Dassault Atlantique 2 - plus de sang français

Dassault Atlantique 2 je následovníkem letounu Breguet Br.1150 Atlantic, jehož vývojové kořeny sahají do poloviny padesátých let dvacátého století, kdy státy NATO začaly uvažovat o novém námořním hlídkovém a protiponorkovém letounu pro svá letectva. V březnu roku 1957 výzbrojová komise rady NATO sestavila zvláštní konzultační skupinu označenou AC/126, která byla tvořena experty z deseti členských zemí, která měla připravit podklady ke vzniku nového stroje. Ukázalo se, že to nebude vůbec jednoduché. Názory jednotlivých států na vybavení a výkony nového letounu se dosti rozcházely, a tak postupně některé nespokojené státy od společného projektu odstoupily a vydaly se jinou cestou. Američané se rozhodli pro vlastní stroj P-3 Orion, odvozený od civilního dopravního typu L-188 Electra, Britové "omladili" své letité Avro Shackleton a pustili se do vývoje proudového stroje Nimrod, který byl modifikací Cometu. Také Kanaďané dali přednost vlastnímu letounu, a to typu Canadair CL-28 Argus, který postavili na základě Bristolu 175 Britannia. 

Po roce konzultační práce byly dne 1. března 1958 vydány úvodní specifikace nového letounu. Tyto specifikace se setkaly s překvapivě velkou odezvou u leteckých výrobců z Evropy i USA. Do 21. června 1958 (kdy skončil termín pro podání návrhů) se sešlo 21 projektů různých firem. Jako absolutně nevyhovujících hned na začátku odpadlo šest projektů. Postupným vylučováním se v září 1958 výběr zúžil na tři projekty. Byly to projekty firem Avro, Sud Aviation a Breguet. Dne 21. října 1958 byl vítězem vyhlášen projekt Br.1150 firmy Breguet, kterému bylo později radou NATO přiděleno jméno Atlantic. Stroj navrhovaný společností Avro byl vyhodnocen jako příliš velký a těžký a stroj společnosti Sud Aviation naopak jako malý.

Ještě před vyhlášením vítěze se některé firmy, které se účastnily soutěže s vlastními projekty dohodly na budoucí případné spolupráci. Firmy Breguet, Avro, Fokker, Sud Aviation a Dornier prohlásily, že budou společně vyvíjet a stavět vítězný typ, pokud to bude konstrukce některé ze jmenovaných firem. 

Ve chvíli, kdy bylo jasné, že vítězem je projekt firmy Breguet, tato společnost urychleně ustavila zájmové konsorcium SECBAT (Société d'Étude et de Construction de Breguet Atlantic) - konsorcium pro výrobu letounu Breguet Atlantic, jehož členy se kromě firmy Breguet staly společnosti Fokker, Sud Aviation a sdružení Seeflug, které utvořil Dornier a Siebel. Britská firma Avro neprojevila o členství zájem, ale byla rychle nahrazena belgickým podnikem ABAP, který utvořily firmy SABCA, FN a Fairey. Později se připojily ještě italské firmy.

První sériové stroje Atlantic byly zařazeny do služby v roce 1965, a to u francouzského námořního letectva - Aéronavale a německého Marineflieger. Výroba letounů probíhala do poloviny roku 1974 a dala 87 kusů. Kromě hlavních západoevropských zakazníků - Francie (40), Německa (20), Itálie (18) a Nizozemska (9) se stroje dostaly i do výzbroje Pákistánu, kterému tři své stroje prodala Francie.

Ještě před ukončením sériové výroby základního provedení Br.1150 se jeho provozovatelé začali zajímat o budoucí náhradu v podobě nějaké nové verze. Vzniklo několik studií možných modernizací zaměřujících se především na rozšíření a úpravu výzbroje. Tahounem prací na letounu byla především Francie, protože Atlantic byl především jejím dílem a jakousi výkladní skřídí jejího leteckého průmyslu.

Bez ohledu na další státy participující na výrobě Atlanticu vydala francouzká vláda v dubnu 1974 rozhodnutí otevírající cestu k vývoji nové verze pod označením Atlantic NG.

     boční pohled na letoun Atlantique 2 dokumentující mírné tvarové změny v oblasti ocasních ploch

                                             (foto: Lucas Marot / CC BY-SA)                     

Původní plán předpokládal, že prototyp se dostane poprvé do vzduchu v roce 1976 a v roce 1982 budou již sériové letouny u jednotek Aéronavale. Krátce po zahájení prací a provedení studií se však zjistilo, že letouny ve své finální podobě (tak jak byla naplánována) budou brzy po zařazení do výzbroje potřebovat další modernizaci. Společnost Breguet (tehdy již spadající pod firmu Dassault) proto navrhla zapracovat potřebná zdokonalení rovnou. To si však vyžadovalo počkat na ukončení vývoje celé řady systémů. Na systémech se pracovalo do roku 1977, kdy konečně mohlo padnout nové rozhodnutí. Státní zakázka na stavbu dvou prototypů Atlanticu nové generace přišla v únoru 1978. Zálet prvního prototypu, který vznikl modifikací čtvrtého vyrobeného Br.1150 proběhl 8. května 1981. 

Aéronavale mělo v úmyslu objednat 42 nových protiponorkových strojů, ale tento počet se nepodařilo obchájit. Konečná objednávka zněla na 28 letadel, nesoucích jméno Atlantique 2. Výroba letadel probíhala pomalu a skončila až v roce 1997.

Atlantique 2 se od stroje Atlantic zvnějšku příliš neliší. Jasným poznávacím znamením snad může být absence kontejneru na vrcholu svislé ocasní plochy u Atlantique 2. Nový letoun si zachoval osvědčenou koncepci samonosného celokovového dvoumotorového středoplošníku s jednoduchými ocasními plochami a klasickým třínohým zatahovacím podvozkem opatřeným zdvojenými koly. Stroj má objemný trup z lehkých hliníkových slitin, který má v průřezu tvar osmičky a prosklenou příď, kde má své stanoviště bombometčík. Za prostorem bombometčíka se nachází pilotní kabina na kterou navazují pracoviště navigátora a operátorů.  V zadní polovině letounu je odpočinkový kout, chuchyňka, toaleta a umývárna. Celý tento prostor je přetlakovaný a klimatizovaný. Běžný počet členů posádky je 10 (u Atlanticu 12).                                     

                                               přístrojové vybavení pilotní kabiny

                                                   (foto: Bublegun / CC BY-SA)

                                                          pětice pozic operátorů

                                                     (foto: Bublegun / CC BY-SA)

Spodní část trupu letounu je opět vyhrazena pro výzbroj a výstroj. V přední části se nachází zatažitelná kopule s novou verzí radiolokátoru Iguane společnosti Thomson-CSF, který je nově propojen s výstražným a identifikačním zařízením LMF IFF a detektorem signálů SECRE. Za tímto prostorem se nachází třísektorová pumovnice s dvoukřídlými vraty, do které je možno umístit standardní bomby NATO, hlubinné pumy, miny a torpéda do celkové hmotnosti 3600 kg. Následuje prostor sonobójí  a samotná záď letounu, která je obsazena zařízením pro zjišťování magnetických anomálií (MAD). Toto zařízení je taktéž nového typu od firmy Sextant. Schopnosti zařízení rozšiřuje dvouprocesorový systém Thomson-CSF DHAX Sadang-1A, který shromažďuje a porovnává údaje pořízené akustickými bójemi.                              

Křídla letounu jsou trojnosníková a skládají se z přímého centroplánu pevně spojeného s trupem a vnějších částí majících mírné vzepětí. Křídla obsahují integrální palivové nádrže. Pod křídly jsou umístněny celkem čtyři závěsníky pro řízené raketové střely, speciální vybavení nebo záchranné prostředky do celkové hmotnosti 3000 kg.

Letouny jsou vybaveny navigačními systémy TACAN a LORAN,  palubními počítači Dassault Electronic, Thomson-CSF, SAGEM a CIMSA pro zpracování letových a bojových úloh, systémy radioelektronického boje, varovnými snímači radiolokačního ozáření Thomson-CSF ARAR-13, šedesáti výmetnicemi termických a radiolokačních složí a dvojicí kamer TRT-35. Na přídi letounu se nově nachází v otočném kulovém pouzdru průzkumný systém FLIR typu JIAI-1A Tango. Jeho televizní a termovizní kanál umožňuje provádění optického průzkumu ve dne i v noci, a to i za špatných klimatických a povětrnostních podmínek.

    prosklená příď a kulové pouzdro systému FLIR             bok přídě s vnějším blokem klimatizace

                  (foto: Z. Novotný / CC BY)                                      (foto: Z. Novotný / CC BY)

                                                   čelní pohled na stroj Atlantique 2

                                                         (foto: Arpingstone / PD)

Motorovou skupinu letounu Atlantique 2 tvoří dva osvědčené motory Rolls-Royce Tyne RTy20 Mk.21, každý o výkonu 4549 kW, které roztáčejí čtyřlisté vrtule de Havilland/Ratier o průměru 4,88 m.

V říjnu roku 2013 byl pod dohledem francouzské agentury pro vyzbrojování DGA (Direction Générale de l'armement) zahájen program rozsáhlé modernizace patnácti letounů Atlantique 2 v celkové ceně 700 milionů EUR. Typ v posledních letech totiž jednoznačně prokázal své schopnosti i při podpoře pozemních aktivit francouzských jednotek v Mali a v Iráku a měl by tedy sloužit až do roku 2030. 

Modernizace by měla zahrnova instalaci nového AESA radiolokátoru Thales Searchmaster, zaměřovacího optoelektronického systému WeSC MX-20D, nového systému hydroakustických bójí se satelitní komunikací a nových konzolí palubních operátorů.

TECHNICKÁ DATA

Typ:  námořní hlídkový a protiponorkový letoun

Pohon:  2 x motor Rolls-Royce Tyne RTy20 Mk.21 o výkonu 4549 kW

Max. rychlost:  658 km/h

Dolet:  9075 km

Dostup:  9100 m

Výzbroj: - torpéda L4, Mk.46, V9, Mu90

              - řízené protilodní střely AM39Exocet nebo

                protiradiolokační Matra AS.37 Martel nebo

                protiletadlové Magic 2

              - hlubinné pumy a miny

              - sonobóje ARR-52, ASA-20, AQA-5             

Hmotnost:  prázdná 25000 kg, max. vzletová 46000 kg

Rozměry:  Rozpětí ............................ 37,46 m

                 Délka ..............................  31,72 m

                 Výška .............................  11,33 m

                 Plocha křídel ..................  122 m²

                                                                                                      Autor článku:  ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku: 12.2.2016