Expanze turbovrtulových bojových letounů

Moderní bojové letadlo si obvykle představujeme jako nadzvukovou tryskovou stíhačku. V posledních letech ale prodělává velký rozmach obor turbovrtulových letounů, které se mohou uplatnit v opravdu širokém spektru úkolů. Přibývá nabízených typů i zemí, které se pro tuto kategorii letecké techniky rozhodly.

Když na konci druhé světové války přišly na scénu proudové motory, záhy bylo jasné, že je to konec éry bojových letounů s pístovými motory. Zanedlouho již byly vrtule anachronismem a mocnosti se předháněly ve vývoji tryskových stíhaček či bombardérů. Mezi bojovými letouny tak našly spíše jen omezené uplatnění turbovrtulové agregáty, které velmi důvtipně kombinují některé přednosti vrtulového a reaktivního pohonu. Počátek 21. století ovšem znamenal jejich velký návrat na scénu, když začal prudce vzrůstat zájem o malé turbovrtulové bojové letouny. Ty dnes prožívají ohromující expanzi a předpovídá se jim zářivá budoucnost, v níž se velikost tohoto sektoru trhu dostane do čtyřciferných počtů letadel.

Přínos turbovrtulových motorů

Turbovrtulový motor je pohonný agregát, jenž obsahuje kompresor a turbínu (tedy nikoli písty jako klasický spalovací motor), na rozdíl od proudového motoru však stroj nepohání primárně reaktivní síla horkých plynů vycházejících z trysky. Turbína pomocí reduktoru otáčí vrtulí, jež letadlo táhne nebo tlačí jako u pístového motoru, byť menší část výkonu motoru se přeměňuje na přímý tah z výfuku, resp. trysky.

    příď letounu Embraer Super Tucano s turbovrtulovým motorem Pratt & Whitney Canada PT6A-68C

                                                       (foto: J. Herzog / CC BY)

Turbovrtulové motory nalezly největší uplatnění u letadel dopravních, ale postupně se ukázalo, že reprezentují ideální řešení i pro menší bojové letouny. Turbovrtulový motor má oproti proudovému přibližně poloviční spotřebu paliva, což zákonitě zvyšuje dosah a vytrvalost takového letadla. Lehké bojové letouny této kategorie mají i menší náklady na nákup, provoz a údržbu a stačí jim krátké a nezpevněné vzletové dráhy. V menších výškách a rychlostech nabízejí až překvapivou obratnost a díky menším rozměrům a slabšímu tepelnému vyzařování představují poměrně obtížný terč. Z těchto všech důvodů mohou nalézt hodně široké uplatnění. Jejich základní úkol tvoří operace COIN (Counter-Insurgency), jak se běžně označuje boj proti asymetrickým hrozbám typu partyzánů, guerilly, terorismu, pirátství, pašeráků, narkomafie apod. Díky své vytrvalosti se hodí pro pohraniční a pobřežní hlídkování a dlouhodobé působení nad bojištěm (mj. kvůli poskytování nebo navádění podpory), zatímco jejich obratnost a rozsah rychlostí z nich dělá ideální nástroj pro boj s vrtulníky. Obvykle jsou dvoumístné, takže se hodí rovněž pro výcvik.

Ne tak docela nový sektor trhu

Ve skutečnosti vlastně malá turbovrtulová bojová letadla nejsou žádnou novinkou. Za studené války se objevila řada jejich typů, ale většina nedosáhla příliš velkých úspěchů. Jednou z mála výjimek je americký typ OV-10 Bronco, jenž odvedl především nad Vietnamem obrovský kus práce, ale přesto dodnes zůstává až trestuhodně nedoceněným. Americké letectvo pak spustilo (a zase ukončilo) několik programů dalších proti-partyzánských strojů, jež nesly názvy jako Little Brother či Pave COIN a ve kterých se zkoumaly různé typy nejen s turbovrtulovým, ale i pístovým pohonem. V některých případech šlo o ozbrojené modifikace civilních užitkových, sportovních nebo zemědělských letadel (od známých značek jako Cessna, Beech, Pilatus nebo Ayres Thrush), kdežto jiné byly pro takové zadání speciálně vyvinuty (jako American Electric Piranha nebo Piper PA-48 Enforcer). V řadě zemí třetího světa byly pro bojové úkoly užívány ozbrojené cvičné letouny s pístovým nebo turbovrtulovým pohonem, z nichž dříve patřil mezi nejrozšířenější švýcarský Pilatus PC-7. Mezi speciálně vyvinutými turbovrtulovými bojovými letouny zaslouží zmínku dvoumotorový argentinský typ FMA IA-58 Pucará. Jako kuriozitu je možno uvést, že dokonce i v Československu vznikl prototyp vyzbrojené obměny populárního zemědělského Turbo-Čmeláka s označením Z-37TM, vytvořený podle požadavků NDR, jež s ním počítala pro hlídkové a útočné účely. Stále však platilo, že turbovrtulové bojové letouny stály u vzdušných sil vyspělých zemí na okraji zájmu.

Smrtonosné vrtulové hračky

Důvodem byl především fakt, že v předpokládaném velkém konvenčním konfliktu by nejspíše našly jen omezené využití. Situace po konci studené války a ještě více po 11. září 2001 ovšem znamenala zásadní změnu. Objevily se nové (resp. dříve spíš opomíjené či méně významné) hrozby, bezpečnostní situace se stala více rizikovou a vypuklo množství lokálních konfliktů, v nichž se turbovrtulové letouny mohou uplatnit více než dobře. První strojem z jejich nové generace se stal EMB-314 Super Tucano od brazilské firmy EMBRAER, jenž se objevil na trhu v roce 2003 a okamžitě si získal obrovskou pozornost. Přestože šlo prakticky o nástupce cvičného stroje EMB-312 Tucano, nevznikl už jen jako cvičný, ale podle požadavků brazilského letectva měl sloužit i pro hlídkování nad Amazonií nebo bojové úkoly. To podtrhl ještě fakt, že výrobce nabídl také ryze bojovou jednomístnou variantu. Hlavním soupeřem pro Super Tukana se stal americký Beechcraft AT-6, vlastně ozbrojený derivát cvičného letadla T-6 Texan II. Přestože brazilský stroj i jeho konkurent na pohled připomínají jakési hračky, ve skutečnosti jde o opravdu vyspělé bojové letouny, technologickou úrovní plně odpovídající počátku 21. století. O tom svědčí mj. možnosti jejich výzbroje; jestliže staré letouny kategorie COIN nosily zpravidla jen neřízené rakety a bomby, arzenál EMB-314 (vojenský název A-29) a AT-6 obsahuje rovněž laserově či satelitně naváděné pumy, protitankové řízené střely Hellfire a protiletadlové rakety s infračerveným naváděním.

Hledání alternativních přístupů

Kromě výše popsané dvojice se objevují i další výkonné cvičné letouny, u nichž se od začátku předpokládá užívání výzbroje. Lze zmínit např. jihokorejský KAI KT-1 Wong Bee (ozbrojená verze se jmenuje KO-1), turecký TAI Hürkus nebo srbský UTVA Kobac. To však není jediná cesta k vytvoření letounu pro mise COIN. Úspěchy sbírají též deriváty původně zemědělských strojů od značek jako Thrush a AirTractor. Není příliš známým faktem, že původní práškovací podoby těchto letounů používá ministerstvo zahraničí USA k rozprašování defoliantů na pole s kokou, takže instalace zbraní proti těm, kdo tato pole brání, reprezentovala prakticky jen další logický krok. Výzbroj a senzory se objevují rovněž na vojenských verzích běžných civilních osobních a užitkových letounů. Dnes nejvíce je v této úloze vidět Cessna C-208 Caravan, ve vyzbrojené variantě označovaná též jako AC-208 Combat Caravan. Na trh však přicházejí také zcela nová turbovrtulová letadla, která jsou od počátku konstruována jako bojová, např. US Aircraft A-67 Dragon nebo neobvykle řešený jihoafrický AHRLAC. A konečně lze zmínit i záměry vrátit na trh některé veterány kategorie COIN, především OV-10 Bronco. Zbrojovka ATK připravuje vzkříšení dalšího letounu z vietnamské války OV-1 Mohawk a objevila se i zpráva, že firma Piper možná znovu nabídne stroj PA-48 Enforcer, což není nic jiného než turbovrtulová verze legendární stíhačky z druhé světové války P-51 Mustang!

Nová koncepce letecké podpory

Takové oživování starších strojů ale vyžaduje změny, jež se dotýkají zejména přístrojového vybavení. Právě to je oblast, v níž se současné lehké turbovrtulové bojové letouny asi nejvíce odlišují od těch z éry studené války. Pokud se v jejich případě mluvilo jen o operacích COIN, pak u moderních letadel se mnohdy používá pojem COIN/ISR (Intelligence, Surveillance and Reconnaissance), protože se od nich požaduje i vysoce kvalitní průzkum a pozorování bojiště. Nestačí tedy jen zbraně, ale je nezbytná také vyspělá elektronika, zahrnující senzorový blok (zpravidla s kamerou nočního vidění, infračerveným čidlem a laserem, jenž může sloužit jako dálkoměr a zaměřovač) a přístroje pro přenos dat, které umožní působení v rámci digitálního bojiště. S tím koneckonců úzce souvisí též požadovaná schopnost používat zbraně s přesným koncovým naváděním, aby bylo možno vlastním silám poskytovat přímou leteckou podporu i v komplikovaném terénu typu městské zástavby. Tyto špičkové stroje již dávno nejsou jenom záležitostí pro země třetího světa (které ostatně jejich schopnosti ani nedokážou plnohodnotně využít) a jejich pořízení plánují i vyspělé velmoci, které se mnohdy zapojují do asymetrických válek, mj. USA a Francie. Zdá se, že se začíná rodit nová koncepce vzdušné podpory, která je optimalizována právě pro tento typ konfliktů. Dominantní prvek by v ní měla tvořit triáda, kterou by měly formovat bitevní vrtulníky, bezpilotní bojová letadla a konečně nová generace turbovrtulových bojových letounů COIN/ISR.

EMBRAER EMB-314 Super Tucano

První prototyp lehkého brazilského letadla odstartoval 2. června 1999 a o čtyři roky později se nový stroj objevil ve výbavě brazilských vzdušných sil, které jej užívají hlavně pro hlídkování nad Amazonií. Od své konkurence se Super Tukano liší mj. tím, že kromě dvoumístné verze, označované také A-29B, existuje i jednomístná varianta A-29A. Další zajímavost reprezentuje skutečnost, že kromě výzbroje zavěšené pod křídlem disponuje EMB-314 též pevnou výzbrojí ve formě dvou 12,7mm kulometů, zabudovaných v křídle.

                              A-29A Super Tucano vojenského letectva Domikánské republiky

                                                          (foto: J. Reynoso / PD)

Prvním zahraničním zákazníkem se stala Kolumbie, kde stroje prodělaly svůj křest ohněm, když se v roce 2007 zapojily do bojů proti narkoteroristické organizaci FARC. Elegantní brazilské stroje dnes létají v celkem deseti státech a rýsují se další objednávky. Ještě lze doplnit, že EMB-314 už má na kontě i několik vzdušných vítězství, protože brazilské a kolumbijské letouny si připsaly několik sestřelů pašeráckých letadel narkomafie.

Hawker Beechcraft AT-6B/C Texan II

Jako standardní americký cvičný letoun byl vybrán Raytheon (nyní Hawker Beechcraft) T-6A Texan II, který poprvé vzlétl v roce 2000. Nejedná se ale o originální výrobek z USA, nýbrž o amerikanizovanou verzi švýcarského stroje Pilatus PC-9. Již záhy ale začala americká firma pracovat na verzi se zbraňovými závěsy, novými senzory a výkonnějším motorem, jež posléze dostala název AT-6B; dnes je nabízena dále zdokonalená varianta AT-6C.

                                        AT-6B Texan II na výstavě v Paříži v roce 2013

                                                        (foto: J. Herzog / CC BY)

Výrobce propaguje svůj produkt mj. s tím, že oproti EMB-314 nabízí vyšší úroveň senzorového vybavení. Společnost Beechcraft byla velmi zklamána tím, že americké letectvo pro mise COIN/ISR upřednostnilo stroj EMB-314, ovšem stále sází na velké rozšíření cvičného T-6, jehož majitelé by pak mohli sáhnout po AT-6.

AirTractor AT-802 a IOMAX Archangel

Firma AirTractor přestavěla svůj osvědčený zemědělský typ AT-802 do ozbrojené modifikace AT-802U, která ovšem zákazníka nenašla. Většího úspěchu dosáhla společnost IOMAX, která provedla vlastní přestavbu AT-802 a výsledek prodala Spojeným arabským emirátům.

                                                                prototyp AT-802U 

                                                           (foto: PvK / CC BY-SA)             

                                                                Archangel BPA

                                                        (foto: J. Herzog / CC BY)

Posléze nabídla na trhu letoun s označením Archangel BPA (Border Patrol Aircraft), jenž je postavený na bázi dalšího zemědělského typu Thrush S2R-660 (neboli Thrush 710). Prvním odběratelem se stalo opět letectvo SAE, jež část svých AT-802 předalo Jordánsku. Bojové letouny založené na práškovacích typech jsou sice o něco pomalejší, ale mají větší dolet, nabízejí lepší pancéřování a mají takřka neuvěřitelnou nosnost. AT-802 i Archangel dokážou přepravit větší užitečnou zátěž, než vlastní hmotnost prázdného letadla!

Boeing OV-10 Bronco

V několika zemích dosud létá skvělé víceúčelové bojové letadlo OV-10 Bronco, které vzniklo u značky North American (později Rockwell) a poprvé se vzneslo již 16. července 1965. Nyní firma Boeing pracuje na jeho oživení a chystá komplexně zmodernizovanou verzi OV-10X, ale americké speciální jednotky již otestovaly jinou zdokonalenou podobu jménem OV-10G+, jejíž zkoušky dostaly krycí název Combat Dragon II. Ze všech původních strojů kategorie COIN má největší šance na další kariéru právě OV-10, který kromě výzbroje pod křídly dokáže dopravit (byť velmi nepohodlně) až šest výsadkářů a pod jeho trup je možno instalovat věžičku s tříhlavňovým 20mm kanónem M197.

Paramount Group & Aerosud AHRLAC

Je trochu paradoxní, že nové letadlo AHRLAC (Advanced High-performance Reconnaissance Light AirCraft), jež se zrodilo ze spolupráce jihoafrických firem Paramount Group a Aerosud, svým vzhledem vlastně vzdáleně připomíná právě OV-10 Bronco.

                                                                     AHRLAC

                                                   (foto: Warbirdsfly / CC BY-SA)

Oproti ostatním strojům je lehčí a vzniklo s ohledem na co nejvíc univerzální využití, a to nejen ve vojenském, ale také širším bezpečnostním sektoru. Má tomu napomáhat zadní spodní část trupu, jež je řešena jako výměnný konformní modul pro různá zařízení. Prototyp poprvé vzlétl v srpnu 2014, ovšem již v roce 2012 byla nastartována intenzivní marketingová kampaň.

                                                                                          Autor článku: Lukáš Visingr

                                                                            Pro Militarybox upravil: ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku: 7.4.2015

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text:  L. Visingr

Přiložené fotografie nejsou součástí díla a platí pro ně uvedená separátní pravidla užití !!! 

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva !!!