Dassault Étendard IVM - srdcem suchozemec, duší námořník

V polovině padesátých let vyvíjel francouzský výrobce letadel Dassault dlouhou řadu vojenských proudových letounů s různým určením, mimo jiné i typy Étendard II a Étendard VI, jenž byly zamýšleny jako lehké taktické letouny. Letoun Étendard II (původně Mystère XXII), který byl vyvíjen podle propozic francouzského ministerstva obrany byl vybaven dvěma malými motory Turboméca Gabizo. Étendard VI (původně Mystère XXVI), určený do výběrového řízení vyhlášeného velitelstvím NATO na lehký taktický stíhací letoun naproti tomu disponoval jedním motorem Bristol Orpheus 3. Dassault však pochyboval o perspektivnosti těchto letounů a rozhodl se na vlastní náklady vyvíjet ještě další, asi o 15% větší stroj s jedním motorem SNECMA Atar 101E. Tento letoun označil Dassault jako Étendard IV (původně Mystère XXIV), a i když nesplňoval podmínky zadání přihlásil ho taktéž do soutěže NATO. Dassault nabízel svůj Étendard IV velmi intenzivně různým leteckým složkám, a to rovnou v několika základních i speciálních verzích, jednomístných i dvoumístných.

Ani jediný letoun původní řady Étendard se však do sériové výroby nedostal. Étendard II byl zcela zrušen pro celkově malé výkony, Étendard IV byl ze soutěže NATO vyřazen pro nesplnění podmínky použití britského motoru Orpheus a Étendard VI v soutěži NATO podlehl italskému stroji Fiat G.91. Domácí francouzské vojenské letectvo se k objednání Étendárdů postavilo zády a dalo přednost větší víceúčelovosti, kterou očekávalo od letounů Mirage III s delta křídlem.

                                            Dassault Étendard IVM - start pomocí katapultu

                                                 (foto: Marine Nationale (?) / MirAv / FU)

Étendard IV nakonec zachránilo až francouzské námořnictvo. V prosinci 1956 projevilo předběžný zájem a následně v květnu 1957 objednalo výrobu pěti předsériových strojů Étendard IV v upravené verzi M (M=Marine) pro své letadlové lodě. Tato verze měla sklopná křídla o větší ploše vybavená zubem na náběžné hraně, podvozek s upravenou a poněkud vyšší příďovou nohou a záchytný hák pod zádí.

První letoun Étendard IVM (IVM-01) se dostal poprvé do vzduchu 21. května 1958 v Melun-Villaroche za pilotáže známého firemního zkušebního pilota Jean-Marie Sageta. Dne 21. prosince téhož roku byl pak následován druhým předsériovým strojem (IVM-02). Oba tyto letouny poháněl motor SNECMA Atar 08B. Třetí předsériový stroj (IVM-03) byl pokusně vybaven silnějším, ale pro Étendard IVM těžkým britským proudovým motorem Rolls-Royce Avon Mk.51, a to v rámci vývojového programu, který nesl název Étendard IVB. Tento vývojový program, jehož cílem bylo připravit alternativní exportní verzi stroje se však dále již nerozvinul.

                                   Dassault Étendard IVM na ploše pozemní letecké základny

                                                               (foto: USAF / PD)

Po dodání všech předsériových strojů (IVM-01, IVM-02, IVM-03, IVM-04, IVM-06) a provedených rozsáhlých testech (při kterých byl IVM-04 zničen), které probíhaly částečně ve Velké Británii se ukázalo, že Étendard IV, který byl původně zamýšlen jako lehký taktický letoun pro přímou podporu pozemních vojsk, úspěšně vyzrál v dokonalý palubní bojový letoun, který se mohl směle poměřovat s tehdejší americkou konkurencí, letounem Douglas A4D Skyhawk.

Sériová výroba letounů Étendard IVM byla zahájena v polovině roku 1961. První sériový letoun byl zalétán 16. července a byl určen k doladění zbraňového systému. Zbraňový systém nového francouzského palubního stroje byl totiž založen na prvcích dodaných švédskou firmou Saab a při testech se ukázal jako poněkud problematický. Dolaďování systému zbrzdilo náběh výroby, takže další sériový letoun mohl být dokončen až 9. prosince.

