Žádná země na světě se nemůže pochlubit tak propracovaným systémem protiraketové obrany jako Izrael. Zbrojovky židovského státu vyvinuly několik komplexů, jež mohou zneškodňovat malé dělostřelecké rakety i střely středního či dlouhého doletu. Není proto divu, že tyto prostředky budí obrovský zájem na světovém zbrojním trhu.

Balistické rakety proti Izraeli

Během války Iráku s Íránem v 80. letech nasadily oba státy operačně-taktické balistické střely sovětského původu, známé pod západním kódem Scud. Rozšíření těchto zbraní v regionu pak značně zneklidnilo Izrael, který se logicky obával, že by někdy mohly být použity proti němu. Nemýlil se, jelikož tato chvíle nastala již v roce 1991. Když se zformovala křehká koalice, jež usilovala o vyhnání iráckých vojsk z Kuvajtu, zareagoval Saddám Husajn tím, že začal rakety odpalovat na různé cíle v regionu. Vedle vojenských základen v arabských zemích mířily tyto střely také na židovský stát, který se okamžitě začal připravovat k vojenské odvetě. Přesně o to ale irácký diktátor usiloval, protože předpokládal (a patrně správně), že izraelský úder proti Iráku rozloží křehkou koalici západních a arabských států. Koaliční armády proto zahájily „lov na Scudy“ a snažily se tyto nebezpečné irácké zbraně likvidovat, zatímco američtí diplomaté přesvědčovali Izraelce, aby od vojenské odvety upustili. Podařilo se to, ale kromě přesvědčování sehrály roli také protivzdušné střely MIM-104 Patriot, jež byly v regionu rozmístěny. Ačkoli byl systém Patriot původně vyvinut za jiným účelem, ukázal se i jako celkem efektivní protiraketová zbraň a řada států jej v této roli dnes používá. Izraelci se ovšem nespoléhali jen na něj, již od roku 1986 vyvíjeli s finanční a technickou pomocí Američanů i vlastní speciální protiraketový komplet Arrow (hebrejsky Hetz).

                                                        test střely systému Arrow-2

                                                                 (foto: USN / PD)

Již v srpnu 1990 proběhl první zkušební odpal a testy úspěšně běžely i dál, ale v polovině 90. let se dospělo k závěru, že tato podoba rakety je příliš velká, a tudíž byl zahájen vývoj menší a flexibilnější varianty Arrow-2.

Protiraketový systém Arrow-2

Systém Arrov-2 prodělal první zkušební start střely v červenci 1995 a o rok později dokázal zasáhnout cíl, jenž imitoval balistickou raketu. Již v roce 1998  byla izraelským ozbrojeným silám dodána první sériová raketa Arrow-2 a na podzim 2000 byl komplet prohlášen za funkční. Arrow-2 pochází primárně od izraelské zbrojovky IAI, jejíž návrh vyhrál nad kompletem AB-10 značky Rafael, jež nabízela vlastně jen derivát amerického systému Improved HAWK. Ve skutečnosti se nyní na projektu Arrow-2, resp. na dodávkách součástí podílí takřka celý izraelský zbrojní průmysl a také řada amerických firem, mezi nimiž hraje hlavní roli firma Boeing.

                    střela systému Arrow-2                                 odpalovací zařízení střel systému Arrow-2

              (foto: Gellejr / CC BY-SA 3.0)                                     (foto: aick / CC BY-SA / 3.0)

Sama střela Arrow-2 je dvoustupňová raketová zbraň o délce 6,8 m se startovní hmotností 2800 kg. Na svůj cíl se navádí za pomoci soustavy, do které patří aktivní radar a pasivní infračervený senzor. Od řady dalších protiraketových zbraní se liší tím, že nespoléhá jenom na přímý kontaktní zásah a nese výbušnou hlavici o váze 150 kg. Největší dálkový dosah se dle různých zdrojů pohybuje mezi 90 a 150 km a max. výškový dostup mezi 50 a 60 km. Kromě samotné řízené střely náleží do kompletu také odpalovací zařízení na taženém návěsu (obsahuje šest startovacích kontejnerů), radar EL/M-2080 Green Pine s dosahem až 500 km (popř. výkonnější verzi Super Green Pine s dosahem 900 km), řídicí zařízení Golden Citron (schopné řídit likvidaci až 14 útočících střel zároveň) a velitelské středisko Brown Hazelnut. Ve službě se v současnosti (konec roku 2017) nacházejí tři baterie, jež ochraňují celé území židovského státu. Prvního bojového úspěchu dosáhl systém 17. března 2017, když zničil raketu vypuštěnou ze Sýrie.

