Dassault Breguet Mirage 4000 - nejkrásnější přelud

V terminologii amerického vojenského letectva se v šedesátých letech dvacátého století začal objevovat nový termín - "ASF - Air Superiority Fighter", tedy stíhací letoun pro získání nadvlády ve vzduchu. Tento termín se po amerických zkušenostech získaných ve Vietnamu začal skloňovat ve všech pádech a situace vedla v roce 1965 až k vypsání projekčních specifikací FX (Fighter eXperimental) a následnému vývoji letounu McDonnell Douglas F-15 Eagle, který se měl stát typickým představitelem této kategorie. Při vývoji této americké stíhačky byl v dlouhé řadě dokumentů a komentářů stále zmiňován sovětský supersonic Foxbat (MiG-25, tehdy často mylně označovaný jako MiG-23), který bylo nutno překonat v dostupu, vymanévrovat a předstihnout ve zrychlení.

Podobný trend ve vývoji letadel směřující k velmi rychlým a celkově velmi výkonným stíhačkám "ASF" se s velmi malým zpožděním začal projevovat i na evropské straně Atlantiku, konkrétně ve Francii, která disponovala velmi silným leteckým průmyslem a navíc silnou touhou po absolutní nezávislosti na rozpínavých Američanech. I zde byl vývoj ovlivněn tajemstvím opředeným MiGem, ale hlavně snahou nezaostat za americkou konkurencí a "svézt se na vlně zájmu". Již v roce 1964 nabídl francouzský Dassault model letounu Super Mirage F2 s šípovými křídly a dvoumístnou tandemovou kabinou pro pilota a zbraňového operátora, který měl využít zájmu o letouny F-4 Phantom a krátce na to pak model Mirage G s křídly s měnitelnou geometrií, který měl zase souvislost s vývojem podobně koncipovaného amerického stroje F-111. Podobně tedy ani program FX nenechal Dassaulta "chladným" a na rýsovacích prknech jeho konstruktérů se začaly rodit návrhy francouzských konkurentů F-15 a "Foxbatbijců". Jeden takový návrh představil Dassault ve svých materiálech na aerosalónu v Le Bourget 1969.

                                                     idea Super Mirage Delta - 1969

Měl to být větší jednomístný dvoumotorový stroj s mohutnými delta křídly s mírně lomenými náběžnými hranami a trupem silně připomínajícím MiG-25. Letoun měl dosahovat maximální rychlosti ve velkých výškách až Mach 3. O projektu nejsou známy žádné podrobnější informace a pravděpobně nepřekročil fázi několika výkresů, ale stal se základem "čtyřtisícovkové" linie stíhaček, kterou se Dassault snažil nějakou dobu "protlačit " k životu.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byl Dassault (od roku 1971 Dassault Breguet) dost vytížen konstrukčními pracemi na modelech Mirage G, Mirage G8 a Mirage F8, ale žádný se bohužel neujal, a tak se mohl v polovině let sedmdesátých vrátit k práci na "větší deltě". Začátkem roku 1975 zahájil studie na novém víceúčelovém stíhacím letounu, určeném především pro získání vzdušné nadvlády (ASF) a ve druhé úloze pro plnění taktických úkolů. Začal ho nazývat "Super Mirage Delta" a chtěl jím vyhovět specifikacím francouzského ministerstva letectví s označením ACF (Aviation de Combat Futur) na bojový letoun budoucnosti.

"Super Mirage Delta" měl mít dva motory M53, velmi rozsáhlé použití kompozitních materiálů, aktivní systém "řízení po drátě" (FBW), zbraňovou únosnost na hranici  osmi tun a měl se přibližovat hmotností a výkony tehdy již zavedenému americkému stroji F-15 Eagle. Připravovaný stroj však nezískal podporu francouzského letectva, kterému se zdál příliš těžký, stejně jako model Super Mirage F2 o desítku let dříve, a také příliš drahý. Francouzské letectvo vyzvalo firmu Dassaut Breguet ke stavbě menšího stroje, který by navázal na oblíbené Mirage III. Firma tedy začala pracovat na jednomotorovém stroji, který později dostal označení "Mirage 2000". Koncepce dvoumotorového "Super Mirage Delta" však nebyla opustěna. Výrobce ji považoval za perspektivní a rozhodl se pokračovat ve vývoji na "vlastní náklady". Pojmem - "vlastní náklady", byly v tomto případě myšleny finanční zdroje pocházející od potencionálních zákazníků z oblasti Blízkého a Středního východu a možná i Afriky. Největší zájem projevovala Saúdská Arábie a Írán. Výrobce již dříve ujistil všechny potencionální zákazníky, že tento typ stroje bude mít lepší vlastnosti než jakýkoliv podobný letoun a stále doufal v exportní úspěch i v úspěch u domácího letectva, kde by stroj mohl nahradit bombardovací letouny Mirage IV. Stroj byl nyní vyvíjen jako asi o čtvrtinu zvětšený dvoumotorový derivát Mirage 2000 s většinou jeho aerodynamických prvků a dostal oficiální označení Super Mirage 4000. Maketa letounu ve skutečné velikosti byla představena v prosinci 1977.

                                      Super Mirage 4000 při svém prvním letu 9.3.1979

                                               (foto: MirAv / Dassault Breguet / FU)

Prototyp Super Mirage 4000 odstartoval k prvnímu letu 9.3.1979 na letišti v Istres za pilotáže Jeana-Marie Sageta. Oproti menšímu letounu Mirage 2000 byl vybaven nastavitelnými šípovými ploškami umístěnými na předních částech kanálů přívodů vzduchu k motorům. Tento prvek použil Dassault Breguet na základě zkušeností izraelského letectva s podobným řešením uplatněným na letounu IAI Kfir. Super Mirage 4000 poháněly dva motory SNECMA M53-2, půjčené od Mirage 2000. I většina avioniky byla převzata od typu Mirage 2000. Letoun byl vybaven např. digitálním autopilotem, víceúčelovými zobrazovacími displeji, průhledovým displejem HUD Thomson-CSF VE-130, inerciálním navigačním systémem SAGEM Uliss 52, počítačem Crouzet 80, digitálním zaměřovacím systémem a radiolokátorem Thomson-CSF Cyrano 500, což byla silnější odvozenina radiolokátoru RDM. Pilot seděl na vystřelovacím sedadle Bartin-Baker F10R s charakteristikou "0-0".

Výzbrojí letounu měly být dva kanóny DEFA ráže 30 mm a až osm tun různých leteckých zbraní. Stroj mohl nosit až tři přídavné palivové nádrže po 2550 litrů paliva, které bylo možno zavěsit na dva závěsníky pod křídly a jeden centrální závěsník pod trupem.

Dvoumotorová koncepce, mohutné deltovité křídlo, mohutná ocasní plocha a pilotní kabina "ala F-15" dělala "čryřtisícovku" nejkrásnějším členem rodiny Mirage. Letoun již při prvním letu dosáhl rychlosti M=1,2, při druhém M=1,6 a při šestém konaném 11. dubna M=2,04. Veřejného představení se mu dostalo již v červnu 1979 na výstavě v Le Bourget.

                                      Super Mirage 4000 ve Farnborough v roce 1982

                                                  (foto: S. Fitzgerald / GNU-FDL)

                 v muzeu v roce 2004                                                   ..... a v roce 2009

            (foto: M. Teiten / CC BY-SA)                                          (foto: Pline / CC BY-SA)

Po veřejném představení pokračoval letoun v testovacím programu. Na koci roku 1980 měl nalétáno kolem 100 hodin a s jeho letovými vlastnostmi panovala absolutní spokojenost. V roce 1981 byly nainstalovány motory M53-5 s větším tahem.

Francouzské letectvo však i nadále nemělo o tento stroj zájem a největší zahraniční potencionální kupec - Saúdská Arábie dala po americkém "masírování" přednost strojům F-15 Eagle.

Dassault Breguet se ještě nějakou dobu snažil nový letoun nabízet, ten byl však pro většinu států příliš drahým a navíc některé jeho systémy (především radiolokátor) nedosahovaly požadovaných výkonů.

V roce 1986 zařadil výrobce stroj do programu vývoje zcela nového letounu - ACX Rafale. Z jeho oficiálního pojmenování bylo vypuštěno slovo "Super" a stroj byl prezentován jako Mirage 4000. Byl vybaven motory M53-P,  opatřen velmi líbivou pouštní kamufláží a předveden v roce 1987 v Le Bourget. Poslední zkušební let Mirage 4000 proběhl 8.1.1988. Od roku 1995 je letoun exponátem Musée de l'Air et de l'Espace. Má opět bílý nástřik s modrými a červenými prvky a jméno na přídi - Super Mirage 4000.

                                                     Dassault Breguet Mirage 4000

TECHNICKÁ DATA

Typ:  víceúčelový bojový letoun

Pohon:  2 x dvouproudový motor SNECMA M53-P s tahem 95 kN

Max. rychlost:  2440 km/h

Dolet:  1850 km

Dostup:  20000 m

Výzbroj:  dva kanóny DEFA ráže 30 mm každý s 125 ks nábojů

               maximálně 8000 kg podvěšené výzbroje

               (Magic 2, Super 530, AS30L, Exocet, LGB apd.)

Hmotnost:  max. vzletová 24100 kg

Rozměry:  rozpětí ............................... 12 m

                 délka ................................. 18,7 m

                 výška .................................  5,96 m           

                 plocha křídel .....................  73 m²

                                                                               Autor článku:  ing Zbyněk Novotný

Poslední revize článku:  17.12.2015