Nové úkoly pro staré kanony - aneb co nepatří do starého železa

Současné konflikty probíhající na Blízkém východě, který slouží i jako jakési „testovací bojiště“, přinášejí celou řadu zajímavých technických prvků. Jedním z nich je i renesance ráže 57 mm, především pak starších sovětských protiletadlových kanonů S-60. Ty ovšem neslouží již jako protiletadlová zbraň, ale především k boji proti pozemním cílům. A v tomto úkolu jsou až nečekaně úspěšné.

                                         sovětský protiletadlový kanon S-60 ráže 57 mm

                                                       (foto: Bukvoed / CC BY 2.5)

Znovuobjevení kanonů S-60 je do jisté míry reakcí na existenci tzv. tacticals. Tyto výkonné terénní automobily, osazené kulomety či lehkými kanony se staly takřka standardním bojovým systémem celé řady blízkovýchodních, ale i afrických armád. Díky svým vlastnostem, především vysoké mobilitě, jsou nebezpečným protivníkem i vyspělejšímu protivníkovi, vyzbrojenému klasickými bojovými vozidly pěchoty či obrněnými transportéry. I proto se objevují první pokusy přijít s nějakým obdobným, ale těžším a výkonnějším bojovým systémem, který by se vyznačoval obdobnými vlastnostmi jako tacticals, ale zároveň by disponoval účinnější zbraní, která by dovolovala protivníka „přestřílet“. Je přitom zajímavé, jak často jsou pro tyto účely používány právě kanony S-60.

Kanon S-60, zkonstruovaný v Sovětském svazu již na konci čtyřicátých let minulého století, představuje svým způsobem fenomén.

Předem je nutno říci, že zrod této zbraně nebyl zcela jednoduchý. Kritizováno bylo především samo použití ráže 57 mm, která byla v tehdejším Sovětském svazu vnímána jako něco atypického, jako něco, pro co je třeba vytvořit zcela novou logistiku, výrobní kapacity atd. Lze připomenout, že i tyto námitky svého času stály za omezením výroby jinak celkem úspěšného protitankového kanonu ZiS-2.

Přesto se sovětští konstruktéři rozhodli jít cestou vývoje 57 mm kanonu. Samozřejmě, lze spekulovat o tom, nakolik toto rozhodnutí bylo ovlivněno tím, že se Sovětům podařilo ukořistit výrobní plány německého kanonu Gerät 58 ráže 55 mm. Stejně tak je ale možné, že sovětští konstruktéři podobně jako němečtí došli k závěru, že pro boj s čím dál dokonalejšími letouny je třeba kanon, který by svou ráží a výkony byl někde mezi již nedostačujícími kanony 37-40 mm a mezi výkonnějšími, ale také těžšími kanony 76 mm, které se navíc vyznačovaly mnohem nižší kadencí.

A lze říci, že tato cesta se ukázala správná. Kanon S-60 byl mimořádně vyvedenou konstrukcí. Dosahoval velmi dobré kadence (praktická až 70 ran/min) a značného dostřelu (až 6000 m) při relativně nízké hmotnosti cca 4700 kg. Podobně jako další ruské, resp. sovětské zbraňové systémy se vyznačoval i konstrukční jednoduchostí, celkovou robustností a schopností působit i v náročnějších klimatických podmínkách.

I díky těmto svým vlastnostem se kanon S-60 dostal do výzbroje jak samotného Sovětského svazu, tak i států bývalé Varšavské smlouvy včetně někdejší ČSLA. Stejně tak se dostal i do výzbroje celé řady rozvojových zemí, které se orientovaly na Sovětský svaz. A jestliže v dnešním Rusku, ale i v evropských armádách je S-60 již vyřazován či zcela vyřazen, v rozvojových zemích i nadále slouží. Čím dál častěji je ale používán nikoliv jako protiletadlová zbraň, ale zbraň pro boj proti pozemním cílům. Nutno říci, že tato schopnost byla ostatně vyžadována již při jeho vývoji. Vyvinuta byla i příslušná munice. I díky ní může kanon S-60 probít až 96 mm silný pancíř na vzdálenost 1000 m.

Novým prvkem je to, že kanony S-60 jsou čím dál častěji osazovány na různé podvozky, převážně šasi nákladních automobilů. Vzniklé systémy palebné podpory tak představují jakési „přerostlé“ tacticals. A nutno říci, že tyto systémy jsou až nečekaně úspěšné a stojí za to si jich blíže povšimnout.

Je třeba také podotknout, že nějaká analýza těchto systémů je obtížná. U většiny systémů nejsou známa jejich kompletní takticko-technická data, často není známo ani jejich označení.

Jedním z prvních systémů palebné podpory, vybavených kanonem S-60, byl systém syrské armády, která osadila S-60 na pásový podvozek GM-578, pocházející od protiletadlového systému 2K12 KUB. Za použitím tohoto podvozku zřejmě stála snaha nejen zvýšit mobilitu kanonu S-60, ale také snaha zužitkovat podvozky protiletadlových systémů KUB, které již většinou nejsou bojeschopné.

Již první nasazení těchto systémů bylo úspěšné. Brzy se ale ukázalo, že podvozek systému 2K12 – zkonstruovaného pro zcela jiné úkoly - pro tento účel není zrovna nejvhodnější. Pravda, dá se předpokládat, že vzniknou i další jednotky, to je ale dáno zjevnou snahou syrské armády maximálně využít vše, co je k dispozici. Mnohem efektivnější cestou je ale osazení kanonu S-60 na podvozek nákladního automobilu.

Ukázkou takového typu je systém palebné podpory vytvořený milicemi kurdského separatistického hnutí YPG, působícího v Sýrii. Zde jde o poněkud bizarní kombinaci kanonu S-60 s podvozkem moderního amerického automobilu International Truck firmy Navistar Defence. A nutno říci, že YPG se tento systém velice osvědčil. Ukázalo se, že kombinace moderního západního nákladního automobilu a starého sovětského protiletadlového kanonu může být úspěšná – a že takovéto konstrukce mají svůj smysl.

Možná i proto se podobný typ nedávno objevil i v řadách pravidelné syrské armády. V tomto případě jde o kombinaci kanonu S-60 a nákladního automobilu Zil (patrně Zil-131), který ve velkém množství slouží v syrské armádě. Vzhledem k tomu, že tyto automobily jsou tak jako tak určeny k tažení S-60, jde o velice dobré řešení, výrazně navyšující mobilitu daného systému. I zde jde ale o spíše provizorní řešení, kdy kanon je jen jednoduše osazen – a to i s původním štítem, přestože ten je zjevně již nepostačující. Určitou nevýhodou tohoto řešení je fakt, že kanon nemůže střílet směrem dopředu, kde palbě brání kabina. Přesto se toto řešení ukázalo jako úspěšné. V případě těchto jednoduchých, ale účinných systémů se navíc již jedná o sériovou výrobu, jejímž výsledkem je větší množství jednotek. To jen ukazuje na životnost této myšlenky.

Poněkud vyšší level systému palebné podpory využívajícího kanon S-60 představuje nedávno představený íránský systém Bahman. Íránský systém se od předešlých typů liší. Především – tento systém vznikl z novovýroby, nejde tedy jen o pouhou improvizaci. Používá i zcela nové prvky. Tím hlavní je především otočná věž s dvěma kanony S-60. Tato věž je pak osazena na podvozek výkonného nákladního automobilu KrAZ-6322.

Podle autorova osobního názoru je íránský systém Bahman až zbytečně výkonný. Diskutabilní je použití hned dvou kanonů, přestože by patrně postačoval jen jeden. I tak je ale iránský systém velice zajímavý. Za pozornost stojí fakt, že do vývoje takového systému se pustil právě Irán, tedy vojenská regionální velmoc, pro kterou by dnes patrně nebyl problém koupit či vyrobit modernější zbraně. Je zjevné, že íránská armáda se dokázala poučit ze svého angažmá v konfliktu v Sýrii.

Zajímavé je i to, že pro tento systém nebyl zvolen kanon 40 mm, přestože kanony Bofors ráže 40 mm jsou v Íránu po dlouhá léta vyráběny. Nejvýznamnější ale je právě fakt, že jde o vozidla z novovýroby. Je proto pravděpodobné, že příkladu Íránu budou následovat i další rozvojové země, mající byť třeba jen málo výkonný zbrojní průmysl.

                kanon BM-57 ráže 57 mm na prototypu kolového bojového vozidla pěchoty Atom

                                              (foto: Alexey Kitaev / CC BY-SA .3.0)

Kariéra kanonu S-60 ostatně pokračuje i v samotné zemi jeho vzniku, tj. v dnešním Rusku. Zde byl již před časem firmou Burevestnik vyvinut zbraňový modul AU-220M Bajkal, který využívá kanon BM-57 ráže 57 mm. Ten přitom představuje jakousi hloubkovou modernizaci S-60. Samozřejmě, při jeho konstrukci byly použity modernější technologie, kvalitnější materiály atd., ale do značné míry jde stále o „starý dobrý“ S-60.

                    modul AU-220M Bajkal s kanonem BM-57 ráže 57 mm na vozidle BRM-3K

                                   (foto: V. Kuzmin / CC BY-NC-ND / se svolením autora)

Kanónový komplet AU-220 M, který je vzhledem k jeho modularitě možno osadit na celou řadu bojových vozidel, má před sebou podle všeho značnou budoucnost.  Je ostatně pozoruhodné, že ruská armáda při vývoji nových obrněných vozidel dává přednost tomuto kanonu, přestože se po dlouhou dobu u svých bojových vozidel pěchoty disponovala věžovým systémem kombinující 100 mm a 30 mm kanon. I to ukazuje na význam ráže 57 mm. Je otázkou, jak na tento krok odpoví západní státy. Je možné, že některé z nich budou chtít u svých bojových vozidel použít také 57mm kanony. Ostatně, první takové pokusy se již objevují. Patrně by také nebylo problémem sestrojit kanon odvozený od námořních 57 mm kanonů Bofors.

Kanony Bofors, stejně jako ruské komplety AU-220M, mají ovšem jednu zásadní nevýhodu. Jsou poměrně drahé, což samozřejmě mnohé potenciální zájemce odrazuje. Drahá je ale i jejich munice. Především z těchto důvodů dosáhnou zřejmě menšího rozšíření. Mnoho armád, především těch chudších, se proto i nadále bude spoléhat na kanony S-60. Některé státy se navíc zřejmě vydají cestou napodobení výše zmíněných syrských či íránských typů.

Ve prospěch vývoje takových systémů hovoří nejen jejich výkony, ale také jejich láce a snadná vyrobitelnost. I země disponující jen omezenou průmyslovou základnou může snadno vychrlit i stovky těchto účinných a přitom levných systémů. Příkladem takového státu může být např. Súdán, ale také Jemen a další. Je pravděpodobné, že se systémy palebné podpory vyzbrojenými kanonem 57 mm se budeme setkávat čím dál častěji.

Tento faktor je mnohem významnější, než se může na první pohled zdát. Je ostatně zajímavé srovnat si výkony kanonu S-60 s pancéřováním současných bojových vozidel pěchoty. Kanon S-60 může snadno probít nejen lehce pancéřovaná vozidla řady BMP, ale i většinu modernějších a těžších západních BVP. Jistě, moderní BVP disponují mnohem pokročilejšími pozorovacími a detekčními přístroji. Přesto je třeba brát tento faktor v úvahu. To samozřejmě může působit problém v případě, že západní státy se rozhodnou proti nějakému takovému státu vojensky zasáhnout. Ostatně, netýká se to jen západních států, stačí si všimnout problémů armády bohaté a vojensky silné Saúdské Arábie při její anabázi v Jemenu.

Příklad kanonů S-60 a systémů palebné podpory na nich postavených má ale i hlubší vypovídací hodnotu.

Především se ukazuje, že armády méně vyspělých rozvojových zemí jsou schopny přijít s technicky zajímavými, ale také efektivními a účinnými řešeními – a to i v těch případech, kdy se jedná o armády jinak ne příliš dobře fungujících států.

Stejně tak se ale ukazuje, že vojenská technika je mnohem životnější, než se ještě nedávno předpokládalo. I starší zbraňový systém může spolehlivě sloužit, přestože se na první pohled může zdát zastaralý – a může být až překvapivě účinný. Stačí jej jen udržovat v dobrém technickém stavu a částečně modifikovat. Případně jen změnit jeho určení, jeho místo ve struktuře armády, taktiku jeho nasazení. A daný systém pak může nejen úspěšně sloužit třeba ještě dlouhá léta, ale může být i důstojnou a schopnou protiváhou mnohem modernějším a vyspělejším bojovým systémům.

Ve výzbroji mnoha armád včetně té české je přitom celá řada systémů, které dnes vnímáme jako zastaralé a zdánlivě nadbytečné. Často se lze setkat s názorem, že je třeba se této techniky rychle zbavit, aby zbytečně nezabírala místo ve skladech. Tento názor je ale zjevně chybný. Lze si ostatně jen vzpomenout na celou řadu zbraňových systémů zděděných po bývalé ČSLA (a to včetně kanonů S-60), které byly za obrovských nákladů sešrotovány – a u kterých se dnes ukazuje, že by byly využitelné právě v moderních asymetrických konfliktech. Příklad využití kanonu S-60 tak má svou vypovídací hodnotu i pro moderní armády.

                                                                                                        Autor článku: David Khol