Duel univerzálních kulometů supervelmocí

Do první světové války vstupovaly armády vybavené těžkými kulomety na trojnožkách, avšak během konfliktu se objevily i lehké zbraně. Zadání obou pak spojily univerzální kulomety, jež zažily veliký rozmach během druhé světové a potom i studené války. V armádách východního bloku představoval hlavní typ této kategorie kulomet PK, kdežto Američané zavedli do služby neméně slavný M60. Obě zbraně se objevily v mnoha konfliktech a dosud se užívají, protože i navzdory snaze zmenšovat ráži munice pěchotních zbraní pořád platí, že v některých situacích pěšáci potřebují ničivou sílu kulometů "staré školy".

Využití německých konstrukcí

Už za druhé světové války se U.S. Army zabývala myšlenkou na nový univerzální kulomet, ale rozhodující impuls přinesla až možnost prozkoumání německých automatických zbraní. Právě z nich bylo převzato několik prvků do prototypového kulometu T44, který se poté dále vyvíjel až do podoby označené T161E3. Roku 1957 byla tato zbraň zavedena do služby coby náhrada kulometu Browning M1919 i lehkého kulometu Browning M1918, známého také pod jménem BAR (Browning Automatic Rifle).

                                                            kulomet M60 (PD)

Jako kuriozita se dá dodat, že Američané tehdy zvažovali i možnost zavedení německého kulometu MG1, tzn. vlastně úpravy slavného MG 42 pro novou munici ráže 7,62×51 mm NATO. Právě toto střelivo bylo zvoleno pro M60, na němž můžeme každopádně objevit několik řešení německého původu. Systém podávání nábojového pásu byl víceméně převzat z kulometu MG 34, kdežto závěrový mechanismus vychází z toho, který byl použit ve výsadkářské automatické pušce FG 42. Naopak originální produkt práce amerických inženýrů představuje provedení systému odběru prachových plynů z hlavně, jenž se vyznačuje mj. velmi snadným čištěním. Přítomnost tohoto prvku také napovídá, že právě prachové plyny zajišťují funkci celého mechanismu kulometu. Zbraň pálí z otevřeného otáčivého závěru, jenž se zamyká dvěma ozuby. Na první pohled nepříliš zřetelný, ovšem zajímavý je fakt, že se část funkčního mechanismu nachází ve vnitřku pažby. Ta disponuje ramenní opěrkou, jež dovoluje i překvapivě přesnou palbu velmi krátkými dávkami (tři až pět ran). Zásobování zajišťují pásy z rozpadavých kovových článků, jež se standardně dodávají v krabicích po 100 nábojích a dají se spojovat. Pás je do zbraně přiváděn z levé strany. Obsluha, zahrnující střelce, jeho asistenta a nabíječe, nosí zásobu až 1000 ran, ale zcela nepřetržitá palba samozřejmě není možná. Kvůli zahřívání hlavně se musí občas provést její výměna, jež se ale brzy stala zdrojem stížností. Tento úkol totiž nebyl moc snadný, jelikož fakticky vyžadoval demontáž poloviny konstrukce M60.

Nedostatky a snaha o vyřešení

Navíc to nebyl zdaleka jediný problém, který se s novým kulometem pojil. Ačkoliv se jednalo o vcelku lehkou zbraň, byla velmi špatně vyvážená a hodně rozměrná, takže jí její nepohodlné přenášení záhy získalo přezdívku "Prase ("The Pig"). Při používání v džunglích Vietnamu se projevila také nespolehlivost ve vlhkém prostředí a malá odolnost některých součástí, ovšem i přesto si američtí vojáci kulometu vážili kvůli jeho opravdu působivé palebné síle.

                                                  kulomet M60 ve Vietnamu (PD)

V základní podobě měl M60 skládací dvojnožku pod hlavní a používal se jako lehký kulomet, zatímco po usazení na trojnožku M122 se proměnil na kulomet těžký. Kromě toho se ukázal coby vhodná zbraň pro další situace. Vznikla proto verze M60B pro montáž na vrtulníky a M60E2 pro obrněná vozidla (tyto dvě varianty měly elektricky ovládanou spoušť) a poté ještě M60D, která vystřídala "béčko".

                                           kulomet M60D ve vrtulníkovém střelišti

                                                        (foto: US Gov. / PD)              

Připomínky vojáků byly následně zohledněny při modernizaci kulometu, jejímž výsledkem se v 80. letech stala inovovaná podoba M60E3. V té je použita lehčí hlaveň se snadnější možností výměny, oboustranná pojistka, vhodnější závěsy pro přenášení a další změny. Současně se ale vyskytly nové problémy, protože lehčí součástky se vyznačovaly menší odolností. M60E3 byl sice zařazen do služby, ale v té době už americké ozbrojené síly ve velkém počtu zaváděly též univerzální kulomet M240, tedy licenční variantu belgické zbraně FN MAG, a navíc velmi lehký kulomet M249 SAW ráže 5,56 mm, tedy verzi zbraně Minimi od téže firmy. To znamenalo začátek konce éry "Prasete" u řadových jednotek, třebaže v arzenálu armádních záloh, letectva či námořní pěchoty stále figuruje.

