Dassault Bréguet Super Étendard - stroj s úspěchy na bojišti

Koncem šedesátých let se u francouzského námořního letectva Aéronavale zavedený letoun Étendard IVM začal jevit jeho provozovateli jako zastaralý, a tak bylo přistoupeno k hledání náhrady. Existovalo několik dobrých kandidátů, mezi které patřil i tehdy nový částečně domácí stroj konsorcia SEPECAT Jaguar. Letoun Jaguar M, jak mělo znít jeho označení měl být čistě francouzskou palubní verzí. Měl se vyznačovat delší přední podvozkovou nohou, jednoduchými koly hlavního podvozku, pozměněnou přídí a zádí, plhodnotným přistávacím hákem a dalším potřebným vybavením pro službu na letadlových lodích.

Testy námořního Jaguaru probíhaly na francouzské letadlové lodi Clemenceau v letech 1970 až 1971 a nedá se říct, že by byly neúspěšné. Letoun byl nadzvukový, velmi obratný a schopný nést celou řadu nejmodernějších zbraní, včetně jaderné pumy.

Dalším vážným kandidátem na obsazení míst na francouzských letadlových lodích byl Vought A-7E Corsair II. Tomuto typu, i když se jednalo o americký stroj, bylo francouzské Aéronavale celkem příznivě nakloněno. Zamlouvaly se mu jeho výkony a dobrý servis. Američané nabízeli Francouzům i stroje A-4 Skyhawk, a podařilo se jim dokonce vnutit smlouvu na možnost důkladného otestování A-4M v Kalifornii.

O letounech však často nerozhodují jejich výkony a vlastnosti, názory vojáků, námořníků a pilotů, ale peníze nasměrované do těch správných kapes. V tomto směru nejlepší nabídku předložil Dassault, a to ve formě letadla postaveného na základě používaného a morálně odepsaného typu Étendard IVM. Mělo to být francouzské a relativně levné řešení, protože kromě součastí původních Étendardů měly být ve velkém použity komponenty vyvinuté pro stroje Mirage F1. Nový Étendard byl vyhlášen vítězem soutěže v lednu 1973 a v roce 1976 byla objednána jeho sériová výroba pro francouzské námořnictvo.

               Etendard IV M v leteckém muzeu                     Jaguar M při testech na palubě letadlové lodi   

                (foto: Ad Meskens / CC BY-SA)                                                     (FU)

První z hlavních provedených změn na cestě od Étendardu IVM k Super Étendardu byla instalace motoru SNECMA Atar 8K-50, který vznikl úpravou motoru 9K-50 použitého na strojích Mirage F1. Druhá změna se týkala elektronických soustav - byl především instalován nový radiolokátor Thomson-CSF Agave umožňující použití protilodní střely Exocet. Třetí větší změnou byla instalace nového křídla se sklopnými sloty na náběžné hraně a novými klapkami. Na první pohled se Super Étendard velmi výrazně podobá svému předchůdci, ale ve skutečnosti je po dlouhé řadě změn a úprav více jak 90% stroje odlišných, takže k proklamované finanční úspoře nedošlo.

                         Super Étendard se střelou Exocet - letadlová loď Foch, rok 1983

                                                        (foto: US Navy / PD)

První prototyp Super Étendardu vznikl přestavbou sériového Étendardu IVM a postrádal ještě řadu plánovaných úprav. Zalétán byl 28. října 1974. Zkoušky celkem tří postavených prototypů probíhaly do roku 1976. Dodávky sériových letadel pro Aéronavale byly zahájeny v roce 1978.

Super Étendard je stejně jako jeho předchůdce jednomístný jednomotorový středoplošník v jehož konstrukci jsou použity především kovové materiály. Jeho trup je konstruován podle pravidla ploch a křídla s poměrně malým rozpětím a úhlem šípu náběžné hrany 45^o mají sklopné konce pro dosažení úspory místa na palubě lodi nebo v hangáru. Příď letounu je vyplněna radiolokátorem Agave a výklopným nástavcem pro doplňování paliva za letu. Kabina pilota je lehce pancéřovaná, přetlakovaná a vybavená britským katapultážním sedadlem Martin-Baker Mk.4. Pilot má k dispozici průhledový displej (HUD) Thompson-CSF VE-120, navigační displej Crouzet 97 a zbraňově-navigační systém SAGEM-Kearfott ETNA.

Hlavňovou výzbroj letounu tvoří dva rychlopalné kanóny ráže 30 mm typu DEFA 552. Další výzbroj a speciální zařízení se zavěšuje na čtyři podkřídlové a jeden podtrupový závěsník.

Francie chtěla původně objednat asi 100 letounů Super Étendard, ale finanční potíže vedly ke snížení objednávky na 30 kusů. Později se však tato objednávka upravovala a bylo dodáno celkem asi 71 strojů.

Letouny Super Étendard si našly i zahraničního odběratele. Argentina objednala 14 těchto strojů. Jejich dodávky byly zahájeny v roce 1981.

V letech 1983 až 1985 zapůjčila Francie pět letadel Super Étendard do Iráku, jako prozatimní nosiče protilodních střel Exocet, než Irák dostane ve Francii objednané letouny Mirage F1S.

           argentinský Super Étendard cvičně přistává na americké letadlové lodi Ronald Reagan

                                          (foto: U.S. Navy / K. Goumenidis / PD)  

                           francouzský Super Étendard s podvěšeným kontejnerem Damocles

                                                     (foto: Jerry Gunner / CC BY)

Koncem osmdesátých let se začalo pracovat na modernizačním programu pro Super Étendard. Realizace modernizačního programu "Modernise (SEM)" pro 50 strojů byla rozdělena na čtyři etapy. V první etapě došlo k novému uspořádání v pilotní kabině, výměně zbraňového počítače, modernizaci navigačního systému a instalaci nového radiolokátoru Thomson-CSF (Thales) Anémone. Radiolokátor Anémone (sasanka) má dvojnásobný dosah, větší rozlišovací schopnost a rozšířený soubor pracovních režimů.  První let stroje po první etapě modernizace tzv. "Standard 2 SEM" se uskutečnil v říjnu 1990. Do služby začaly stroje přicházet v červnu 1993.

Druhá etapa modernizace (Standard 3 SEM - dodáván od roku 1997) zahrnovala integraci navigačně-střeleckého kontejneru Atlis, který se zavěšuje na podtrupový závěsník. Integrace kontejneru Atlis umožnila rozšířit sortiment výzbroje o laserem naváděné rakety AS-30L, laserem naváděné bomby řady BGL nebo GBU.

Třetí etapa modernizace (Standard 4 SEM - dodáván od roku 1999) přinesla instalaci dvou nových "lehkých" závěsníků pod křídlo určených pro kontejnery REB (Baraccuda, Alkan), instalaci nového radarového výstražného systému Thomson-CSF Sherloc a integraci průzkumné jednotky CRM280, která může být instalována na spodní část trupu a využívá i komory určené pro kanóny.

Čtvrtá a poslední etapa modernizace (Standard 5 SEM - dodáván od roku 2003) umožnila strojům Super Étendard provádění precizních nočních operací, a to za pomoci integrace navigačně-střeleckého kontejneru Damocles, použití brýlí NVGS a kokpitu pilota jehož osvětlení je s brýlemi plně slučitelné. Další významější inovaci představuje instalace nového letového počítače PCN90 a přidruženého inerciálního systému vedení letu UNI140. 

      Super Étendard s ukázkou výzbroje - v popředí střela Exocet, pod pravým křídlem protiletadlová

                                                 Magic 2 a protizemní AS-30L Laser

                                                      (foto: Duch.sep / CC BY-SA)

Letoun Super Étendard ve spojení s protilodní střelou Exocet představuje účinný a od chvíle praktického použití vysoce respektovaný zbraňový systém. Chvíle praktického použití nastala v květnu 1982 ve válce o Falklandy. Argentinské letectvo použilo své letouny Super Étendard s protilodními střelami Exocet k potopení britského torpédoborce HMS Sheffild a zásobovací lodi Atlantic Corveyor.

                                     argentinský Super Étendard doplňuje palivo za letu 

                                                      (foto: Martin Otero / CC BY)

TECHNICKÁ DATA   (Super Étendard Modernise)

Typ:  palubní taktický letoun

Pohon:  proudový motor SNECMA Atar 8K-50 s tahem 49,05 kN

Max. rychlost:  1380 km/h, v malé výšce 1190 km/h

Dolet:  bojový 850 km

Dostup:  13700 m

Výzbroj:  2 x rychlopalný kanón ráže 30 mm DEFA 552 (2 x 125 ks nábojů)

               maximálně 2100 kg podvěšené výbroje

               1 x protilodní řízená střela Aerospetiale AM-39 Exocet

               1 x střela s plochou dráhou letu ASPM

               2 x protilodní střela AS-30 nebo protizemní AS-30L

               laserem naváděné pumy BGL 250, 400 nebo GBU-12, 14, 16

               1 x jaderná bomba AN-52

               neřízené bomby kalibru 250 kg nebo 400 kg

               bloky neřízených raket SNEB ráže 68 mm Matra 18

               2 x PLŘS Matra R550 Magic 2

Hmotnost:  prázdná 6500 kg, max. vzletová 12000 kg

Rozměry:  Rozpětí ............................ 9,6 m

                 Délka ............................. 14,31 m

                 Výška .............................. 3,86 m

                 Plocha křídel ..................  28,4 m²

                                                                                  Autor článku: ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku: 11.2.2015