M61 Vulkan - slavný rotační kanón

Letecké kanóny již řadu let dostávají nálepku nepotřebného archaismu, skutečnost však stále potvrzuje jejich užitečnost. Mezi vůbec nejrozšířenější a nejslavnější zbraně tohoto druhu patří americký 20mm rotační kanón nosící jméno Vulcan.

V současné době se mezi rychlopalnými kanóny uplatňují tři hlavní principy. První je obvyklý u zbraní pocházejících ze západní Evropy, nazývá se revolverový a jedná se prakticky o automatizaci funkce bubínkového revolveru. Rusové nejvíce sázejí na kanóny s dvojicí sdružených hlavní, které se proti sobě pohybují "boxerským“ způsobem, vedle toho však vyrábějí i zbraně na onom třetím principu, který ale nejvíce prosazují Američané. Kanóny s rotujícím svazkem hlavní umožňují dosáhnout vůbec nejvyšších rychlostí palby, což hraje důležitou roli nejen v leteckém boji, ale rovněž v pozemní a námořní protivzdušné obraně.

Od točení klikou k elektromotoru

Druhá světová válka přivedla na scénu bojové proudové letouny, jež létaly daleko rychleji než stroje vrtulové. To se zákonitě odrazilo i v charakteru vzdušného boje, protože na střelbu proti nepřátelskému stroji měl letec náhle mnohem kratší dobu. Výsledkem pak byla snaha výrazně zvýšit maximální kadenci leteckých automatických zbraní (neboli rychlopalných kanónů - což jsou zbraně s ráží 20 a více mm, neboť kulomety již nenabízely dostatečný ničivý účinek), aby za onu krátkou dobu bylo možno vystřelit na letoun protivníka co největší počet střel, což zvyšovalo pravděpodobnost úspěšného zásahu. Amerika zvolila velice zajímavou cestu, protože se vrátila k vynálezu starému skoro půldruhého století. Již roku 1862 si Richard Jordan Gatling patentoval nový princip rychlopalné zbraně, který byl založen na rotujícím svazku hlavní a závěrů, k němuž patřilo nepohyblivé pouzdro. Vlastně se dá říci, že šlo o několik zbraní spojených do válcové otáčivé sestavy takovým způsobem, díky němuž běžely současně funkční cykly několika nábojů. Pohon zajišťovalo ruční točení klikou, přesto ale zbraň dosahovala kadence stovek ran za minutu. První Gatlingovy zbraně se dostaly do boje už za americké občanské války a objevily se i v několika dalších konfliktech, ale kvůli příchodu moderních kulometů (zejména slavného typu Maxim) zmizely ze scény.

                     R.J. Gatling (PD)                                   rotační kulomet Gatling (PD)

Zdálo se, že již navždycky zůstanou v muzeích, dokud U.S. Air Force v roce 1945 nepožádalo zbrojní firmy o nové koncepce rychlopalných leteckých kanónů. Někdo si tehdy asi vzpomněl, že už sám R. J. Gatling v roce 1893 experimentoval s elektromotorem a přemýšlel o kadenci až 3000 ran za minutu. Inženýři proto z muzea (!) vytáhli Gatlingovu zbraň z roku 1893, jež měla kalibr .45 a deset hlavní, přidali elektromotor a dosáhli tehdy fantastické rychlosti 5000 ran za minutu. To demonstrovalo životaschopnost koncepce a v roce 1948 byla firma General Electric pověřena, aby vyvinula novou zbraň. Z několika možností byl následně vybrán šestihlavňový kanón ráže 20 mm, jenž nesl firemní označení T 171, ale do výzbroje vstoupil v roce 1959 pod oficiálním armádním názvem M61 Vulcan. Legenda byla na světě.

Pro stíhače, vrtulníky i kontejnery

K již uvedeným technickým informacím o kanónu Vulcan ještě dodejme, že dosahuje kadence až 6000 ran za minutu, tedy sto ran za sekundu. K jeho nevýhodám (resp. k nevýhodám zbraní základní koncepce Gatling obecně) náleží skutečnost, že roztočení svazku hlavní na plnou rychlost trvá určitou dobu. V důsledku neustálého pohybu hlavní také dosahují tyto zbraně menší přesnosti, což ale více než bohatě kompenzuje ona extrémně vysoká kadence. Prvním letounem, jenž byl vybaven kanónem M61 Vulcan, byl stíhač Lockheed F-104 Starfighter, záhy však následovaly další stroje.

Po několika letech byla vyvinuta zdokonalená podoba zbraně M61A1 Vulcan, jež dokáže pálit s kadencí dokonce až 6600 ran za minutu a používá modernější bezčlánkové zásobování. Právě varianta M61A1 představuje palubní výzbroj slavné čtveřice amerických stíhačů z 80. let, tj. typů F-14 Tomcat, F-15 Eagle, F-16 Fighting Falcon a F/A-18 Hornet.

                                                     M61A1 Vulcan letounu F/A-18

                                                          (foto: U.S. Navy / PD)

Z dalších známých letounů, které nesou různé verze kanónu Vulcan, lze zmínit stíhač F-4E Phantom II či útočný A-7 Corsair II, z ne-amerických strojů je to např. lehký italsko-brazilský AMX či japonský stíhací Mitsubishi F-1. V současné době dodává firma General Electric provedení M61A2, jež má díky novějším materiálům nižší hmotnost; používají ho letouny F-22A Raptor a F/A-18E/F Super Hornet.

                                                                  M61A2 Vulcan

                                             (foto: USN / Lorenzo J. Burleson / CC BY)

Je vhodné zmínit i několik modifikovaných variant kanónu. V některých případech vadí fakt, že Vulcan vyžaduje zdroj energie pro elektromotor, a proto vznikla speciální obměna s interním pohonem, resp. hnaná odběrem prachových plynů. Tento kanón jménem M130 či GAU-4/A se užívá mj. v závěsném kontejneru M25 neboli SUU-23/A. Další "kontejnerovou“ aplikací je systém M12 čili SUU-16/A, což je pouzdro s kanónem M61A1, u něhož elektřinu pro elektromotor dodává malá vzduchová turbína. Pro instalování na bok bitevní helikoptéry AH-1 Cobra vznikla zbraň M195, vlastně zkrácený Vulcan, zatímco pro přední věž vrtulníku byl vyvinut kanón M197, tj. v podstatě odlehčený Vulcan se třemi hlavněmi a kadencí 750 ran za minutu. A stejná zbraň je umístěna i v univerzálním závěsném kontejneru GPU-2/A.

                                               tříhlavňový M197 na vrtulníku AH-1Z

                                                    (foto: USMC / C. OQuin / PD)

V roli pozemní a námořní obrany

Vysoká rychlost palby kanónu M61 ovšem brzy zaujala i jiné složky ozbrojených sil, neboť se jevil jako výtečný prostředek pro protivzdušnou obranu. Byla tedy zkonstruována zbraň zvaná M168, která se pak dočkala několika podařených aplikací na zemi a na moři. Pozemní armáda zavedla dva protivzdušné systémy s touto zbraní, a to M167 na taženém dvoukolovém přívěsu a samohybný M163 na upraveném obrněném transportéru M113. Obecně nesou tyto komplety také název VADS (Vulcan Air Defense System) a vedle optického zaměřovače mají též radar, který však slouží pouze jako dálkoměr. U.S. Army už tyto systémy vyřadila, avšak zůstávají ve službě v řadě států, z nichž některé (zejména Izrael) je dále modernizovaly. Vulcan byl potom nabízen jako součást dalších pozemních protivzdušných prostředků, z nichž zasluhuje zmínku např. Commando Vulcan, v zásadě zbraňová část kompletu M163 instalovaná na čtyřkolovém obrněném vozidle Cadillac Gage V-150 Commando; koupila jej Saúdská Arábie. Ovšem ještě větší slávu než na zemi si Vulcan získal na moři, a to coby součást námořního protivzdušného obranného kompletu Mk 15 Phalanx CIWS (Close-In Weapon System).

                                                            systém Mk15 Phalanx

                                                    (foto: USN / M.D. Kennedy / PD)

Vznikl jako reakce na vývoj rychlých protilodních střel v SSSR a od roku 1980 je používán na plavidlech U.S. Navy i mnoha dalších loďstev jako nástroj protiraketové ochrany na krátkou vzdálenost. Na rozdíl od pozemního M163 má sofistikovaný naváděcí systém s radarem v neobvykle tvarovaném pouzdru, které se podobá slavnému robotovi z Hvězdných válek, a proto se kompletu Phalanx mnohdy přezdívá "R2-D2“. Poněkud paradoxní je, že tento systém posléze prodělal "de-navalizaci“, po které se Vulcan opět objevil i na zemi, a sice ve formě kompletu Centurion C-RAM (Counter Rockets, Artillery and Mortars). Jak napovídá název, jeho úkolem je destrukce dělostřeleckých granátů, raket a min, pod jejichž palbou se američtí vojáci ocitli mj. v Afghánistánu či Iráku. Vulcan se svou obrovskou kadencí je pro sestřelování malých rychlých cílů ideální, a tudíž lze očekávat, že se tento slavný kanón rozhodně nechystá do výslužby.

Základní TTD kanónu M61A1 Vulcan

Typ munice: 20×102 mm

Délka zbraně: 1,875 m

Hmotnost zbraně: 120 kg

Hmotnost střely: 100 g

Úsťová rychlost: 1036 m/s

Max. kadence: 6600 ran/min.

Čas rozběhnutí: 0,3 s

                                                                                                 Autor článku: Lukáš Visingr

                                                                                   Pro Militarybox upravil: ing. Zbyněk Novotný

Další podobné články na MILITARYBOXU: Americké letecké rotační kanóny

                                                            Moderní letecké kanóny

Poslední revize článku: 13.7.2015

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text:  L. Visingr

Přiložené fotografie nejsou součástí díla a platí pro ně uvedená separátní pravidla užití.

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva.