MAT 49 - úspěšný francouzský samopal

Když se na konci první světové války zrodily samopaly jako nová kategorie zbraní, zřejmě jen málokdo tušil, jaký význam následně získají. Krátce před druhou světovou válkou či během ní vznikly mimořádně podařené a úspěšné typy jako německý MP 40 nebo sovětský PPŠ, které se však do historie nezapsaly výjimečnou propracovaností nebo oslnivými výkony, nýbrž tím, že byly velice jednoduché a spolehlivé. Díky tomu se daly masově vyrábět a mohly být optimálními nástroji pro moderní totální válku. Výjimku mezi hlavními mocnostmi tvořila Francie, která v té době srovnatelnou zbraň postrádala.

Potřeba standardizace

Ve Francii byl po dlouholetém vývoji vytvořen samopal MAS 38, jenž dostal jméno dle svého výrobce, zbrojovky Manufacture d’Armes de Saint-Étienne, a podle začátku sériové produkce v roce 1938. Naneštěstí pro francouzskou armádu měl ovšem úplně jinou konstrukční filozofii než jiné samopaly. Konstrukce závěru s předzápalem byla jistě technicky pozoruhodná a samopal byl zpracován velmi kvalitně, ale to byla paradoxně i nevýhoda, neboť ve výsledku šlo o hodně složitou zbraň. To prodlužovalo a zdražovalo výrobu, takže MAS 38 se pro válku, která Francii čekala, vůbec nehodil. K dovršení všeho používal speciální 7,65mm náboj, který byl vyráběn jenom ve Francii a neměl dostatečné výkony. Francouzská armáda váhala, a proto první série mířily k polovojenské Národní gardě. Vojáci si samopaly v roce 1939 přece jenom objednali, ovšem kvůli pomalé výrobě byly ve větších počtech k dispozici fakticky až v době, kdy je mohl využít už jen kolaborační režim ve Vichy a vítězná německá armáda. To se poté i stalo a samopal byl vyráběn až do konce 40. let. Po druhé světové válce pak měla francouzská armáda k dispozici velice různorodou směs samopalů ze všech možných zemí na několik typů munice. Bylo zřejmé, že tento „mix“ je nutno standardizovat a že je třeba vyvinout zcela nový samopal, pokud možno co nejvíce jednoduchý a robustní. Očekávalo se totiž že ani poválečný svět nebude právě nejklidnější a že budou probíhat konflikty v koloniích v Africe a Asii, což bude na samopaly klást vysoké nároky, pokud jde o schopnost fungovat v extrémních podmínkách. Bylo tedy zahájeno výběrové řízení, jež požadovalo nový samopal na munici 9×19 mm, resp. 9 mm Luger/Parabellum. Přihlásily se tři firmy, z nichž se nakonec vítězem stala zbrojovka MAT (Manufacture d’Armes de Tulle), která vyhrála hlavně díky tomu, že nabídla skutečně velmi jednoduchou a spolehlivou zbraň. Její sériová výroba se rozběhla v roce 1949. Ve francouzské armádě, zbraň nesla oficiální označení „Pistolet-Mitrailleur de 9 mm modèle 1949“, přestože už tehdy byla a stále je známa pod daleko kratším názvem MAT 49.

                                         francouzský samopal MAT 49 s vysunutou opěrkou

                                                             (foto: US Gov. / PD)

Jednoduchý a spolehlivý

Z hlediska konstrukční filozofie znamenal MAT 49 takřka přesný opak starého MAS 38. Bylo zřejmé, že se Francouzi poučili z úspěchu jednoduchých samopalů v nedávno skončené válce, a proto pojali svou zbraň podobným stylem, aniž by se však vzdali několika specifických rysů své konstrukční školy. Podobně jako skvělý německý MP 40 byl také MAT 49 vyráběn téměř výhradně z plechových výlisků, kdežto náročné obrábění se uplatnilo minimálně. Byly ovšem použity kvalitní materiály, což propůjčovalo samopalu pozoruhodnou spolehlivost a dělalo ho ideálním pro úlohu služební zbraně. Funkční mechanismus byl v zásadě stejný jako u naprosté většiny samopalů od začátku do dnešních dnů. Šlo tedy o neuzamčený dynamický závěr, který při pohybu vpřed zasouval náboj do komory (zbraň tak pochopitelně střílela z otevřené polohy závěru), kdežto při pohybu dozadu byl bržděn silnou pružinou. Přesto ale mechanismus získal jeden typický francouzský znak, který se u jiné zbraně neuplatnil, a to zvláštně řešenou přední část závěru s pevným zápalníkem, která se částečně zasouvala do nábojové komory. Navíc byl využit jeden zajímavý prvek, který se objevil již u starého typu MAS 38, a to sklopná objímka pro zásobník. Samopal používal zásobníky na 20 nebo 32 ran, které byly zasouvány do dolů směřující objímky pod nábojovou komorou. Tuto objímku bylo ale možno (i se zásobníkem) sklopit dopředu, což se využívalo zejména při dopravě nebo uložení zbraně, která byla v této podobě výrazně kompaktnější. Zásobníkovou šachtu v takové situaci chránila speciální krytka, aby do mechanismu nepronikaly nečistoty. Sklopení objímky do „přepravní“ polohy se provedlo po stisku zvláštní záchytky, kdežto návrat do bojové polohy se dal provést bez jakýchkoli dalších kroků a samopal mohl ihned pálit. Celkově byl samopal zkonstruovaný s ohledem na co nejvyšší spolehlivost i v prašném nebo vlhkém prostředí a dal se i bez použití nářadí snadno rozebrat. MAT 49 neměl přepínač režimu střelby a mohl střílet jenom dávkami, ale pokud byl pevně držen za zásobníkovou objímku, choval se i při zcela automatické střelbě poměrně klidně. O bezpečnost zbraně se starala dlaňová pojistka na zadní části rukojeti. Vedle toho měl samopal zasunovatelnou kovovou ramenní opěrku. Pro míření sloužila jednoduchá sklopná kovová mířidla s pevným nastavením na 50 a 100 m.

                                               francouzští vojáci se samopaly MAT 49 (PD)

V džunglích i na pouštích

Ze samopalu MAT 49 se záhy stala jedna z nejrozšířenějších zbraní ve Francii i její koloniální říši. Byl dodáván nejen řadovým jednotkám francouzské armády, ale i Cizinecké legii a výsadkářům a následně též koloniálním vojákům v Asii a Africe. Takřka okamžitě získal i možnost bojového uplatnění, protože podle očekávání se opět rozhořely kruté boje v Indočíně proti převážně komunistickým partyzánům. Po porážce Francouzů na tomto bojišti ale brzy přišla další krvavá koloniální válka, tentokráte v Alžírsku. V obou konfliktech se samopaly MAT 49 mimořádně osvědčily a prokázaly, že se skutečně hodí i do extrémních klimatických a terénních podmínek (tohle se o některých jiných francouzských zbraních už moc jistě říct nedalo). Samopaly byly použity i během tzv. suezské krize v roce 1956 a následně v řadě menších konfliktů zejména ve střední Africe, zejména v té její části, která spadala do francouzské sféry zájmů a vlivu. Kromě základní podoby samopalu byla dodávána varianta s tlumičem hluku. Uživateli MAT 49 však nebyly pouze vojenské síly, protože nemalé počty zakoupilo i francouzské četnictvo. V jeho případě se jednalo o speciální variantu MAT 49/54, která se vyznačovala delší hlavní, pevnou dřevěnou pažbou a schopností střílet i jednotlivými ranami. Neměla však samostatný přepínač režimu střelby, nýbrž dvojitou spoušť, jejíž jedna část se používala pro dávky a druhá pro jednotlivé výstřely. Ve firmě MAT byl samopal vyráběn do poloviny 60. let, kdy se produkce přesunula do zbrojovky MAS, v níž pokračovala až do roku 1979. Potom byla rozběhnuta výroba 5,56mm útočné pušky FA MAS, která se stala základní dlouhou zbraní francouzské armády, takže začala postupně vytlačovat i samopaly MAT 49, byť ty zůstaly ve výzbroji rezervistů a četníků přinejmenším do konce 80. let. Zajímavostí je, že Vietnam svého času produkoval kopii MAT 49 přestavěnou na sovětské střelivo 7,62×25 mm Tokarev; tyto zbraně měly delší hlavně a zásobníky na 35 ran. Ještě nyní se můžeme se samopaly MAT 49 setkat v armádách třetího světa, ponejvíce v Africe; mj. byly použity v občanské válce v Libyi v roce 2011. Francouzský samopal tedy nadále prokazuje svou velkou odolnost a spolehlivost.

                        MAT 49 s vysunutou opěrkou a zásobníkem                                 voják s MAT 49

             (foto: vietnamwarforapush.wikispaces.com / CC BY-SA)                   (foto: Poussin / CC BY-SA)

                               MAT 49 se zasunutou opěrkou a sklopenou objímkou zásobníku

                                   (foto: vietnamwarforapush.wikispaces.com / CC BY-SA)     

Parametry samopalu MAT 49

Munice: .................................................... 9×19 mm Luger/Parabellum

Zásobník: ................................................. 20 nebo 32 nábojů

Délka ve složeném stavu: .........................  460 mm

Délka v rozloženém stavu: ......................... 720 mm

Délka hlavně: ........................................... 228 mm

Hmotnost prázdné zbraně: ......................... 3,64 kg

Hmotnost nabité zbraně: ............................ 4,76 kg

Max. kadence: .......................................... cca 600 ran/min.

Úsťová rychlost střely: ............................... 390 m/s

Efektivní dostřel: ....................................... 100 m

                                                                                                  Autor článku: Lukáš Visingr

                                                                                    Pro Militarybox upravil: ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku: 4.11.2013

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text:  L. Visingr

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva !!!

Pro přiložené fotografie platí uvedená separátní pravidla užití !!!