                                                          kulomet M60E4 (PD)

Kdo si palebné síly "šedesátky" dosud váží, to jsou speciální jednotky, pro které vznikla verze M60E4 (neboli Mk 43), vyznačující se řadou novinek. Nové varianty, jež mají mj. druhou pistolovou rukojeť, širší veřejnost nepochybně zná především z řady akčních filmů. Starší verze kulometu M60 se samozřejmě stále nacházejí ve výzbroji mnoha států světa.

Nikoliv jen Kalašnikov

Sovětský svaz také potřeboval nahradit starší lehké kulomety DP a těžké SGM, ale začal s tím později než USA, neboť armáda zadala nové specifikace až roku 1955. Za tři roky nato prošel zkouškami kulomet konstruktérů Nikitina a Sokolova, s jehož zavedením se počítalo, ale roku 1960 se náhle objevila konkurence, která možná nebyla tolik nečekaná. Tým, v jehož čele stál slavný Michail Timofejevič Kalašnikov, navrhl obměnu funkčního mechanismu útočné pušky AK-47 pro konstrukci nového univerzálního kulometu. Ještě v tom roce absolvovaly oba typy srovnávací testy, ze kterých vyšel lépe Kalašnikovův kulomet, byť jeho sériová podoba, jež se začala dodávat roku 1961 pod názvem PK (Pulemjot Kalašnikova), dostala nábojové schránky a některé další prvky od konkurenční zbraně.

                                        kulomet PK se schránkou na pás s 250-ti náboji

                                                 (foto: Kalashnikov / ohrana / FU)

Design konstruktérů Nikitina a Sokolova se také nakonec uplatnil, a sice ve formě těžšího 12,7mm kulometu NSV. Pokud se vrátíme ke zbrani PK, tak je třeba uvést na pravou míru občasné tvrzení, že je to vlastně jen zvětšená verze útočné pušky AK. To se dá určitě prohlásit o velmi lehkém kulometu RPK, ale univerzální PK se vyznačuje několika důležitými konstrukčními změnami. Principiálně není ani tak podstatné to, že se celý systém fakticky "obrátil vzhůru nohama", jelikož kanálek pro odběr plynů z hlavně se nachází pod hlavní, nikoli nad ní jako u pušek; důležitější je ovšem fakt, že kulomet střílí z otevřeného závěru, nikoli z uzavřeného jako oblíbený sovětský "avtomat". Toto řešení bylo vybráno kvůli lepšímu chlazení při dlouhodobé palbě. Vlastní konstrukce závěru je jinak vcelku shodná jako u pušek, jde tedy o spojení otočného závorníku a jeho nosiče. Pro zásobování slouží schránky, do kterých jsou ukládány nerozpadavé pásy s různými počty nábojů - obvykle 100, 200 nebo 250. I tyto pásy se však dají libovolně spojovat, takže mohou mít výsledně i zcela jinou délku. Pás je do zbraně přiváděn z pravé strany. Jak je u ruských automatických zbraní obvyklé, vývrt hlavně je chromovaný, což prodlužuje jeho životnost. Při dlouhodobější střelbě se musí zahřátá hlaveň PK měnit, což lze ovšem uskutečňovat velmi snadno a rychle, k čemuž napomáhá rukojeť, která slouží také k přenášení kulometu.

Spektrum verzí a modernizací

Kulomet PK dodržuje i jiné typické rysy sovětské vojenské techniky, a sice vysokou odolnost, jednoduchost a spolehlivost. Toho se dosahuje i díky sázce na zdánlivě zastaralá, avšak dosud funkční řešení, což dokládá i volba typu střeliva. Sovětská armáda se totiž pořád odmítá vzdát munice 7,62×54 mm s okrajovou nábojnicí, která vznikla už koncem 19. století pro legendární opakovačku Mosin. Náboj se navzdory takřka "muzeální" konstrukci stále vyznačuje velkými výkony, ačkoli bez technických problémů rozhodně není, protože okrajová nábojnice poněkud komplikuje manipulaci s nábojem během procesu nabíjení. Základní podoba PK s dvojnožkou zastává úlohu lehkého kulometu, kdežto pro funkci kulometu těžkého se užívá provedení PKS (stankovoj) na trojnožce 6T2.

                                                      kulomet PKS na trojnožce

                                                   (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

Od roku 1969 se dodával zmodernizovaný lehký kulomet PKM, jenž se vyznačuje nižší hmotností a vhodnějším tvarem dřevěné pažby, která dovolila i střelbu s přiložením zbraně k líci; analogická obměna na trojnožce 6T5 má označení PKMS. Všechny tyto verze lze opatřit optickým zaměřovačem 1P29 s čtyřnásobným zvětšením, ale kromě toho byly zkonstruovány varianty uzpůsobené speciálně k montáži nočních zaměřovačů, především těch řady NSPU; kulomety se nazývají PKMN a PKMSN. Poslední "standardní" podobou, jež se objevila ještě během studené války, je zbraň PKT, která je určena pro montáž do obrněných vozidel a má elektricky ovládanou spoušť. Kulomety PK se pochopitelně hodně exportovaly a v několika zemích (např. v Polsku, Bulharsku nebo Číně) se vyráběly jejich kopie.

                                                           kulomet PKP Pečeněg

                                                     (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

V současné době kulomety PKM vyrábí Kalašnikovův závod v Iževsku, ale kromě toho v nabídce ruského zbrojního průmyslu figuruje modernizovaný lehký kulomet PKP Pečeněg, který vytvořil ústav CNIITočMaš. U odlehčené zbraně nelze rychle měnit hlaveň, avšak díky efektivnímu chlazení to údajně ani není třeba. Kulomety PKP používají zejména ruské speciální jednotky.

Měření sil

Oba kulomety vznikly jako reakce na požadavek náhrady starých těžkých a lehkých kulometů jedním víceúčelovým typem. Obě supervelmoci však zvolily poněkud jiné cesty, protože M60 je designován opravdu jako univerzální zbraň s dvojnožkou, která se dá umístit i na trojnožku, kdežto PK byl vyvinut ve dvou variantách, a sice jako lehký PK s dvojnožkou a těžký PKS na trojnožce. Naopak výhodu sovětské konstrukce představuje snadnější montáž zaměřovačů, jež se na M60 objevila až u pokročilejších verzí. Sovětská zbraň používá zastaralý okrajový náboj z 19. století, který ale stále víc než dobře plní svou roli a za který ruská armáda zřejmě nechce v dohledné době zavádět náhradu. Americký M60 sází na velmi výkonný náboj ráže 7,62 mm, který se ale paradoxně již záhy po svém vzniku stal cílem kritiky právě pro "zbytečně velkou" výkonnost, což pak vedlo k rozšíření zbraní kalibru 5,56 mm. Z hlediska pohodlnosti obsluhy, jednoduchosti, odolností a spolehlivosti přesvědčivě vede sovětský PK, kdežto M60 se vlastně po celou dobu potýkal s problémy v této oblasti. Ty víceméně vyřešila až nejmodernější verze Mk 43, která se však používá jen v malých počtech (podobně jako její ruský protějšek, kterým je kulomet PKP Pečeněg), protože M60 byl většinově nahrazen typy M240 a M249 belgického původu (kdežto Rusové zatím náhradu za řadu PK nemají). Právě belgický FN MAG (a jeho americké deriváty) se dá pokládat za patrně nejlepší univerzální kulomet studené války, na čemž je však trochu paradoxní, že jej U.S. Army na počátku odmítla a upřednostnila domácí M60. Pokud ale máme srovnávat typy M60 a PK, pak je třeba říci, že (i navzdory kvalitnější americké munici) lepším víceúčelovým kulometem je ten od Michaila Kalašnikova, který se všestranně osvědčil a zřejmě se bude na bojištích vyskytovat ještě desítky let.

Parametry kulometu M60

Použitý náboj: 7,62×51 mm NATO

Zásobování: pás na 100 až 1000 nábojů

Délka zbraně: 1,105 m

Délka hlavně: 0,559 m

Hmotnost na dvojnožce: 10,51 kg

Hmotnost na trojnožce: 17,81 kg

Úsťová rychlost: 885 m/s

Max. kadence: 550 ran/min.

Účinný dostřel: 1100 m

Parametry kulometu PK

Ráže střeliva: 7,62×54R mm

Zásobování: pás na 100, 200 nebo 250 nábojů

Délka zbraně: 1,16 m

Délka hlavně: 0,658 m

Hmotnost na dvojnožce: 9 kg

Hmotnost na trojnožce: 16,5 kg

Úsťová rychlost: 825 m/s

Max. kadence: 650 ran/min.

Účinný dostřel: 1500 m

                                                                                           Autor článku: Lukáš Visingr

                                                                             Pro Militarybox upravil: ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku 21.10.2016

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text:  L. Visingr

Přiložené fotografie nejsou součástí díla a platí pro ně uvedená separátní pravidla užití.

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva.