Granátomet GM-94

Jestliže v západních zemích se stala u granátometů téměř absolutním standardem ráže 40 mm, u sovětských a ruských zbraní nacházíme širší spektrum kalibrů. Kromě nejběžnějších 40 a 30 mm se objevují i ráže 50 a 43 mm. Posledně jmenovaná hodnota se vztahuje především k typu GM-94, který původně vznikl pro útvary ruského ministerstva vnitra, avšak posléze se dostal i do výzbroje armády a začal se také v menší míře exportovat.

Zbraň odvozená z brokovnice

Na počátku historie této nezvyklé zbraně stál nový náboj, a to granát ráže 43 mm, který vznikl ve známé zbrojovce KBP (Konstruktorskoje bjuro priborostrojenija) z města Tula. Jde vlastně o termobarický granát s plastovým tělem, což je důsledkem snahy zkonstruovat projektil, jenž bude mít veliký ničivý účinek v omezeném prostoru, aniž by však ohrožoval vzdálenější okolí střepinami. Po jeho úspěšných testech byl roku 1993 pod vedením Vasilije Petroviče Grjazeva zahájen vývoj nového granátometu, jenž byl vlastně zvětšenou podobou brokovnice RMB-93, od které převzal i "pumpovací" princip. První provedení obdrželo jméno GM-93 (granatomjot magazinnyj obrazca 1993 goda), mělo rozměrnou pevnou pažbu a opravdu vypadalo spíš jako monstrózní brokovnice. Vznikla potom i malá série s pažbou převzatou z tiché odstřelovačské pušky VSK-94, ačkoli definitivní podoba zbraně dostala označení GM-94 a sklopnou ramenní opěrku (byť na několika kusech v ruské armádě byla spatřena pažba stylu VSK-94).

                                    granátomet GM-94 a odstřelovačka VKS-94

                                               (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

Zbraň má trubicovitý zásobník, jenž je umístěný nad hlavní, je nabíjený shora a pojme tři granáty; čtvrtý se nachází přímo v komoře. Proces fungování GM-94 probíhá tak, že střelec nejprve pohybem předpažbí vpřed otevře závěr, do něhož ze zásobníku vklouzne další granát, a pak se pohybem předpažbí dozadu závěr zavře. Po obou stranách pouzdra závěru u spouště se nalézají pojistky a na horní straně mířidla, která se dají nastavovat od 50 do 300 m s krokem 50 m. Na několika exemplářích se vyskytla i holografická mířidla EOTech.

                                                    GM-94 se sklopenou opěrkou

                                                    (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

Spektrum střeliva a uživatelů

Munice s označením VGM-93 existuje přinejmenším v devíti variantách. Základní nese název VGM-93.100 a jedná se o termobarický projektil se smrtícím účinkem v poloměru 3 m (úplně bezpečná vzdálenost od bodu exploze činí údajně 10 m). Munice VGM-93.200 obsahuje slzný plyn, VGM-93.300 je kouřová, VGM-93.400 má oslepující a ohlušující účinek (tedy záblesk a třesk), střelivo VGM-93.500 je plněno "dezorientačním" aerosolem a VGM-93.600 dopravuje pryskyřicové těleso ke kinetickému ochromení.

                                                        GM-94 a granát VGM-93

                                                    (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

Náboj VGM-93.700 je cvičný s inertní střelou a VGM-93.800 je "manipulační" cvičný bez funkční náplně. Poslední typ VGM-93.900 je pak standardní tříštivo-trhavý. Hodně široké spektrum nesmrtících nábojů napovídá, že zbraň byla vyrobena pro síly ministerstva vnitra, které ji zkoušely zřejmě od roku 1998. Pak ale projevila zájem i armáda, která GM-94 testovala v letech 2002–2004 a posléze také přijala do výzbroje, avšak pod novým názvem LPO-97 (ljogkij pěchotnyj ogněmjot). Jako první jej proto obdržela Vojska radiační, chemické a biologické ochrany, jež v ruské armádě užívají plamenomety, ale zbraň se pak dostala i k jiným jednotkám. Dočkala se použití proti ozbrojencům v Čečensku a v únoru 2014 byla viděna v rukou ruských vojáků na Krymu. Oficiálně byla exportována přinejmenším do Kazachstánu, kde patří do výzbroje elitní policejní taktické jednotky Sunkar. V srpnu 2011 se však jeden GM-94 objevil v rukou povstalce v Libyi, což naznačuje, že počet zahraničních odběratelů této zbraně bude zřejmě větší.

                                                                                              Autor článku: Lukáš Visingr

                                                                                Pro Militarybox upravil: ing. Zbyněk Novotný

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text:  L. Visingr

Přiložené fotografie nejsou součástí díla a platí pro ně uvedená separátní pravidla užití.

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva.