Kanóny pro bojová vozidla pěchoty

Česká armáda hledá nové pásové bojové vozidlo pěchoty, které se má stát nástupcem již jasně zastaralých obrněnců BVP-2. Mezi požadavky figuruje také výzbroj, kterou má tvořit kanón o ráži nejméně 30 mm. Ono „nejméně“ odráží současný trend zvětšování ráže zbraní pěchotních obrněnců, jelikož kanóny menších kalibrů se už pokládají za nedostačující a lze pozorovat, jak postupně vzrůstá počet vozidel se zbraněmi střední ráže. Ty nabízejí jak vyšší ničivou sílu, tak schopnost efektivněji bojovat s širším spektrem cílů.

Krátce z historie pěchotních vozidel

První pokusy o dopravu pěchoty v obrněných vozidlech se objevily už za první světové války, kdy se k tomu používaly přestavěné tanky, specializované obrněné transportéry však přišly na scénu až na konci 30. let. Ve druhé světové válce většina mocností zavedla taková vozidla, jež byla v naprosté většině polopásová, protože použití pásových podvozků se pokládalo za luxus a kolová vozidla se díky své rychlosti uplatňovala hlavně jako průzkumná. Postupně se ovšem dospělo k závěru, že polopásová koncepce je příliš složitá, a tak u první generace poválečných transportérů převažovaly pouze pásy. Mezi tato vozidla náleží např. americký M113, sovětský BTR-50 či jeho československý příbuzný OT-62 TOPAS, avšak posléze se prosadila i vozidla kolová, mj. britský Alvis Saracen, sovětský BTR-60 či náš OT-64 SKOT. Stále ovšem platilo, že jejich pancéřování bylo relativně slabé, takže zpravidla nedovedlo odolat rostoucí účinnosti protitankových zbraní, a jejich výzbroj tvořily v drtivé většině pouze kulomety. Přesto se však občas objevily též případy typů se silnější výzbrojí v podobě kanónu ráže 20 mm, mj. švédský pásový transportér Pbv 302. Velmoci si v každém případě uvědomovaly, že tehdejší koncepce pěchotních vozidel přestává vyhovovat, takže se pomalu rozběhly práce na nových typech, jež měly nabízet větší palebnou sílu i kvalitnější ochranu. Zásadní zlom ovšem přišel v roce 1967, a to díky přehlídce konané 7. listopadu v Moskvě, na které mohl Západ poprvé spatřit vozidlo, o němž se za několik let dozvěděl, že nese jméno BMP.

Nastupuje nová koncepce obrněnců

Označení „bojevaja mašina pěchoty“, tzn. bojové vozidlo pěchoty, se potom začalo užívat pro celou novou kategorii obrněnců, které oproti transportérům nabízely podstatně vyšší palebnou sílu i pancéřovou ochranu. V armádách NATO se prvním z nich stal německý Marder, po něm následoval americký M2 Bradley (dodnes není příliš známým faktem, že vznikl jako vzdálený příbuzný snah o modernizaci M113), britský Warrior a mnohé další. SSSR u svého typu BMP (později BMP-1) vsadil na 73mm nízkotlaký kanón 2A28 Grom, který sice na Západě vzbudil velké obavy, ale ve skutečnosti byl značně problematický, jelikož měl poměrně malý dostřel a během krátké doby pozbyl účinnost.

                                              73mm kanón 2A28 Grom na vozidle BMP-1

                                                                (foto: US DoD / PD)

Západní země vsadily na rychlopalné kanóny menší ráže, zpravidla 20, 25 nebo 30 mm, které nabízely větší kadenci a možnost pálit na vzdušné cíle. Co se týče ničení silněji chráněných cílů, o tu se měly starat především protitankové řízené střely, jež se dostaly do výzbroje většiny typů BVP. Obecně platilo, že vozidla této kategorie jsou jen pásová (v podstatě jedinou výjimkou byl jihoafrický šestikolový Ratel), kdežto méně odolné a slaběji vyzbrojené obrněné transportéry existovaly s podvozky na pásech i kolech. Toto dělení se udrželo zhruba do konce studené války, ale pak se začaly objevovat nové designy kolových vozidel, jejich výzbroj i ochrana se přibližovala těm pásovým. O obrněncích, jako je rakouský Pandur II (zařazený v Armádě ČR), finský Patria AMV či švýcarský Piranha IV (ze kterého je odvozen americký Stryker) se tak někdy mluví jako o kolových bojových vozidlech pěchoty (KBVP), což je ostatně také oficiální klasifikace českých Pandurů II.

