Douglas C-133 Cargomaster - opravdový mistr přepravy

Válka v Koreji jasně ukázala všem vyspělým armádám světa velkou úlohu těžkých dopravních letadel v přepravě vojsk a jejich vybavení. Především supervemoci - Sovětský svaz a Spojené státy americké začaly uvažovat o rychlém zařazení do výzbroje úplně nových strojů, splňujících náročné požadavky.
Hned počátkem padesátých let obdržela americká společnost Douglas, proslavená svými dopravními letadly, požadavek od amerického letectva na dvojici nových velkých typů transportních letounů s objemnými trupy a moderními turbovrtulovými motory. Mělo jít o stroje nosící označení C-132 a C-133.

Zatímco větší C-132 s rozpětím asi 57 m a vybavený čtyřmi motory s výkonem po 11000 kW nepřekonal fázi makety a byl v roce 1957 definitivně zrušen, menší typ C-133, který dostal později jméno Cargomaster, čekal podstatně lepší osud.

C-133 byl objednán bez stavby prototypu, rovnou v dvanáctikusové úvodní sérii jako C-133A. Zalétání prvního letounu proběhlo 23. dubna 1956 a bylo označeno za bezproblémové. Během následujících třiceti dnů však stroj absolvoval dalších asi 33 hodin zkušebních letů, při kterých se objevilo několik nedostatků, jenž musely být rychle odstraněny. Především se jednalo o přepracování konce trupu. Původní kuželové zakončení bylo nahrazeno plochým a byla zvětšena kýlová část svislé ocasní plochy. Tyto úpravy měly velmi pozitivní vliv na aerodynamické charakteristiky letounu. Z důvodu již rozběhnuté sériové výroby se však změny objevily až od osmého vyrobeného kusu. Již vyrobené stroje byly upraveny dodatečně.

Letoun C-133A se odlišoval od všech starších typů transoirtních letounů hned několika významnými konstrukčními novinkami. Těmi nejmarkatnějšími bylo křídlo posazené až nad trupem a podvozek umístěný v mohutných gondolách na bocích střední části trupu, které pojaly i pomocné agregáty. Cílem zvolených konstručních řešení obou prvků bylo zachování "hladkého" průřezu vnitřního nákladového prostoru.

                                                       Douglas C-133 Cargomaster

                                                              (foto: USAF / PD) 

Nákladový prostor podle zadání letectva disponoval kruhovým průřezem a celkovou délkou 27,43 m. Nakládání mohlo probíhat buď dvoudílnými horizontálně dělenými dveřmi v zádi, přičemž dolní díl dveří vytvářel nájezdovou rampu, nebo dveřmi na levé straně přední části trupu. Nákladový prostor umožňoval přepravovat náklady o výšce až 3,7 m, byl přetlakovaný a temperovaný.

První C-133A Cargomaster byl americkému vojenskému letectvu dodán v srpnu roku 1957. Vzhledm ke zmiňovaným úpravám na trupu a testům se však jednalo až o devátý vyrobený kus.

letouny C-133A Cargomaster létaly během služby u USAF - Military Air Transport Service po celém světě

                                                                 (foto: US Gov. / PD)

V této verzi bylo postaveno celkem 35 letadel, která byla zpočátku vybavována motory typu Pratt & Whitney T34-P-3 s výkonem po 4474 kW, později pak motory typu T34-P-7W se systémem vstřikování vody s výkonem po 5294 kW. Poslední tři letadla této série měla přepracovanou záď s jinak dělenými čtyřdílnými dveřmi, což umožnilo prodloužit nákladový prostor o 91 cm. Tato úprava byla nutná pro přepravu mezokontinentálních balistických raket Titan. Právě transport raket typu Titan, Atlas, Jupiter nebo Thor tvořila nejvýznamnější část operačních úkolů letounů C-133 Cargomaster.

                                           C-133A Cargomaster při nakládce rakety Atlas

                                                                  (foto: NASA / PD)

Na výrobu C-133A navázala výroba patnácti strojů verze C-133B. Tato verze letounu měla stejné provedení nákladových dveří jako trojice posledních C-133A. Letouny C-133B však byly vybaveny ještě výkonnějšími motory  Pratt & Whitney T34-P-9W a hydraulickým posilovačem ovládání směrového kormidla.

První vyrobený stroj verze C-133B podnikl svůj úvodní let 31. října 1959 a k jeho předání do služby došlo 21. března 1960 na vojenské letecké základně Travis. K ukončení sériové výroby došlo v dubnu roku 1961.

Všechny zbylé letouny Cargomaster (během služby u USAF - MATS došlo ke strátě celkem deseti strojů) byly vyřazeny z provozu v roce 1971 a nahrazeny letouny Lockheed C-5 Galaxy. Cargomastery byly na svoji dobu opravdovými mistry přepravy, sloužily však poměrně krátce.

Douglas C-133 Cargomaster byl čtyřmotorový samonosný hornoplošník se zatahovacím podvozkem příďového typu a klasickými ocasními plochami. V jeho konstrukci se uplatnili převážně slitiny hliníku a hořčíku, v malé míře však i ocel.

Dvounosníkové křídlo, které mělo mírné vzepětí, bylo uchyceno nad horní stranou trupu a obsahovalo osm integrálních palivových nádrží. Na odtokové hraně křídla se nacházely hydraulicky (nouzově elektricky) ovládané dvouštěrbinové přistávací klapky a mechanicky ovládaná křidélka vybavená odlehčovací a řídící ploškou. Pro zvýšení účinnosti křidélek se před nimi na horní straně křídla nacházely vzduchové generátory (vířiče vzduchu) Vortex. Náběžné hrany křídla byly odmrazovány horkým vzduchem.

                                                                   C-133B Cargomaster

                                                                     (foto: USAF / PD)

Ocasní plochy byly ovládány mechanicky, u verze C-133B mělo směrové kormidlo hydraulický posilovač.

Letoun měl trup kruhového průřezu. V jeho přední části byla kabina čtyřčlenné osádky tvořené dvěma piloty, navigátorem a technikem. Za kabinou se nacházela odpočinková místnost. Nákladový prostor stroje měl objem asi 364 m3. Jeho podlaha byla vybavena vestavěným dopravníkovým systémem, využitelným i během shozu nákladu za letu.

Podvozek letounu měl hydraulické ovládání a byl vybaven hydropneumatickým tlumením. Byl tvořen hlavním podvozkem (2 x dvě nohy) uloženým v gondolách, příďovou nohou pod kabinou pilotů a pomocnou nohou umístěnou před nákladovou rampou. Na každé podvozkové noze byly dvě pneumatiky (na zadní noze - gumové obruče).