Službu u francouzké Aeronaval letouny Étendard IVM nastoupily v roce 1962. Do roku 1965 bylo dodáno celkem 69 strojů, které sloužily na letadlových lodích Clemenceau a Foch.

       Étendard IVM se sklopenými křídly a vysunutou         příď letounu Étendard IVM s plochou anténou

                  sondou pro tankování za letu                                systému navádění protilodních střel

                     (foto: PA / CC BY-SA)                                           (foto: Bjoertvedt / CC BY-SA)

Étendard IVM je stroj s celokovovým povrchem a v jeho konstrukci převládají slitiny hliníku a ocel. Jeho křídla ve středoplošném uspořádání a s úhlem náběžné hrany 45^o mají poměrně malé rozpětí a sklopné konce pro lepší manipulaci s letounem na letadlové lodi a v omezených prostorách podpalubních hangárů. Náběžná hrana křídel je opatřena tzv. "psím zubem" pro dosažení jejich lepších vlastností. Pod každým křídlem jsou dva závěsné body, přičemž ty vnitřní mohou sloužit i pro zavěšení přídavných palivových nádrží. Pod centrální částí trupu se nachází pátý závěsník, taktéž využitelný pro přídavnou palivovou nádrž.

Kabina pilota je pancéřovaná přetlakovaná a je vybavena katapultážním sedadlem Martin-Baker Mk.4 vyrobeným licenčně ve Francii u firmy Hispano. Étendard IVM má bezprostředně před kabinou v přídi umístěný výklopný nástavec pro doplňování paliva za letu systémem "probe and drogue" (pomocí hadice s kornoutem) zavedeným u francouzských leteckých sil. Příď je zakončena malým krytem chránícím anténu radiolokačního zařízení. Pod přídí se u sériových letounů nachází rozměrná listová anténa patřící k systému rádiového návádění protilodních řízených střel, má však i svoji aerodynamickou funkci.

Do hlavního vybavení letounu patří střelecké a navigační radiolokační zařízení Dassault Aida 7 a počítač Saab BT9F.

Sériové stroje Étendard IVM jsou poháněny francouzským proudovým motorem bez přídavného spalování - SNECMA Atar 08C s maximálním tahem 43,2 kN. Letoun jako pevnou výzbroj nese dva francouzské rychlopalné kanóny DEFA ráže 30 mm.

Étendardy IVM novější výroby mohou být v některých dokumentech označovány jako Étendard IVMS, ale kromě několika malých drobností (jiné umístění antén modifikovaných výstražných systémů) se od starších strojů nijak neodlišují.

Francouzské palubní letouny Étendard IVM mají schopnost plnit úlohu tankovacích letounů. Pro tento účel se na podtrupový závěsník umísťuje speciální kontejner americké firmy Douglas (Buddy By, Buddy Refyueling) s tankovacím hadicovým zařízením.

Letouny Étendard IVM začaly být stahovány od jednotek na konci sedmdesátých let a postupně byly nahrazovány stroji Super Étendard.

TECHNICKÁ DATA

Typ:  palubní taktický letoun

Pohon:  proudový motor SNECMA Atar 08C o tahu 43,2 kN

Max. rychlost:  v malé výšce 1086 km/h

Dolet:  bojový 800 km

Dostup:  15500 m

Výzbroj:  2 x rychlopalný kanón DEFA 552 ráže 30 mm (2 x 125 ks nábojů)

               maximálně 1360 kg podvěšené výzbroje

               neřízené pumy ráže 250 kg nebo 400 kg

               maximálně 4 x blok neřízených raket SNEB ráže 68 mm Matra 18

               maximálně 2 x protilodní řízená střela Aerospatiale AS.20, AS.30

               maximálně 2 x PLŘS AIM-9B Sidewinder, Matra R550 Magic

Hmotnost:  prázdná 5900 k, vzletová 10200 kg

Rozměry:  Rozpětí ......................... 9,6 m

                 Délka .......................... 14,4 m

                 Výška ..........................  3,9 m

                 Plocha křídel ................ 29 m²

                                                                                       Autor článku: ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku 12.2.2014