Diskuse o věžích s osádkou a bez ní

K této proměně přispěly jak nové technologie v oboru pancéřování, tak i důraz na modularitu, kvůli které lze jedinou základní konstrukci vozidla (tedy podvozek a korbu) vyzbrojit různými typy věží s rozmanitou výzbrojí. Na přelomu století se začaly rozšiřovat také věže bez osádky, které se ovládají dálkově zevnitř korby, což zlepšuje ochranu osádky a snižuje hmotnost věže, která nevyžaduje tak masivní pancíř. Typickým příkladem je izraelský modul Samson RCWS, jenž se nachází na českých Pandurech.

          izraelský zbraňový modul Samson RCWS s americkým 30mm kanónem Bushmaster II

                                                   (foto: Karel Šubrt / CC BY-SA 4.0)

Na tuto koncepci však míří také kritika, podle které ani nejlepší přístroje nemohou vojákům v korbě zaručit takový rozhled a povědomí o situaci, jaký poskytuje klasická věž, a navíc redukce pancíře dělá výzbroj a senzory na těchto věžích hodně zranitelnými. Armády řady států tedy dosud preferují věže s osádkou, byť výzbroj obou druhů věží či modulů bývá většinou tatáž. Nejčastěji ji tvoří jeden rychlopalný kanón, jeden kulomet (v naprosté většině ráže 7,62 mm, vzácnou výjimkou je německá Puma s 5,56mm kulometem) a odpalovací zařízení pro protitankové řízené střely. Dále se zaměříme pouze na kanóny, které představují základ výzbroje a kolem kterých se dnes vedou největší diskuse. Ty se odrážejí též v požadavku Armády ČR, že kanón nového BVP má mít ráži „nejméně 30 mm“, což znamená jistý posun proti dřívějším předpokladům, že se bude požadovat specificky ráže 30 mm, neboť to odpovídá nejčastější ráži v NATO i výzbroji Pandurů.

Obecné vlastnosti kanonů a střeliva

Rychlopalné kanóny na bojových vozidlech pěchoty mají dnes ráže mezi 25 a 40 mm s tím, že nejčastěji se objevuje kalibr 30 mm. Pokud jde o konstrukci, většinou se jedná o kanóny, které vykazují příbuznost se zbraněmi na letounech či vrtulnících, a tak buďto mají klasický princip (tzn. jednu komoru, jednu hlaveň a jeden závěr), nebo jde o kanóny revolverové (tedy s bubny s více komorami). Oproti těm leteckým však mívají podstatně menší maximální kadenci, která se vesměs pohybuje jen v několika málo stovkách ran za minutu, resp. nikdy nedosahuje tisíce ran za minutu. Na rozdíl od letadel totiž pozemní obrněnec mívá většinou výrazně delší čas na vedení střelby, navíc vysoká kadence by se mohla nepříznivě projevila na přesnosti. Není proto nijak vzácné, že kanóny BVP jsou fakticky pomalu střílejícími variantami těch leteckých, s nimiž je leckdy pojí shodná ráže munice. Většina typů kanónů také umožňuje volbu mezi dvěma druhy střeliva ze dvou oddělených zásobníků. První typ bývá protipancéřový, nejčastěji jde o munici s podkaliberním jádrem (APDS), zatímco druhý typ bývá většinou tříštivo-trhavý, případně též zápalný (HE, popř. HEI), takže se hodí proti „měkkým“ cílům. Stále častěji se ale objevuje též munice označovaná jako „air-burst“ či ABM. Původně byla zkonstruována pro protiletadlové zbraně a disponuje programovatelným (časovým) zapalovačem, který se postará o její výbuch v určené vzdálenosti od místa výstřelu. Výsledné střepiny či ve střele uložená tělíska představují hodně efektivní prostředky proti vzdušným cílům nebo živé síle.

Západní typy kanónů ráže mezi 20 a 30 mm

Mezi nejrozšířenější kanóny v západních BVP patří kanóny řady Bushmaster, jež dnes na trhu nabízí americká firma Orbital ATK. Americké bojové vozidlo pěchoty M2 Bradley nese 25mm kanón M242, ale hovoří se také o přezbrojení na výkonnější 30mm kanón Bushmaster II, známý též jako Mk 44. Právě tato zbraň se nalézá na věži Samson RCWS na českých obrněncích Pandur II a najdeme ji i na pásových vozidlech CV90 v armádě Finska, Norska či Švýcarska.

                                                americký 25mm kanón M242 Bushmaster

                                                                  (foto: U.S. Army / PD)

Americká armáda má navíc v úmyslu vybavit 30mm kanónem část kolových obrněnců Stryker, protože ty v základní verzi nesou jen kulomet či automatický granátomet, což se již považuje za zcela nedostatečné. Další důležitý typ ráže 30 mm představuje britský RARDEN L2A1, který se vyznačuje neobvyklým (přesněji spíše archaickým) způsobem zásobování, a to z rámečků na tři náboje, zatímco u většiny kanónů se dnes používá zásobování z pásu. Kanón RARDEN tvoří výzbroj britského bojového vozidla Warrior, jemuž toto řešení zajišťuje větší jednoduchost a spolehlivost, stinnou stránkou je však výrazně menší rychlost palby a složitost obsluhy.

                                                  vozidlo Warrior s 30mm kanónem RARDEN

                                                                  (foto: U.S. Army / PD)

Mezi evropskými kanóny zaslouží zmínku ještě GIAT M811 ráže 25 mm, který se dnes nachází na osmikolovém bojovém vozidle VBCI francouzské armády, a pochopitelně je nutno uvést německou zbrojovku Rheinmetall, do jejíchž struktur náleží také známá švýcarská firma Oerlikon. Z jejích úspěšných výrobků zasluhuje zmínit Rh 202 ráže 20 mm na vozidle Marder a MK 30-2 na současném bojovém vozidle pěchoty Puma. U posledního jmenovaného typu se zdůrazňuje možnost palby programovatelnou „air-burst“ municí, a to nejen proti pěchotě, ale také (na což se nyní bude klást obzvláště velký důraz) proti malým dronům.

Přicházejí kanóny nové ráže 35 mm

Navzdory (hodně kritizovanému) rozhodnutí Francouzů použít na VBCI kanón ráže 25 mm se však dá pozorovat zřejmý trend zvyšování ráže, protože řada armád již dospěla k závěru, že se 30mm kanóny nevyznačují postačující palebnou silou. Značnou popularitu si tedy získala ráže 35 mm, se kterou kdysi přišla společnost Oerlikon, a tudíž aktuální nabídka firmy Rheinmetall obsahuje i zbraně tohoto kalibru, u kterého je hmotnost střely více než dvakrát větší než u ráže 30 mm, což se pochopitelně odráží i na destrukčním účinku. Původní 35mm zbraň Oerlikon je umístěna mj. na japonském pásovém vozidle Typ 89, kdežto zdokonalený kanón Rheinmetall, označovaný také jako Wotan 35, se nachází mj. na exportním pásovém bojovém vozidle Lynx s novou věží Lance.

Německo-švýcarská konstrukce se ale brzy dočkala rovněž konkurence, a to v podobě kanónu Bushmaster III od americké společnosti Orbital ATK. Ten nesou mj. vozidla CV90, která si pořídily armády Nizozemí, Dánska a Estonska, z kolových vozidel je to např. finský exportní obrněnec Patria AMV-35.

                                      vozidlo CV9035 s 35mm kanónem Bushmaster III

                                                        (foto: AlfvanBeem / CC0)

Americký kanón Bushmaster III je také velmi pozoruhodný tím, že se kromě standardní podoby v kalibru 35 mm nabízí zákazníkům též provedení ve zcela nové ráži 50 mm. V tom se ještě výrazněji odráží onen trend růstu ničivosti, protože řada odborníků nyní prosazuje názor, že moderní bojová vozidla pěchoty mají mít kanóny střední ráže, jejichž hlavním zástupcem je dnes švédský 40mm kanón Bofors.

Legendární Bofors a novinka CT40

Populární „čtyřicítka“ Bofors určitě představuje jednu z nejslavnějších protiletadlových zbraní všech dob, ale dokázala se prosadit i mimo sektor protivzdušné obrany. Sama švédská armáda totiž svoje vozidla CV90 vyzbrojila právě těmito 40mm kanóny. Jako zajímavost lze dodat, že provozuje i malý počet speciálních obrněnců Lvkv 9040, které mají kanóny s větším náměrem a střelecké radary, díky čemuž slouží jako výkonné protiletadlové systémy. Pro 40mm kanóny se rozhodla také Jižní Korea u svých nových bojových vozidel pěchoty K21.

                                                 40mm kanón Bofors na vozidle K21

                                                       (foto: RKAF / CC BY-SA 2.0)

Vysoce zajímavé a mimořádně pokrokové řešení zvolila britská armáda, která svá nová pásová vozidla projektu Ajax (což je vývojový derivát rakousko-španělského obrněnce ASCOD - Ulan/Pizarro) vyzbrojí konstrukčně naprosto revolučním kanónem CT40. Ten je výsledkem práce britsko-francouzské firmy CTA International, má ráži 40 mm a používá tzv. teleskopické střelivo, tj. takové, ve kterém se celá střela nachází uvnitř nábojnice. Je dost překvapivé, že tradičně velmi konzervativní Britové se rozhodli pro tuto dosud v praxi nepoužitou koncepci, která však přináší řadu výhod, co se týče ergonomie zbraně i celého obrněnce.

                                                   40mm kanón CT40 na vozidle Ajax

                                                  (foto: MOD / Andrew Linnett / OGL)

Dále je známo, že 40mm kanón pro teleskopické střelivo vznikl také v Číně, jež ho v roce 2016 představila jako součást věže CS/AA5 na osmikolovém obrněnci. Objevují se spekulace, že o této koncepci uvažují i další státy, mj. Japonsko a Izrael, a na takovém kanónu prokazatelně pracovalo (nebo pracuje) i Rusko.

Debaty okolo ruského kanónu 2A42

Právě k SSSR, resp. k Rusku, kde se koneckonců objevilo i první „opravdové“ bojové vozidlo pěchoty, se teď vrátíme. Kanón 2A28 na vozidle BMP-1 se postupně ukázal jako problémový, a ačkoliv jej obdržel i výsadkový obrněnec BMD (později BMD-1), obrátila se poté pozornost konstruktérů k řešení, jež se shodovalo se západním. Na bojovém vozidle pěchoty BMP-2, jež pod názvem BVP-2 dosud slouží také v Armádě ČR, se tedy objevil 30mm kanón 2A42.

                                                  vozidlo BVP-2 s 30mm kanónem 2A42

                                                       (foto: Chmee2 / CC BY-SA 3.0)

Tuto zbraň posléze dostalo i výsadkové vozidlo BMD-2, zatímco na vozidle BMD-3, osmikolovém obrněnci BTR-80A a několika dalších typech se objevila modifikovaná lehčí varianta 2A72. Kanón 2A42 se stále dodává a díky nové dálkově řízené věži Epocha čili Bumerang-BM se vyskytuje též na obrněncích nové generace, které byly předvedeny v Rusku v roce 2015, tedy na těžkém bojovém vozidle pěchoty T-15 na pletformě Armata, středním pásovém bojovém vozidle pěchoty B-11 na platformě Kurganěc-25 a osmikolovém obrněnci K-17 na platformě Bumerang. Dvě tyto zbraně nese i tzv. bojové vozidlo podpory tanků BMPT Terminator, ale právě tento krok vyvolal silnou kritiku, protože nebylo velkým tajemstvím, že za své velké rozšíření vděčí kanón 2A42 hlavně tlakům ruského vojensko-průmyslového komplexu, nikoli svým diskutabilním kvalitám. Kanón se leckdy popisuje jako nepřesný a málo efektivní, což se ukázalo i v městských bojích v Čečensku, kde se 30mm střely musely zdlouhavě „prokousávat“ železobetonovými stěnami budov (jde však spíše o nevhodnost munice), a proto se tam paradoxně daleko víc osvědčily 73mm kanóny 2A28.

Kontroverzní 100mm dělo „Trojky“

Ještě v éře SSSR se objevilo pozoruhodné bojové vozidlo BMP-3 s věží, v níž se vedle zbraně 2A72 nacházel také 100mm kanón 2A70. Ten funguje současně i jako odpalovací zařízení pro protitankové řízené střely. Podobně jako první BMP zapůsobila i „trojka“ opravdu impozantně, a to natolik, že ji západní analytici ze začátku pokládali za lehký tank (a nebyli vlastně ani moc daleko od pravdy, jelikož BMP-3 vzniklo na bázi lehkého tanku). Stejnou kombinaci zbraní (tedy 2A70 a 2A72) získalo výsadkové vozidlo BMD-4 a nyní se na trhu nabízí též samostatná věž se zbraněmi kalibru 100 a 30 mm (koupily ji mj. Spojené arabské emiráty pro své osmikolové vozidlo Enigma). Postupně se však zjistilo, že ani toto řešení není úplně ideální, protože pro 100mm dělo 2A70 vznikly jen tříštivo-trhavé granáty, a tudíž lze na tanky střílet pouze drahými a složitými raketami (jedná se spíše o hypotetický nedostatek, protože tento kanón není již svojí konstrukcí pro boj se silně pancéřovanými cíli vhodný). Ruským příkladem se tedy inspirovala jenom Čína. Na Západě samozřejmě vznikla spousta lehkých a středních typů vozidel s „tankovou“ výzbrojí (hodně se např. rozšířily belgické věže s 90mm děly Cockerill), ale ta standardně zajišťují průzkum či palebnou podporu, nikoli dopravu pěšáků. Rusové tudíž s dalším krokem váhali. Rozběhli vývoj kanónu na teleskopickou munici ráže 45 mm, ale o jeho osudu není mnoho známo. V roce 2015 bylo prezentováno naprosto odlišné řešení, na které Rusko v současnosti zjevně velmi sází, jelikož jej hodlá dostat do pozice jedné z hlavních položek svého zbrojního exportního arzenálu.

