MA-31 - rusko-americký raketový terč

MA-31 - rusko-americký raketový terč. Moderní protiletadlové systémy, jako je například americký Patriot, urychlily vývoj nových protiradiolokačních řízených střel. Potřebná pro ně byla především větší letová rychlost a dosah, větší odolnost proti rušení a schopnost zasažení radaru i po jeho vypnutí. Speciálně pro naplnění těchto požadavků zahájila v roce 1977 konstrukční kancelář raketové techniky Zvezda, práce na protiradiolokační raketě, která dostala označení Ch-31P.

Konstrukční kancelář Zvezda je sovětským (dnes ruským) lídrem v konstrukci taktických raket kategorie vzduch-zem. Vznikla u výrobního závodu raket v Kaliningradě a vstoupila ve známost v roce 1966 konstrukcí rakety Ch-66. Jejím dalším dílem se staly rakety řad Ch-23, Ch-25 a Ch-27. Dnes tato firma užívá jméno Zvezda-Strela, protože se sloučila s výrobcem raket Strela.

Nová protiradiolokační raketa Ch-31P absolvovala svůj první start v roce 1982. Nejzajímavějším prvkem konstrukce Ch-31P je její kombinovaný pohonný systém vytvořený v konstrukční kanceláři Sojuz v Turajevu u Moskvy. Raketa je prvně urychlena do rychlosti M=1,8 za pomoci raketového motoru na tuhé palivo. Následně, po vyhoření paliva je motor odhozen, čímž vznikne uvnitř trupu rakety spalovací prostor pro náporový motor, který udělí raketě rychlost až M=4,5. Vzduch do náporového motoru je přiváděn čtveřicí vstupů na bocích trupu rakety.

                                                                       Ch-31A

                                                 (foto: J. Jerochin / missiles.ru / FU)

Na bázi této protiradiolokační rakety Ch-31P vznikla protilodní Ch-31A vybavená aktivní radiolokační hlavicí a také létající terč pro výcvik protiletecké obrany M-31, který postrádá bojovou hlavici i radar. Rakety Ch-31 byly poprvé veřejně představeny v listopadu 1991 na výstavě v Dubaji a následně byly uvolněny na export. Později se staly běžnou výzbrojí např. indických nebo čínských Su-30MKI/MKK. Ve výzbroji ruského letectva se nacházejí od roku 1989 a v současnosti existují ve dvou variantách lišící se svojí délkou, respektive svým doletem.

Adekvátně k vývoji ruských protilodních raket probíhala v USA snaha o vývoj cvičného raketového terče, jehož výkony by byly srovnatelné s výkony ruských protilodních raket. Americké námořnictvo vyhlásilo koncem roku 1983 požadavky na vysokorychlostní raketový terč simulující protilodní raketové hrozby. Vývojový program, který byl v dané oblasti již třetím v pořadí (dva předchozí byly zrušeny), byl nazván YAQM-127A SLAT (Supersonic Low Altitude Target) a k jeho vedení byla vybrána společnost Martin Marieta. Dosažení počátečních operačních schopností nového prostředku bylo plánováno na rok 1991.         

Design YAQM-127A byl odvozen od rakety ASALM (Advanced Strategic Air-Launched Missile), která byla testována v letech 1978 až 1980. Stejně jako u ASALM byl použit hybrydní raketový pohon, který měl udělovat prostředku rychlost asi M=2,5 ve výšce 9 m nad vodní hladinou.

                                                                       ASALM

                                                               (foto: USAF / PD)
 

K prvnímu startu YAQM-127A došlo 20. listopadu 1987. V období od listopadu 1987 do ledna 1989 došlo celkem k šesti letovým testům, ale jen jeden bylo možno považovat za úspěšný. Proto bylo rozhodnuto o přerušení zkušebního programu a odstranění technických nedostatků.

Druhé testovací období bylo zahájeno v listopadu 1990. Byly provedeny dva letové testy, ale oba byly neúspěšné. Pro enormní nárust nákladů se do celé věci vložil Kongres USA a v polovině roku 1991 celý program zrušil. Námořnistvo však terče potřebovalo, tak se hledalo nějaké řešení.

V květnu 1995 obdržela firma McDonnell Douglas (dnes Boeing) kontrakt na provedení tzv. "zahraničních srovnávacích zkoušek" - FTC (Foreign Comparative Testing), které by zhodnotily možnost využití ruské protilodní rakety Zvezda-Strela Ch-31A jako cvičného raketového terče. Američané předem kontaktovali ruského výrobce s nabídkou na spolupráci a byly požádány patřičné ruské úřady o povolení tohoto obchodu. Došlo tak k paradoxní situaci, kdy byl výrobce určitého zbraňového systému žádán o pomoc s obranou proti tomuto systému. Byla dohodnuta dodávka čtveřice klasických protilodních střel Ch-31A, které měly vymontovány naváděcí systémy a bojové hlavici, a to v celkové hodnotě 4,7 milionu USD. Americká firma vybavila tyto rakety sledovacími majáky, telemetrií a systémy řízení a ukončení letu.  Takto upravené rakety dostaly označení MA-31.

                                                                      MA-31

                                                  (foto: Boeing / boeing.com / FU)

Zkoušky MA-31 byly prováděny v Point Mugu v Kalifornii. Jako nosič byl použit dálkově řízený letoun Phantom II vybavený jedním ruským závěsníkem AKU-58, který se využívá pro rakety řady Ch-31. První test byl proveden v srpnu 1996. Do roku 1998 bylo provedeno bezproblémově třináct zkušebních odpalů, přičemž podle dostupných ruských údajů se ani jednou nepodařilo cvičný cíl zasáhnout.

                                                          F-4 odpaluje MA-31

                                                        (foto: US NAVY / PD)  

Domácím americkým konkurentem MA-31 se stala raketa Sea Snake, což byla úprava staršího raketového terče MQM-8G Vandal, který byl odvozen od protiletadlové střely RIM-8 Talos.

                             MQM-8G Vandal                                                         RIM-8 Talos

                        (foto: US NAVY / PD)                                               (foto: US NAVY / PD)

Výkony rakety Sea Snake byly výrazně nižší než MA-31, a tak v prosinci 1999 získal Boeing kontrakt na dodávku 34 kusů raketových terčů MA-31, které se měly stát dočasným řešením. Ruská firma Zvezda-Strela dodala pro tyto terče těla s motory. První sériové MA-31 byly dodány americkému námořnictvu v roce 2001. Veškeré pokusy a testy s cíly MA-31 byly prováděny za přísného utajení a ruská strana o jejich výsledcích nebyla informována.  

Američané překonali pomocí MA-31 určité období, ale jejich úsilí o získání terče představujícího definitivní řešení nepolevovalo. Definitivní řešení mělo vzejít z výběrového řízení SSST (Supersonic Sea-Skimming Target). Toho se zúčastnil Boeing s projektem MA-31PG, tedy zdokonaleným MA-31 se systémem GPS a firma Orbital Sciences Corporation s projektem GQM-163 Coyote, který však byl taktéž částečně ovlivněn ruskou raketou Ch-31.

                                                             GQM-163A Coyote

                                                    (foto: Orbital / orbital.com / FU)

Vítězem výběrového řízení se stal GQM-163 Coyote, ale v červnu 2004 obdržel Boeing zakázku na výrobu dalších čtrtácti terčů MA-31, protože zkoušky GQM-163, které měly začít v roce 2003 se opozdily a byly zahájeny až v květnu 2004.

Firma Orbital Sciences Corporation dostala zakázku na výrobu terčů GQM-163 až březnu 2007.

                                                                                 Autor článku: ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku:  6.4.2012