Obrana před malými střelami

Systém Arrow-2 slouží k likvidaci velkých balistických střel včetně strategických, ačkoli není schopen spolehlivě zasahovat největší mezikontinentální zbraně. Stejně tak si ovšem neporadí s nejmenšími raketami dělostřelecké kategorie, ze kterých se v 90. letech a na počátku nového tisíciletí stala jedna z hlavních hrozeb pro Izrael, jelikož je začali rozsáhle využívat ozbrojenci z libanonského Hizballáhu, palestinského Hamásu a Islámského džihádu. Velice jednoduché, levné a málo přesné rakety představují ideální teroristickou zbraň, protože se dají ve značných počtech odpalovat proti obydleným oblastem. Nejznámějším typem z nich je raketa Qassam o průměru 115 mm, jejíž nejvýkonnější verze nabízí dolet až 16 km, avšak ozbrojenci mají dnes k dispozici mnohem širší spektrum raket, z nichž některé zjevně pocházejí z Íránu a mají maximální dolet přes 100 km. Židovský stát v každém případě nemohl nechat tuto hrozbu bez odpovědi a již na konci 90. let začal vývoj systému, který se později stal známým pod jménem Iron Dome (hebrejsky Kippat Barzel). Jestliže obrana proti „velkým“ raketám byla cosi, na čem mocnosti pracovaly během celé studené války, ničení malých dělostřeleckých raket představovalo zcela nový a podle některých skeptiků údajně i nemožný úkol. Stát Izrael ovšem přežil a prosadil se také díky tomu, že se zaměřil na „nemožnosti“.

                                                   test střely systému Iron Dome

                                                         (foto: IDF / CC BY-SA)

Zbrojovka Rafael tedy uspěla a Iron Dome byl vlastně základem nové kategorie obranných systémů, pro něž se začala užívat zkratka C-RAM (Counter Rocket, Artillery and Mortar) a které zařazuje do výzbroje stále více armád po celém světě. Možnosti izraelského systému jsou však ještě širší.

Jak pracuje systém Iron Dome

Ačkoliv Iron Dome vznikl především k ničení dělostřeleckých raket, v současné době už bývá označován prostě za systém protivzdušné obrany. Ústředním prvkem je řízená raketa, jež nese jméno Tamir a byla poprvé odpálena v červenci 2008. V následujícím roce proběhly i úspěšné střelecké testy, resp. zásahy cvičných cílů. V březnu 2011 byl systém prohlášen za funkční a vstoupil do služby. Kromě rakety Tamir, která startuje ze zařízení s max. dvaceti kontejnery, do systému spadá také radar EL/M-2084 MMR (Multi-Mission Radar), jenž zachycuje cíle do vzdálenosti asi 250 km.

                                                          radar EL/M-2084 MMR

                                                           (foto: US MDA / PD)

Může sledovat až 1100 objektů zároveň a vypočítávat jejich dráhy, což je při protiraketové obraně ohromně důležité. Jakmile radar zjistí ohrožení, tzn. dělostřeleckou raketu, řídicí systém okamžitě vypočítává, zda by mohla dopadnout v osídlené oblasti. Jestliže to opravdu hrozí, proti hrozbě je odpálena raketa Tamir, jež měří na délku 3 m, váží 90 kg a je vybavena infračerveným naváděním a výbušnou hlavicí s bezkontaktním zapalovačem. Účinnost kompletu Iron Dome přesahuje 90%. To se odrazilo na významném poklesu počtu obětí raket mezi izraelskými civilisty.

Pozoruhodná reakce obyvatel

Poněkud paradoxním důsledkem, který navíc souvisí s izraelskou národní povahou a kulturou, se stala reakce obyvatelstva na Iron Dome. Nový zbraňový komplet získal bezmála „kultovní“ pozici, protože zákeřnou hrozbu teroristických raket takřka dokonale eliminoval. Na Internetu se pak začala objevovat působivá videa, která zachycují let libanonských či palestinských střel a jejich bleskové likvidování střelami Tamir. Záběry, které připomínají spíše počítačovou hru, však svědčily i o tom, že Izraelci získali pocit, že jsou téměř „nezranitelní“. Dřív platilo, že po zaznění sirén civilisté spěchali do krytů, aby se chránili před smrticím „deštěm“ raket, důkazy účinnosti systému Iron Dome je ovšem vedly k tomu, že se po zaznění sirén zastavili a vytáhli mobilní telefony v naději, že se jim podaří natočit další záběry sestřelování raket. To asi nebyl přesně ten výsledek, jaký se původně zamýšlel, když se koncepce systému rodila, jistá je však obrovská popularita Iron Dome v Izraeli i zahraničí. Zbrojovka Rafael pochopitelně pokračuje ve výrobě, aby mohlo být dosaženo cílového stavu patnácti baterií, jež mají pokrýt celé území Izraele (v současnosti jich je deset), ale kromě toho se systém dále vylepšuje. Vznikla varianta C-Dome pro montáž na paluby lodí a systém Iron Dome byl modifikován, aby dokázal účinně zasahovat i proti další aktuální hrozbě, a sice bezpilotním letounům. Tuto modifikaci ale nelze zaměňovat s komplexem Drone Dome, který vznikl přímo pro likvidaci bezpilotních letadel, a to za pomoci elektronických rušiček či laserových paprsků.

