internetový armádní magazín

INSAS - rusko-německo-belgicko-americká směs v indickém kotlíku

02.10.2013 09:45

Puška INSAS (Indian National Small Arms System - indický národní systém lehkých zbraní) byla vyvinuta na pokyn indické vlády v polovině osmdesátých let jako součást zamýšlené širší rodiny zbraní vycházejících z jednotného základu. Tato rodina měla původně zahrnovat minimálně útočnou pušku, lehký kulomet a karabinu. Realizace a zařazení do výzbroje armády se však dočkala pouze útočná puška a kulomet, karabina zařazena nebyla.

INSAS - náhrada za FN FAL

Útočná puška INSAS měla u indické armády nahradit zbraně s označením L1A1, což byly známé belgické pušky FN FAL ráže 7,62 mm užívající náboje NATO 7,62x51. Důvodem snahy nahradit ve výzbroji zavedené zbraně byla jednak jejich značná morální zastaralost (byly ve výzbroji od roku 1950) a jednak úmysl přejít na novou menší a modernější ráži 5,56 mm a náboj NATO 5,56x45.

Indičtí konstruktéři dostali za úkol vytvořit zbraň, která by byla levná, jednoduchá na výrobu i obsluhu, velmi odolná, spolehlivá a dostatěčně přesná. Nebyl to vůbec jednoduchý úkol, ale s obdobným se potýká zřejmě většina konstrukčních týmů ručních zbraní. Při vývoji nové indické útočné pušky a celého systému INSAS bylo indickými konstruktéry významně přihlédnuto k několika populárním vzorům, takže konečným výsledkem jejich snažení je zbraň, která je složitým mixem převzatých prvků. Je však nutno podotknout, že Indům se podařilo celkem dobře tyto prvky spojit a vzniklá zbraň působí vyváženým dojmem. Hlavním vzorem pro indickou pušku byl vysoce odolný a spolehlivý sovětský AK-47, od kterého si INSAS "vypůjčil" především závěr, spoušťový mechanismus a pistolovou rukojeť. V předpažbí indické zbraně je možno vidět vzor německých a amerických pušek G3 a M16 a sklopná nosná rukojeť a plynový regulátor jsou zase prvky pušek FAL belgické zbrojovky FN.

útočná puška INSAS v rukou vojáka indické armády

(foto: C. Yazzie / U.S. Army / PD)

Pohon prachovými plyny

Puška INSAS, jako většina jiných útočných pušek pracuje na principu odběru plynů z vývrtu hlavně. Její závěr se uzamyká rotací závorníku podobně jako je tomu u pušek Kalašnikov. Plyny odebrané z vývrtu hlavně procházejí složitějším ručně ovládaným plynovým regulátorem, který je podobný jako u belgických pušek FN FAL, a který disponuje polohou umožňující pušce bezpečně vystřelovat puškové granáty NATO. Prachové plyny působí na dlouhý píst spojený s nosičem závorníku a zajišťují tak automatickou funkci zbraně. Na rozdíl od AK má INSAS radikálně jinak řešenou páčku pojistky-přepínače režimu střelby, která je umístěna na levé straně pouzdra závěru nad rukojetí, takže pravoruký střelec ji může ovládat palcem střílející ruky. Režimy volitelné touto páčkou jsou: automatická palba po třech ranách, jednotlivé rány a zajištěno.

Závěr zbraně se natahuje sklopnou pákou umístěnou na levé straně nad předpažbím. Zbraň je opatřena pevnou muškou a stavitelným hledím nad zadní částí pouzdra závěru. Hlaveň pušky je zakončena kompenzátorem, který umožňuje vystřelovat již zmíněné puškové granáty NATO nebo nasazení bodáku od pušek AKM.

Puška INSAS přišla k indickým jednotkám ve verzi s pevnou pažbou s označením Mk.1 a ve verzi se sklopnou ocelovou rámovou opěrkou s označením Mk.1A. Verze Mk.1 má v drtivé většině případů pažbu, rukojeť a přepažbí dřevěné, ale existuje i provedení v černém plastu. Stejné je to i u verze Mk.1A, existuje tedy provedení dřevěné i provedení plastové.

podoba základního provedení útočné pušky INSAS s částmi se světlého dřeva

(foto: Saurabh1212 / Atirador / CC BY-SA)

útočná puška INSAS v provedení s pažbou, pažbičkou a předpažbím v černém plastu

(foto: Kunalbiswas / CC BY-SA)

Nespolehlivé plastové zásobníky

Podávání munice je u pušek INSAS řešeno klasickými dvouřadými plastovými zásobníky. Ty jsou vyrobeny většinou z poloprůhledné hmoty, existují však i zásobníky neprůhledné. Kapacita zásobníků je 20 nábojů, ale pušky mohou používat i zásobníky původně určené pro lehké kulomety INSAS LMG s kapacitou 30 nábojů. Zásobníky prvních výrobních sérií byly podle dostupných údajů velmi nekvalitní a velmi náchylné k praskání při nízkých teplotách. U novějších sérií se však tento problém podařilo vyřešit.

Útočná puška INSAS byla "papírově" zavedena do výzbroje indické armády v roce 1990. K sériové výrobě byla však po několika odkladech připravena až v roce 1997. Indie měla nemalé problémy s náběhem výroby munice ráže 5,56 mm a byla proto nucena pořídit pro pušky větší množství nábojů v Izraeli u firmy IMI. V roce 1998 byla puška INSAS veřejně předvedena na vojenské přehlídce a o rok později prodělala křest ohněm v ozbrojeném konfliktu mezi Indií a Pákistánem. Tento křest nebyl úplně bezproblémový, zbraně trpěly přehříváním při dlouhodobé střelbě a při nízkých teplotách se zasekávaly. INSAS tak zůstal hodně dlužen svému hlavnímu vzoru AK-47.

Indická armáda získala do konce roku 2017 více jak 760 tisíc pušek INSAS. Určité malé množství pušek bylo vyvezeno do Nepálu, Bhútánu a Ománu.