Nové ruské obrněné automobily

V současnosti lze spolehlivě říci, že zbrojní průmysl Ruské federace překonal krizové období devadesátých let, stabilizoval se a upevnil svou pozici na světovém zbrojním trhu. Současně ale platí, že v některých sektorech vážně zaostal a nyní musí rychle dohánět náskok západních zemí. Týká se to mj. obrněných automobilů, které v dnešních asymetrických konfliktech hrají mimořádně důležitou úlohu. V reakci na požadavky domácích ozbrojených sil i zahraniční poptávku proto začaly ruské firmy pracovat na nové generaci obrněných vozidel.

Ozbrojené síly USA i SSSR byly v období studené války vybudovány především pro klasický regulérní konflikt, v němž je jasně odlišena fronta a týl. To se odráželo i v konstrukci různých typů osobních, nákladních i specializovaných automobilů, které v naprosté většině postrádaly pancéřování, jelikož se prostě nepředpokládalo, že by se dostaly do bojové zóny, a tudíž že by se staly cílem nepřátelské palby. Tuto konstrukční filozofii typicky odráží na americké straně vozidlo HMMWV a na ruské terénní automobil UAZ-469, dobře známý i z československé a poté i české armády. Velice často se hovoří o tom, že změna tohoto přístupu na americké straně přišla zejména kvůli konfliktům v Afghánistánu a Iráku, kde neobrněné vozy HMMWV zaznamenávaly neúnosné ztráty; první reakcí byla výroba verzí s improvizovaným pancéřováním a následovalo urychlení snahy získat nástupce velice užitečného, ale nynějším požadavkům již nevyhovujícího HMMWV. Poněkud méně se ovšem zdůrazňuje, že obdobné zkušenosti získala ještě dříve sovětská armáda v Afghánistánu a ruská v Čečensku. Lehké terénní vozy UAZ-469 i nákladní automobily značek ZIL, KAMAZ a Ural byly stejně snadnými terči jako americká vozidla. Ve výzbroji armády SSSR a posléze Ruska však stejně jako v západních armádách prostě chyběla technika z kategorie, která se nyní označuje jako MRAP (Mine Resistant, Ambush Protected). Jsou to obrněné automobily, které zajišťují osádce nejen ochranu před střelnými zbraněmi, ale i před minami a dalšími výbušnými nástrahami. Obrněné automobily jako takové samozřejmě k dispozici byly, ale oblíbený BRDM-2 byl příliš specializovaný a nemohl plnit úkoly, jaké se od univerzálních vozů kategorie MRAP očekávají. Příliš neuspěl ani jinak atraktivní obrněnec KAMAZ-43269, známý hlavně pod vojenským označením BPM-97 Vystrel. Jedním z důvodů byla i malá ochrana proti výbušným nástrahám. Za jakési symbolické ukončení „staré éry“ lze považovat nedávné oznámení ruské armády, že již nadále nehodlá kupovat vozy značky UAZ. V produkci jejich zdokonalených verzí řady Skorpion pokračuje firma Zaščita, zdá se však, že ruská armáda řekla této legendě definitivní „sbohem“.

GAZ a VPK

Veliké šance v tomto oboru se připisovaly pořád dominantní ruské automobilce GAZ, do jejíž struktury patří rovněž zbrojovka VPK (Vojenno-Promyšlennaja Kompanija). Společnost GAZ začala již v devadesátých letech pracovat na víceúčelovém terénním automobilu nové generace, který se měl stát standardním vozidlem ruské armády, policie a dalších bezpečnostních sil. Všeobecně se o této typové řadě mluví pod názvem Tigr a pokládá se za ruský protějšek amerického vozu HMMWV, ale s jednou velmi důležitou odlišností. Jestliže v případě HMMWV byly obrněné verze vedlejší, u vozidla Tigr se od začátku počítalo zejména s pancéřovanými modifikacemi. Základní neobrněná podoba (běžně prodávaná i na civilním trhu) má název GAZ-2330, hlavní sériovou variantu vyráběnou od roku 2005 ale představuje GAZ-2975 opatřený pancéřováním chránícím před malorážovou municí. Váží 5,3 tuny, kromě řidiče a spolujezdce může dopravit až deset osob a na oběžný kruh na střeše se dají nainstalovat různé druhy zbraní včetně 30mm automatického granátometu AGS-30.