Na scénu se vrací kanon ráže 57 mm

Společnost Burevěstnik, jež tvoří součást zbrojovky Uralvagonzavod, vyvinula dálkově řízený věžový modul AU-220M Bajkal, na němž se nalézá modernizovaná podoba kanónu S-60 ráže 57 mm. Ten byl vyvinut již v polovině 40. let a ve východním bloku dosáhl úspěchu, který lze směle měřit s „čtyřicítkou“ švédské zbrojovky Bofors. Kromě výbušných protiletadlových střel pro něj vznikly i náboje protipancéřové a v řadě konfliktů se ukázal být výtečnou zbraní pro palebnou podporu v pozemních bojích. A nejspíše právě to vedlo ruské konstruktéry k rozhodnutí učinit z něj jádro nového zbraňového systému pro bojová vozidla nové generace. Ruský 57mm kanón může již dnes pálit širokým spektrem nábojů a firma Burevěstnik uvedla, že pro něj vyvíjí zlela novou „šrapnelovou“ střelu (to patrně bude programovatelná munice typu „air-burst“), silnější protipancéřové střely, a dokonce munici s koncovým laserovým naváděním. Výrobce nyní deklaruje efektivní dostřel asi 8000 m, nové střelivo by ho však mělo snad až zdvojnásobit. V současnosti je modul AU-220M Bajkal umístěn na zkušebním vozidle BMP-3-57 Derivacija, což je varianta BMP-3, avšak perspektivně se s ním počítá pro nová pěchotní vozidla na platformách Armata, Kurganěc-25 a Bumerang. Kromě toho by se možná i dva tyto kanóny ráže 57 mm mohly objevit na novém bojovém vozidle pro podporu tanků Terminator-3. Podobě jako v případě 40mm kanónu Bofors platí, že taková zbraň reprezentuje skutečně víceúčelový nástroj proti širokému spektru cílů, je nutné zde však počítat s poměrně velkým poklesem velikosti palebného průměru.

Zbraň pro nové vozidlo Armády ČR

V případě nového zbraňového modulu AU-220M se zdá, že Rusové asi našli správné řešení pro blízkou budoucnost, o čemž svědčí i reakce západních států. Prezentace ruské věže totiž přinesla novou vlnu zájmu o kanóny ráže větší než obvyklých 30 mm. Sama tato hodnota už zřejmě představuje absolutní minimum a jako vhodnější se jeví přechod na 35 nebo 40 mm. Ve výrobním programu značky Bofors se dokonce nachází 57mm kanón, který původně vznikl pro lodě, existují ovšem úvahy i o jeho adaptaci pro obrněná vozidla.

                      lodní kanón Bofors ráže 57 mm - možná budoucí výzbroj bojových vozidel

                                                                 (foto: MKFI / PD)

V případě nového bojového vozidla pro Armádu ČR by tedy nejspíše bylo ideální požadovat kanón ráže větší než 30 mm. Argument, že jde o hodnotu nejobvyklejší v evropských zemích, lze celkem jasně odmítnout s tím, že se zdaleka nejedná o standard srovnatelný např. s puškovou municí ráže 5,56 mm, neboť řada států NATO a EU již zavedla nebo brzy zavede zbraně větších kalibrů, tzn. 35 nebo 40 mm. Poněkud větší váhu má argument o žádoucí kompatibilitě s výzbrojí kolových vozidel Pandur II. V každém případě je ale evidentní, že epocha dostačující účinnosti 30mm kanonů se chýlí ke konci, takže pokud by se mělo nalézt dlouhodobější řešení, mělo by spíš dojít k přezbrojení Pandurů na kanóny vyšší ráže (což nainstalovaný izraelský modul Samson umožňuje). Právě zbraň ráže 35 či 40 mm by proto měla tvořit hlavní výzbroj nového českého bojového vozidla pěchoty, jemuž by vyšší ničivost spolu s „air-burst“ střelivem dovolila ničit nejrůznější pozemní i vzdušné cíle.

                                                                                               Autor článku: Lukáš Visingr

                                                                                 Pro Militarybox upravil: ing. Zbyněk Novotný

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text:  L. Visingr

Přiložené fotografie nejsou součástí díla a platí pro ně uvedená separátní pravidla užití.

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva.