Northrop YA-9A - konkurent "Warthogu"

V polovině roku 1966 byl v USA na popud U.S. Air Force a U.S. Army oficiálně zahájen program útočného experimentálního letounu s označením - A-X (Attack-Experimental). V březnu 1967 byl, v souladu s plánem programu, jednadvaceti (!) společnostem leteckého průmyslu zaslán požadavek na předložení jejich návrhů letounů, které by mohly splňovat podmínky letectva. Podmínky byly velmi volné, protože se nepředpokládalo, že by některý návrh vedl přímo až k úplnému vývoji nového letounu.

A-X měl disponovat velkou vytrvalostí a zbraňovou únosností a současně být schopen manévrování při malých rychlostech a dokázat přežít pozemní ostřelování. Letoun A-X měl nést těžký vestavěný kanón, který by byl zvětšenou verzí velmi úspěšného kanónu M61 - systému Gatling. Ničení bodových cílů kanónem je totiž ten nejlevnější způsob.

Zatímco firmy pracovaly na odpovědích, U.S. Air Force pracovalo na podrobnější specifikaci požadavků. Konečné technické požadavky byly vydány až v květnu roku 1970. Zahrnovaly požadavek rychlosti v rozsahu 650 až 740 km/h a zbraňovou únosnost na podvěsech 7250 kg, která však mohla být zaměněna za vnitřní palivo nebo 1350 kanónových nábojů. Letoun A-X měl být schopen nést 4300 kg vnější výzbroje a vnitřní munice na akční radius 460 km s vyčkáváním po dobu dvou hodin v oblasti cíle. Manévrovatelnost měla být taková, že letoun měl bezpečně a účinně operovat pod výškovou hladinou 305 m a při dohlednosti 1800 m. Další tři důležité požadavky byly: vysoká míra přežití, jednoduchost a rychlá použitelnost. Nové návrhy společností měly být předloženy nejpozději do srpna 1970.

Na upřesněné požadavky odpovědělo letectvu šest společností: Cessna, Lockheed, General Dynamics, Boeing-Vertol, Fairchild a Northrop. Rozhodnutí bylo po letech různých rozborů a upřesňování poměrně rychlé a vyznělo úspěšně pro společnosti - Fairchild a Northrop. Každá firma měla postavit dva prototypy. Kontrakt Northropu na stavbu dvou strojů s označením YA-9A měl hodnotu 28,9 miliónu dolarů a kontrakt Fairchildu na stavbu dvou YA-10A hodnotu 41,2 miliónu dolarů. Důvodem finančního rozdílu bylo, že Fairchild plánoval postavit letoun blízko sériovému provedení, zatímco Northrop jej směřoval blíže klasickému prototypu. 

                                         YA-9A přistává na na ploše zkušební základny

                                                             (foto: USAF / PD)

                                                               YA-9A v letu

                                                         (foto: US GOV / PD)

Letoun Northrop YA-9A měl poměrně elegantní konstrukci, s hladce zakapotovanými motory v gondolách přiléhajících k trupu a šípovitou kýlovkou vybíhající vzhůru ze zadní části letounu. Křídla o velké ploše byla na své odtokové hraně vybavena kombinací křidélek a aerodynamických brzd, které připomínaly konvenční křidélka, ale byly rozštěpeny do horního a spodního panelu. Při rozevření tyto panely vykazovaly velký brzdící účinek, a to beze změny vyvážení letounu. Aeronamické brzdy mohly při brždění spolupracovat s mohutným směrovým kormidlem za pomoci unikátního systému řízení boční síly- SFC a maximálně stabilizovat letoun pro vedení přesné palby kanónem.

                             motor ALF 502                                                   rotační kanón M61A1

                     (foto: Sovxx / CC BY-SA)                                       (foto: Dammit / CC BY-SA)

                                                                     YA-9A

                                                             (foto: USAF / PD)

Jako pohon letounu byly použity dva běžné motory Avco Lycoming ALF 502, které dostaly vojenské označení YF102-LD-100 s tahem po 33,4 kN. Tyto motory byly slabší než motory použité konkurenčním YA-10A, ale byly o 23% lehčí a měly poloviční délku.

První prototyp letounu YA-9A odstartoval k prvnímu letu 30.5.1972. Druhý stroj si pak odbyl svoji premiéru 23.8. Oběma výrobcům - Northropu i Fairchildu, byl dán čas cca pět měsíců na odstranění případných provozních problémů jejich letounů. Dne 24.10.1972 byly oba prototypy YA-9A převzaty zkušební jednotkou JTF, pověřenou celkovým porovnáním YA-9A s konkurenčním YA-10A. V plánu zkoušek bylo 123 letových hodin pro každý typ, ale YA-9A nakonec nalétal 146 hodin při 92 letech. Téměř polovina tohoto času byla věnována střelbě kanónem M61 a odhozu 700 klasických bomb. Letoun měl být ve své sériové podobě vyzbrojen kanónem ráže 30 mm s rychlostí palby 4000 ran za minutu, ale ten v době zkoušek ještě nebyl hotov. Na kanón pro nový bitevník byla vyhlášena zvláštní soutěž, jejíž vítězem se až v polovině roku 1973 stala firma General Electric.

                           letoun YA-9A při zbraňových testech s nákladem klasických bomb

                                                           (foto: USAF / PD)

Výsledky letového porovnávání byly velmi těsné. Stroj YA-9A byl v oblasti ovladatelnosti lepší, ale byl o něco málo náročnější na pozemní údržbu. Rozhodujícím faktorem v rozhodování letectva se tak stala schopnost přežití, která byla u nekonvečně pojatého letounu firmy Fairchild větší. Pokud pomineme různé politické tlaky, svoji určitou úlohu v rozhodování sehrála i skutečnost, že letoun YA-10A byl svou podobou blíže sériovému provedení. Dne 18.1.1973 letectvo oficiálně vyhlásilo, že vítězem výběrového řízení je letoun YA-10A firmy Fairchild.

Stroje YA-9A krátce posloužily NASA k různým zkouškám a následně skončily v muzeu.

                                                                   YA-9A

                                                           (foto: USAF / PD)

                                                                     YA-9A

                                                             (foto: USAF / PD)

TECHNICKÁ DATA

Typ:  bitevní letoun

Pohon:  2 x proudový motor Lycoming YF102-LD-100 s tahem 33,4 kN

Max. rychlost:  723 km/h

Dostup:  14000 m *

Dolet:  bojový 1800 km *, maximální přeletový s přídavnými nádržemi 4800 km *

Výzbroj:  1 x kanón ráže 20 mm M61A1 Vulcan (635 ks munice)

               podvěšená výzbroj do celkové maximální hmotnosti 7264 kg

Hmotnost:  prázdná 10467 kg, max. vzletová 18958 kg

Rozměry:  Rozpětí ............................... 17,67 m

                 Délka ................................. 16,31 m

                 Výška .................................. 5,16 m

                 Plocha křídel .......................  53,9 m²

* přilbližný údaj

                                                                                   Autor článku:  ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku:  1.5.2019