                                                                      GAZ Tigr

                                                       (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

Zjednodušenou, jen lehce chráněnou úpravu představuje automobil zvaný GAZ-29651 Karatěl. Vývoj a výrobu dalších modifikací poté převzala firma VPK, jež na bázi typové řady Tigr zkonstruovala vozidla série SPM (Specialnaja Policejskaja Mašina), jejichž samotný název napovídá, že jsou určena hlavně bezpečnostním sborům. Jsou to typy SPM-1 alias GAZ-233034 a SPM-2 alias GAZ-233036. Na pohled se podobají vozům základní verze, jsou ale opatřeny různými typy pancéřování podle požadavků uživatelů. Nyní jsou nabízeny zcela nové úpravy VPK-233114 Tigr-M a Tigr-6a, které mají např. nový motor, podstatně zdokonalené pancéřování (včetně zvýšené odolnosti proti minám) a systém ochrany proti zbraním hromadného ničení. Vedle základní uzavřené karoserie zamýšlené primárně pro dopravu osob existují i podoby nákladní se zadní ložnou plochou. Pro úplnost lze dodat, že na podvozku GAZ-2330 zkonstruovala značka GAZ i těžší vojenské vozidlo GAZ-3937 Vodnik, které má také svou obrněnou variantu GAZ-39371. Lze říci, že vozidla typové řady Tigr tvoří nejlehčí skupinu nových ruských obrněnců. O stupeň výše se nalézají další dva výrobky firmy VPK, a to vozidla VPK-3924 Medvěd (neboli SPM-3) a VPK-3927 Volk.

                                                               VPK 3924 Medvěd

                                                       (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

                                                                VPK 39273 Volk

                                                      (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

První váží 12 tun, kdežto Volk má v základní verzi hmotnost 7,5 tuny. Volk je novou víceúčelovou konstrukcí, která existuje coby dvou- i třínápravová a s různými variantami nástaveb. Pancíř vozů Medvěd i Volk odolá munici ráže 7,62×54R a minám s náloží až 6 kg TNT.

IVECO LMV neboli KAMAZ Rys

Všeobecně se očekávalo, že právě produkty značek GAZ a VPK se stanou základními vozidly reformované ruské armády. Ostatně vozidla řady Tigr se pro armádu i policii skutečně sériově vyráběla. Proto byla na první pohled šokující zpráva, jež se objevila v březnu 2010 a podle níž ruské ministerstvo obrany jednalo s italskou značkou IVECO o pořízení většího počtu vozidel typu M65 LMV. Na pohled druhý to však logiku nepostrádalo, jelikož IVECO LMV (známé i jako Lince nebo Panther) patří ve svém oboru k absolutní špičce. Italská vozidla nikdy nebyla pokládána za vzor kvality či spolehlivosti (nikoliv neprávem; např. je známo, že během druhé světové války se v kterémkoli okamžiku nacházela polovina italských tanků v opravě), ovšem obrněnec LMV dokázal tuto neblahou pověst téměř neuvěřitelně vylepšit a stal se záhy jedním z nejúspěšnějších vojenských automobilů na světě. Nyní jej používá deset evropských zemí, a to včetně Česka a Slovenska. LMV již prokázalo své kvality v opravdovém bojovém nasazení v Iráku a Afghánistánu, kde se osvědčila nejen jeho modulární pancéřová ochrana, ale rovněž výtečná pohyblivost a v neposlední řadě obtížná zjistitelnost, protože značka IVECO záměrně konstruovala svůj nový vůz s ohledem na vlastnosti „stealth“. Z Ruska pak přišly informace o nepříliš velké spokojenosti armády s vozy GAZ Tigr a zamýšleném nákupu nejméně tisícovky italských LMV. Mluvčí ministerstva obrany poté výslovně popřel, že by se o nějakém nákupu obrněnců ze zahraničí uvažovalo, avšak zprávy v médiích neutichaly a byly stále podrobnější. V květnu 2010 se již otevřeně mluvilo o téměř hotové smlouvě o licenční výrobě u firmy KAMAZ, načež se jako nesporný důkaz objevily fotografie obrněnců IVECO na cvičení přímo v Rusku. Ministerstvo obrany se ještě nějakou dobu pokoušelo mlžit a zatajovat, začala působit i lobby značky GAZ, ovšem v prosinci 2010 bylo konečně oficiálně potvrzeno to, o čem už prakticky nikdo nepochyboval. Ruská armáda se skutečně dohodla s Italy a hodlá zakoupit 2500 vozidel Rys, odvozených od typu IVECO LMV. Za tím účelem byl vytvořen společný podnik značek IVECO a KAMAZ, kde se v loňském roce rozběhla počáteční sériová produkce. Vozidlo Rys se od základního italského provedení odlišuje především motorem ruského původu a různými úpravami kvůli nasazení v drsném arktickém klimatu. Podoba se základním pancéřováním má plnou hmotnost 6,5 tuny a standardně přepraví pět mužů.

                                                                 Kamaz Rys

                                                    (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

Obrněné nákladní automobily

Předchozí odstavce naznačily řešení otázky lehkých a středních obrněných automobilů, zbývá tedy kategorie těžkých nákladních vozů. Také v tomto oboru vyvinuly ruské firmy velké úsilí. Společnosti KAMAZ a Ural postavily několik pancéřovaných verzí svých nákladních vozidel, kterými jsou třínápravové KAMAZ-5350 a Ural-4320 a 6320 a čtyřnápravové KAMAZ-6350 a Ural-5323. Ve všech případech mají tato vozidla obrněnou řidičskou budku, popřípadě také pancéřovanou „autobusovou“ nástavbu pro dopravu pěšáků. Ve výrobě obrněných nákladních vozů se angažuje také firma Institut Spectěchniki, která vyrobila podobné „obrněné autobusy“ řady Federal na podvozcích třínápravových automobilů značky Ural. Nejnovějším produktem je obrněné policejní zásahové vozidlo Tornado rovněž na šasi Ural-4320. Ale i tyto (nesporně zajímavé a funkční) výrobky přece jen představují spíše improvizaci, byť sériově vyráběnou a reálně použitelnou. Ruská armáda se proto rozhodla zahájit ambiciózní program Tajfun, jehož výsledkem má být typová řada těžkých obrněných nákladních automobilů pro ruskou armádu. Počítá se s „rodinou“ celkem devíti vozidel; toto číslo vzniká kombinací tří počtů náprav (dvě, tři a čtyři) a tří funkčních obměn (nákladní skříňová nástavba, pancéřový korpus pro pěšáky a univerzální podvozek pro účelové nástavby). Projektu se účastní firmy KAMAZ a Ural, které zahájily testy prvních prototypů šestikolových provedení. V případě výrobků značky KAMAZ je známo, že dvou-, tří- a čtyřnápravové verze jejího vozidla mají označení KAMAZ-5386, 6396 a 6398 Triumf. Testovaný prototyp šestikolového vozu s pancéřovým korpusem má plnou váhu 24 tun, kromě dvoučlenné osádky přepraví šestnáct vyzbrojených vojáků, jeho pancíř odolává průbojné munici z kulometů do ráže 14,5 mm na vzdálenost 200 m a podvozek vydrží explozi miny s 8 kg TNT. Třínápravové vozy druhé firmy se nazývají Ural-63095 (skříňová nástavba) a Ural-63099 (obrněný korpus).

                                                               Ural 63099 Tajfun

                                                      (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

Sériová výroba Tajfunů má začít v roce 2014. Firma KAMAZ má ovšem ještě větší ambice, protože již vyvíjí menší obrněnec "Tajfuněnok", jenž se má s váhou 14 tun nalézat mezi lehkým KAMAZ Rys (resp. IVECO LMV) a těžkým Tajfunem. Jestliže ruské značky udrží schopnost dodávat techniku s dobrým poměrem výkon/cena, pak lze očekávat, že se nové ruské obrněné vozy prosadí i v ostré konkurenci na mezinárodním trhu.

                                                                                                  Autor: Lukáš Visingr

                                                           Pro Militarybox upravil a doplnil : ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku: 28.6.2012                                                        

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text: L. Visingr

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva !!!

Pro přiložené fotografie platí uvedená separátní pravidla užití !!!