlastně svou sestřenici) opravdu zemřel, a že pohřeb se bude konat 7. listopadu 1992. Dva dny před operací proběhnul poslední nácvik, jenž ovšem skončil tragédií. Zkoušelo se několik variant úderu, z nichž jedna počítala s odpálením raket Tammuz na Husajnovu kolonu vozidel. A při nacvičování této alternativy došlo k nešťastnému výstřelu rakety s ostrou bojovou hlavicí, která zasáhla automobil s několika vojáky Sayeret Matkal. Pět mužů zahynulo a další byli těžce zraněni. Operace Bramble Bush byla zastavena, a tak pohřeb Husajnova strýce proběhl bez zvláštních událostí. Zprávy o neštěstí se poté dostaly i do médií, kupodivu však přitáhly jen malý zájem, přestože je nepochybné, že v případě úspěchu operace by dnešní Střední Východ asi vypadal úplně jinak.

Druhý pokus

Tragédie při nácviku operace Bramble Bush ve skutečnosti Izraelce neodradila, protože v roce 1998 se zrodil plán s označením Bramble Bush II. Izraelské zpravodajské služby získaly něco, co mělo téměř cenu ryzího zlata, a to informace o cestách Saddáma Husajna za jeho milenkou v malé vesnici na severozápadě země. Do Iráku se vypravil agent, jenž potom na místě pořídil fotografie iráckého diktátora, který přijel přesně tak, jak zprávy hlásily. Na základě toho vláda židovského státu, v jejímž čele tehdy stál Benjamin Netanyahu, rozhodnula, že se jednotka Sayeret Matkal vypraví do Iráku a Husajna zlikviduje. Stejně jako roku 1992 se tak mělo stát za pomoci raket Tammuz, jež by zřejmě zasáhly dům diktátorovy milenky, popř. jeho samotného při přesunu tam nebo zpět. Celkově mělo vyrazit do akce čtyřicet mužů, které by do Iráku dopravily letouny C-130 Hercules, jež by prolétly koridorem, který nebyl pokrytý radary. Výcvik tentokrát probíhal bez problémů a jednotka byla připravena, ale poté Izrael dostal od USA informaci o chystaných leteckých a raketových úderech na Irák (operace Desert Fox) a rozhodl se celou akci zrušit.

                                                                                                Autor článku: Lukáš Visingr

                                                                                  Pro Militarybox upravil: ing. Zbyněk Novotný 

Poslední revize článku: 23.5.2015

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text:  L. Visingr

Přiložené fotografie nejsou součástí díla a platí pro ně uvedená separátní pravidla užití !!! 

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva !!!