Denel AH-2 Rooivalk - africká červená poštolka

Stroj AH-2 Rooivalk, dříve označovaný jako CSH-2, je bitevní vrtulník jihoafrické firmy Denel. Vývoj tohoto bitevního vrtulníku začal v roce 1984 u splečnosti Atlas Aircraft Corporation. Vývoj stroje byl reakcí na potřeby, které se jasně ukázaly v ozbrojených střetech vedených jihoafrickou armádou.

                                                           Atlas XH-1 Alpha

                                                     (foto: D. Olivier / CC BY)

V roce 1984 byla u firmy Atlas zahájena stavba vrtulníku s označením XH-1 Alpha. Jednalo se o stroj, který měl posloužit k výzkumným účelům a ověření možné koncepce budoucího bitevníku. XH-1 byl konstrukčně založen na zastaralém francouzském vrtulníku Aerospatiale Alouette III. Do vzduchu se tento pokusný stroj dostal 3. února 1985. Po testech XH-1 následova stavba dalších dvou pokusných strojů, tentokrát však na základech většího a modernějšího vrtulníku Aerospatiale Puma. Tyto stroje dostaly označení XTP-1 Beta. Vrtulník Puma se ukázala jako podstatně lepší základ. Firma Atlas měla s vrtulníky Puma své zkušenosti, protože na jejich úpravách již dříve pracovala a pro jihoafrickou armádu stavěla bojovou verzi tohoto transportního vrtulníku pod označením Onyx (Puma Gunship). Veškeré poznatky získané při zkouškách XH-1 a XTP-1 se následně odrazily v konstrukci bitevních vrtulníků Rooivalk.

Bitevní vrtulník Rooivalk byl oficiálně představen v lednu roku 1990. Jedná se o dvoumístný dvoumotorový stroj, jehož určením je ničení obrněných cílů, podpora pozemních vojsk, doprovod transportních vrtulníků a průzkum. Tyto úkoly může plnit ve dne i v noci a za nepříznivých povětrnostních podmínek. Konstrukčně jsou na něm použity mnohé osvědčené části z transportního vrtulníku Puma a vzhledově se stroj podobá americkému AH-64 Apache. Pro pohon byly vybrány motory Turboméca Makila 1K2 s výkonem po 1492 kW. Ty pohánějí hlavní čtyřlistý rotor a vyrovnávací pětilistý rotor.

Jako i jiné vrtulníky této kategorie má Rooivalk kabiny v tandemovém uspořádání s výškovým odstupňováním. Na předním místě sedí operátor zbraňového systému a na zadním pilot. Pilotní i operátorská kabina je pancéřovaná a vybavená multifunkčními displeji. Nejdůležitější přepínače a ovladače jsou u pilota sdruženy do rukojetí kolektoru a cykliky (uspořádání HOCAS) a letové údaje se zobrazují na průhledovém displeji HUD. Plnění úkolů v malé výšce je stroji umožněno systémem automatického řízení letu v přízemních výškách a navigačním systémem INS a GPS.

Zbraňové systémy vrtulníku jsou řešeny velmi moderně - jako systém s otevřenou architekturou, umožňující široký výběr palety zbraní. Základ výzbroje tvoří jihoafrický rychlopalný kanón Denel GI2 ráže 20 mm umístěný na přídi v otočné věži. Jedná se o v licenci vyráběný francouzský kanón Nexter (Giat) F2. Kanón může být operátorem nebo pilotem zaměřován i pomocí přilbového zaměřovače. Firma Denel nabízí u případných exportních vrtulníků záměnu kanónu ráže 20 mm za kanón ráže 30 mm americké, francouzské nebo ruské provenience.

                                                            AH-2A Rooivalk

                                                      (foto: D. Merwe / CC BY)

                                                         PTŘS ZT-6 Mokopa

                                                  (foto: D. Olivier / CC BY-SA)

Na pomocných křídlech na bocích trupu může být neseno až 16 (4x4) protitankových řízených střel Denel Dynamics ZT-6 Mokopa s laserovou naváděcí soustavou (případně i jinou). Tyto rakety mohou být nahrazeny raketami typu Hellfire nebo HOT-3.  Místo protitankových střel může vrtulník nosit až 4 raketnice s neřízenými raketami. Standardně jsou používány devatenáctihlavňové raketnice Type 159 pro 70 mm rakety FFAR FZ90 s bojovými hlavicemi různého určení. Výzbroj vrtulníku mohou doplňovat 2 až 4 protiletadlové řízené střely MBDA Mistral nebo V3C Darter.

Vrtulník je pro vlastní obranu vybaven prostředky radioelektronického boje, varovným systémem laserového a radarového ozáření a systémem automatického vypouštění klamných cílů.

                                                              AH-2A Rooivalk

                                                       (foto: D. Merwe / CC BY)

Pozorování a zaměřování cílů je zajištěno pomocí stabilizovaného zařízení TDATS, které je vybaveno televizní kamerou, senzorem FLIR (Forward Looking InfraRed), laserovým dálkoměrem a zaměřovačem cíle s laserovým ozařovačem.

Rooivalk byl na začátku své existence, strojem s velkými ambicemi. Jeho konstruktéři i výrobce učinili vše, aby postavili vrtulník, který by se ve své roli přibližoval ideálu, který by vždy a za všech okolností dokázal splnit svou misi, byl příjemný pro pilota a operátora a potřeboval jen minimální zázemí a údržbu. Velká pozornost byla věnována celkové odolnosti založené na čtyřstupňové filozofii: 1. - pokud možno, nebýt odhalen, 2. - když být odhalen, nebýt zasažen, 3. - když být zasažen, nebýt sestřelen, 4. - když už být sestřelen, tak přežít pád. Avšak ani tyto vlastnosti nezajistily komerční úspěch. Jihoafrická armáda si objednala pro svou potřebu jen 12 strojů AH-2A. První stroj byl zařazen do služby v roce 1999. Vrtulník se účastnil několika výběrových řízení ve světě, ale nepodařilo se mu zaznamenat žádný obchodní úspěch.

Všechny provozované vrtulníky Rooivalk AH-2A (11 strojů) byly do konce roku 2012 modernizovány na verzi AH-2 Mk.1, s novým reduktorem, upravenou palivovou soustavou a novějšími avionickými a zbraňovými systémy.

                                                                 AH-2A Rooivalk

                                                        (foto: Conrad88 / CC BY-SA) 

                                      AH-2A Rooivalk Mk.1 v bílé kamufláži jednotek OSN

                                                    (foto: Alan Wilson / CC BY-SA)

TECHNICKÁ DATA   (verze AH-2A)

Typ:  bitevní vrtulník

Pohon:  2 x turbohřídelový motor Turboméca Makila 1K2 o výkonu 1492 kW

Max. rychlost:  309 km/h

Dolet:  705 km

Dostup:  5029 m

Výzbroj:  1 x rychlopalný kanón ráže 20 mm (700 ks munice)

               maximálně 16 (4x4) protitankových řízených střel nebo

               maximálně 4 bloky neřízených raket

               maximálně 4 protiletadlové řízené střely

               (typická sestava - 8 x PTŘS Mokopa, 2 x raketový blok Type 159 s raketami ráže 70 mm,

                2 x protiletadlová řízená střela V3C Darter)

Hmotnost:  prázdná 5910 kg

Rozměry:  průměr rotoru ....................................... 15,58 m

                 délka trupu (včetně ocasního rotoru) ....... 16,39 m

                 výška (bez senzorů nad rotorem) ............  4,59 m

                                                                                               Autor:  ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku:  6.5.2015