Obranný systém David’s Sling

Iron Dome dovede ničit dělostřelecké rakety s maximálním dosahem asi 70 km, ale pracuje se na zvýšení jeho schopností tak, aby si poradil i s raketami o doletu okolo 250 km. Ničení těchto silnějších zbraní však má představovat hlavní náplň činnosti jiného systému, jenž vlastně vyplní mezeru mezi systémy Arrow-2 a Iron Dome. Nese jméno David’s Sling (hebrejsky Kelah David), byť ze začátku byl vyvíjen pod označením Magic Wand. Vznikl za spolupráce izraelské zbrojovky Rafael a americké společnosti Raytheon a znovu je financován částečně z USA. V podstatě by se měl stát náhradou systému Patriot a ničit balistické rakety s dosahem mezi 70 a 300 km. Za tímto účelem byla vyvinuta dvoustupňová obranná střela Stunner, která má sama o sobě dosah asi 75 km a výškový dostup až 50 km. Primárním senzorem pro detekci hrozeb je znovu radar EL/M-2084, ovšem i samotná raketa nese na palubě vlastní malý radiolokátor a duální optický a infračervený senzor. Ten má být schopen rozlišit i různé části balistické střely, což je zjevná reakce na fakt, že při svém prvním bojovém nasazení směřovaly Patrioty zpravidla na prázdné palivové nádrže, jež se jevily jako větší cíle než bojové hlavice.

                                       test střely Stunner patřící systému David’s Sling

                                                           (foto: US MDA / PD)

Vývoj systému David’s Sling, který je technicky příbuzný kompletu protivzdušné obrany SPYDER, začal na přelomu století. V roce 2016 byla do výzbroje zařazena první baterie, jejíž součástí je vypouštěcí zařízení na návěsu pro dvanáct raket Stunner. V roce 2018 má začít fungovat jedna integrovaná soustava obrany Izraele, která má propojovat komplety Iron Dome, David’s Sling a Arrow-2 a rovněž dva zcela nové obranné prostředky.

Další rozvoj ochranného štítu

Prvním z nich bude systém Iron Beam (hebrejsky Keren Barzel), jenž má být přímo propojený s komplexem Iron Dome. Na rozdíl od něj nevyužívá rakety, ale malý laser, který dokáže ničit malé vzdušné cíle na vzdálenost do 7 km. A nejvyšší vrstvu protiraketové obrany budou tvořit velké protiraketové střely systému Arrow-3, jež budou schopny zneškodnit také největší, resp. mezikontinentální balistické rakety. Finální fáze jejich letu se odehrává nad hranicí atmosféry, což zavdalo příčinu k úvahám, že Arrow-3 by měl sloužit též coby zbraň proti družicím.

                                                     test střely systému Arrow-3

                                                           (foto: US MDA / PD)

První test nové střely se odehrál na konci roku 2011 a v prosinci 2015 byl poprvé zasažen též cvičný cíl. Samotná střela je dvoustupňová a cíl likviduje kontaktním zásahem (koncept „hit-to-kill“). Pro navádění slouží opět kombinace radiolokátorů a infračervených senzorů. Izrael vybudoval základnu s odpalovacími šachtami pro 24 střel Arrow-3 a v lednu 2017 byla oficiálně převzata první baterie. Systém již dosáhl počáteční způsobilosti, byť plná funkčnost se chystá až na rok 2018. Do oné soustavy bude možná začleněn i protiletadlový systém SPYDER, čemuž značně pomáhá fakt, že používá shodný radar jako Iron Dome i David’s Sling. Izraelské protiraketové zbraně budí značný zájem i v zahraničí a mezi potenciální uživatele patří hlavně země, jež čelí podobným hrozbám jako Izrael, konkrétně např. Ázerbájdžán, Jižní Korea či Indie, ale objevil se také zájem americké armády či několika evropských členů NATO. Ostatně i Armáda České republiky si vybrala radar EL/M-2084 a výhledově si chce pořídit komplex kategorie C-RAM, takže tyto izraelské zbraně možná budou chránit i Česko.

                                                                                                Autor článku: Lukáš Visingr

                                                                                  Pro Militarybox upravil: ing. Zbyněk Novotný

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text:  L. Visingr

Přiložené fotografie nejsou součástí díla a platí pro ně uvedená separátní pravidla užití.

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva.