Kalašnikov se nevzdává

V září roku 2011 ruská armáda poprvé odmítla pravidelný nákup útočných pušek systému Kalašnikov. Nejednalo se o nijak překvapivý krok, protože o celkové zastaralosti a nutné náhradě této kultovní zbraně se hovoří již řadu let. Výrobce slavného "avtomatu" se však nevzdává a odmítá vyklidit pozice konkurenci.

Jméno - Michail Timofejevič Kalašnikov - je známé snad i absolutním laikům. Bez nadsázky geniální konstruktér legendární útočné pušky (často nepřesně označované za "samopal") AK-47 se narodil 10. listopadu 1919 a až téměř do své smrti 23. prosince 2013 se určitým způsobem účastnil vývoje zbraní v podniku Ižmaš (Iževský zbrojní a strojírenský závod). Stopy jeho "rukopisu" se nezapřou ani u nejnovější pušky této společnosti.

                                                   AK-74M (AK-100) - ráže 5,45 mm

                                                      (foto: Switch741028 / CC BY)

Vzhledem k obrovské rozvětvenosti rodiny automatických zbraní principu Kalašnikov, do níž patří trojciferný počet typů a verzí, zde není prostor na podrobný popis celé vývojové řady. Proto jenom stručně připomeňme, že původní AK-47 na munici 7,62×39 mm byl v roce 1959 následován modernizovaným typem AKM a o patnáct let později přišla zbraň AK-74 na novou sovětskou munici 5,45×39 mm. Úpravy se sklopnou kovovou ramenní opěrkou místo dřevěné pažby mají sufixy S (AK-47S, AKMS, AKS-74), vznikl i 7,62mm kulomet RPK, resp. 5,45mm RPK-74. Dnešní základ výrobního programu společnosti Ižmaš představuje puška AK-74M (někdy označovaná jako AK-100), která stále využívá původní Kalašnikovův funkční mechanismus, avšak v její konstrukci se uplatnily nové materiály. Zejména zcela zmizelo dřevo a méně se využívá oceli, ze které je zhotovena jenom hlaveň a závěr, tělo zbraně je vyrobeno z lehkých slitin, široce se využívají plasty. Díky tomu je toto provedení lehčí a levnější. Od AK-74M bylo odvozeno pět dalších zbraní, které spolu se základním modelem tvoří tzv. "stovkovou" sérii Kalašnikovů. Puška AK-101 využívá munici 5,56×45 mm NATO a AK-103 osvědčené ruské střelivo 7,62×39 mm (je tak vlastně náhradou starého AK-47). Druhou část "stovkové" řady tvoří zkrácené pušky, a to 5,56mm AK-102, 7,62mm AK-104 a 5,45mm AK-105. Na rozdíl od starých zbraní řady AK mají pušky "stovkové" řady na horní straně těla krátké kolejničky pro montáž různých zaměřovačů.

                   AK-101 - ráže 5,56 mm                                            AK-103 - ráže 7,62 mm

                (foto: RussianTroper / PD)                                    (foto: Burnyburnout / CC BY-SA)

Bez ohledu na fenomenální úspěch zbraní principu Kalašnikov se už na konci 70. let hovořilo o jejich zastaralosti a potřebě náhrady. Proto byl v roce 1980 nastartován projekt s krycím názvem "Abakan", jehož výsledkem měla být nová útočná puška pro sovětskou armádu, jež by perspektivně nastoupila na místo AK-74. Na sovětské poměry neobvykle otevřená soutěž zahrnovala celou řadu nových a progresivně pojatých konstrukcí, ale kvůli krizi a rozpadu Sovětského svazu se velice dlouho táhla. Skončila až roku 1994, kdy byla vítězem vyhlášena zbraň od konstruktéra Nikonova, následně označená AN-94. Tato nepochybně velmi zajímavá puška využívá speciální mechanismus, který významně omezuje zpětný ráz a umožňuje podstatně větší přesnost při střelbě dávkou. Puška AN-94 byla přijata do výzbroje, ale svoji vysokou cenu a velkou složitost pouze v malém počtu a jen u některých speciálních jednotek; podobně jsou na tom také další moderní útočné pušky s odlišnými balančními mechanismy, které se účastnily projektu "Abakan" a o nichž se hovořilo jako o nástupcích AK-74, např. zbraně řady AEK (systém Kokšarov). Dokonce i podnik Ižmaš vytvořil zbraně, jež kombinují princip Kalašnikov a balanční systém (podobný AEK), a sice AK-107 (5,45 mm) a AK-108 (7,62 mm). Největší šance se však přece jen dávaly zbrani AN-94, jež byla prezentována i jako základní zbraň ruského "vojáka pro 21. století". Stále častěji se mluvilo o tom, že éra pušek rodiny AK nezadržitelně končí. V září 2010 však přišlo překvapení v podobě představení prototypu zbraně AK-200, popisované jako "Kalašnikov 21. století". V roce 2011 proběhly zkoušky a v lednu 2012 společnost Ižmaš prezentovala předsériovou verzi s označením AK-12, která se začala ucházet o stálé místo v soupravě Ratnik - soupravě ruského vojáka budoucnosti.

                                    AK-12 - nejnovější Kalašnikov ve své původní podobě

                                                   (foto: Cslava2003 / CC BY-SA)

Útočná puška AK-12 (celý název Avtomat Kalašnikova, obrazec 2012 goda) využívá základní funkční princip Kalašnikov; je tedy poháněna odběrem prachových plynů z hlavně a její závěr tvoří nosič závorníku pevně spojený s plynovým pístem a samotný otočný závorník. Speciální balanční systém využit není, ale dynamika funkčního mechanismu byla upravena tak, aby se omezil zpětný ráz a zvýšila se stabilita při střelbě dávkou. Na obou stranách těla se objevila palcem ovládaná páčka se čtyřmi polohami: zajištěno, jednotlivé rány, tříranné dávky a plně samočinná střelba. Na první pohled zaujme také skutečnost, že AK-12 má na horní straně celého těla a rovněž na spodní straně předpažbí standardizované montážní lišty typu Picatinny (MIL-STD-1913), na které lze upevňovat nejrůznější druhy zaměřovačů, světlometů, rukojetí, granátometů a dalšího příslušenství. Zdokonalilo se také základní mechanické hledí, u kterého se podstatně zvětšila záměrná délka. Jinak je řešený celý spoušťový mechanismus i uvolňovač závěru. Zjevná je naprosto nová konstrukce pažby. Části uživatelů totiž na puškách AK "stovkové" série může vadit poněkud archaický tvar pažby a nemožnost změny její délky. U zbraně AK-12 lze nastavovat jak délku pažby, tak i polohu botky pažby. Kromě toho bylo lehce přepracováno ústí hlavně, aby bylo možno odpalovat i puškové granáty zahraniční výroby; díky nové hlavni je zbraň též přesnější.

    Útočná puška AK-12 se zásobníkem na 30 nábojů a nasazenou pomocnou rukojetí. Se zbraní leží

        na stole kolimátor, klasická pažba, podvěsný granátomet, bodák s víceúčelovou pochvou,

                         bubnový zásobník na 95 nábojů a víceřadý zásobník na 60 nábojů.

                                             (foto: Cslava2003 / CC BY-SA)

Základní podoba AK-12 využívá střelivo 5,45×39 mm. Dají se použít 30ranné zásobníky z AK-74, 45ranné z kulometu RPK-74 nebo nové zásobníky na 30 či 60 nábojů, nebo bubnové zásobníky na 95 nábojů. Konstrukce AK-12 ale sleduje i další z důležitých dnešních trendů, a to možnost rychlé přestavby pušky na jiné druhy munice. AK-12 se totiž bude vyrábět ve dvou provedeních. "Lehké" bude primárně určeno pro střelivo ráže 5,45×39 mm s tím, že bude možná konverze nejen na ruské náboje 7,62×39 mm (útočná puška AK-15 - 6P71), ale také na munici 5,56×45 mm NATO, na nové střelivo 6,5×38 mm Grendel a nové připravované ruské střelivo. Tzv. "těžké" provedení bude určeno pro starou munici NATO 7,62×51 mm.

Co se týče další variability AK-12, údajně má vzniknout zkrácená verze - karabina AK-12U, samopal PPK-12, puška pro odstřelovače SVK-12 a lehký kulomet RPK-12. Plánují se též poloautomatické obměny pro civilní trh. O novou AK-12 projevují zájem Vnitřní vojska RF (tedy ozbrojené síly náležející pod Ministerstvo vnitra) a hlásí se mnoho zájemců z Asie, Afriky a Latinské Ameriky, kde má značka Kalašnikov vynikající jméno. Otázkou samozřejmě stále zůstává, zda své rozhodnutí o opuštění principu Kalašnikov změní sama ruská armáda. Jisté ovšem je, že se tato legenda své výjimečné pozice rozhodně nevzdá bez tvrdého boje.

                                                         AK-12 v provedení 2016

                                                        (foto: Kuzmin / CC BY-SA)

Kalašnikov na přání armády stále upravuje koncové provedené AK-12, a některými těmito úpravami se opticky zpětně přibližuje k pušce AK-74M. Na posledním provedení byl např. nahrazen palcem ovládaný oboustranný přepínač režimu palby klasickou "kalašnikovskou" pákou pouze na pravé straně zbraně s polohami zajištěno, jednotlivé rány, dvouranné dávky a plně samočinná střelba. Oproti původním záměrům bylo na zbrani zrušeno tlačítko vypouštění závěru a upraven byl nový typ zásobníku na 30 nábojů (podobný by měl existovat i na 60 nábojů), který má na každé straně pět kontrolních okének, seříznutý dolní roh, aby bylo možno zbraň o něj lépe opřít a také výstražník naplnění.

Zdá se, že ruská armáda na poslední modifikaci AK-12 (6P70) také upřednostnila i jiný typ teleskopické sklopné pažby a jiný typ bočních "kolejniček" na předpažbí.

                                                                                            Autor článku:  Lukáš Visingr

                                                                              Pro Militarybox upravil:  ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku:  17.12.2016

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text: L. Visingr

Přiložené fotografie nejsou součástí díla a platí pro ně uvedená separátní pravidla užití !!!

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva !!!