internetový armádní magazín

Chrizantema-S - květinka zabiják

07.09.2016 06:35

Raketový stíhač tanků Chrizantema-S, který je nabízen ruskou společností KBP (Konstroktorskoje bjuro mašinostrojenija) je v současnosti všeobecně považován za nejlepší na světě. Patří do komplexu, který je označován jako 9K123 a navazuje na starší a známý raketový stíhač tanků 9P149 Šturm-S na podvozku obrněného transportéru MT-LB.

 

Vývoj na podnět maršálů

Vývoj komplexu Chrizantema byl pod vedením známého konstruktéra Sergeje Nepobědimova zahájen již v polovině osmdesátých let minulého století, a to na základě podněnu tehdejšího ministra obrany SSSR maršála Ustinova. Ten nebyl spokojen se stavem, kdy ničení tanků protivníka raketovými protitankovými prostředky sovětské armády bylo omezeno nebo zcela znemožněno rozmary počasí nebo noční dobou.

        střelecké vozidlo 9P157-2 (vlevo) a velitelské vozidlo 9P157-4 komplexu 9K123 Chrizantema-S

                                                         (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

 

Požadovaný protitankový komplex měl být proto schopen nasazení za všech světelných a meteorologických podmínek proti všem existujícím i perspektivním typům pozemních obrněnců, ale i jiným cílům jako např. pozemní stacionární opěrné body, případně i vrtulníky. Komplex měl podle plánů vstoupit do služby v první polovině devadesátých let, ale rozpad Sovětského svazu to znemožnil. Vývoj protitankového komplexu však nebyl na rozdíl od mnoha jiných zbraňových systémů zcela zastaven a pokračoval výrazně pomalejším tempem dál i bez oficiální podpory ruské armády, a to až do svého završení počátkem roku 1996. Světové veřejnosti byl komplex představen v červenci téhož roku na zbrojní výstavě Eurosatory v Paříži.
Celý komplex 9K123 Chrizantema-S je tvořen řadou několika vozidel různého určení. Absolutním základem jsou vozidla 9P157 postavená na patřičně modifikovaném podvozku bojového vozidla pěchoty BMP-3. Zástavbou speciálních systémů protitankového komplexu nedošlo k podstatnějším změnám charakteristik, takže vozidla dosahují podobných hodnot rychlosti (až 70 km/h na silnici), dojezdu (600 km), průchodnosti a schopnosti plavby (10 km/h) jako základní BMP-3. Bojová hmotnost vozidel řady 9P157 se pohybuje od 19,4 t do 19,8 t.

                                                            střelecké vozidlo 9P157-2

                                                         (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

 

                                                 zadní část střeleckého vozidla 9P157-2

                                                         (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

 

Do skupiny vozidel 9P157 patří střelecká vozidla 9P157-2 s dvoučlennou osádkou tvořenou řidičem a velitele-střelcem-operátorem (v původním starším provedení komplexu šlo o vozidla 9P157-1), téměř identická střelecká vozidla velitelů čet 9P157-3 s tříčlennou osádkou a speciální velitelská vozidla velitelů baterií (BMK) 9P157-4 s čtyřčlennou osádkou.

 

Vysoké výkony a jednoduchá obsluha

Střelecká vozidla mají výsuvné odpalovací zařízení pro dvojici řízených raket a výsuvný radiolokátor. Po odpálení dvojice řízených střel se lafeta automaticky zasune zpět do korby, kde do něj nabíjecí automat podle volby operátora vloží další dva kusy ze zásobníku. Bubnový zásobník střeleckých vozidel obsahuje celkem 15 střel. Jeho doplňování může probíhat za pomoci zvláštního nakládacího zařízení umístěného na pravém boku vozidla. Zařízení výrazně ulehčuje a urychluje práci osádky.

                                nakládací zařízení střel na pravé střaně střeleckého vozidla

                                                       (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

 

            opticko-laserová pozorovací a naváděcí stanice v pravé přední části střeleckého vozidla

                                                        (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

 

V případě poruchy nabíjecího automatu lze vysunuté odpalovací zařízení nabíjet i ručně. Odpalovací zařízení řízených střel se může od své základní polohy natáčet v rozsahu +/- 85o v horizonzální rovině a od -5o do + 15o ve verikální rovině. Těmto parametrům odměru a náměru odpalovacího zařízení je přizpůsobem i radiolokátor a speciální opticko-laserový systém vozidla.

Radiolokátor i opticko-laserový systém využívá osádka jak k vyhledávání cílů, tak i k navádění řízených střel, a to buď spojitě nebo nezávisle. Systémy tak umožňují současně navádět řízené střely na dva různé cíle. Radiolokátor s vlnovou délkou 2 až 3 mm i poloautomatický opticko-laserový systém může navíc současně vést dvě střely.

 

Různé modifikace střel

Pro komplex Chrizantema byly zatím připraveny čtyři rúzné modifikace řízených střel - 9M123, 9M123-2, 9M123F a 9M123F-2 s laserovým naváděním nebo laserovým i radiolokačním naváděním (2 a F-2). První dva jmenované typy jsou vybaveny tandemovou kumulativní hlavicí se schopností prorazit 1000 až 1100 mm homogenního ocelového pancíře za předsutou reaktivní ochranou (ERA). Druhé dva typy střel pak mají jednotné termobarické hlavice o síle 13,5 kg TNT.

                                   dvojice řízených střel na vysunutém odpalovacím zařízení

                                                        (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

 

Všechny typy střel komplexu Chrizantema mají maximální průměr těla 155 mm a jsou uloženy v přepravně-odpalovacích kontejnerech o délce 2,3 m. Maximální hmotnost kontejneru se střelou je 62 kg. Střely jsou schopny napadat cíle ve vzdálenost od 400 m do více než 5000 m při navádění laserem nebo více než 6000 m při navádění radilokátorem. Běžně je možno postřelovat pozemní cíle pohybující se rychlostmi do 60 km/h a nízkoletící cíle do 340 km/h. Maximální letová rychlost střel je asi 400 m/s.

 

Nestřelecká a podpůrná vozidla komplexu

Pro zvýšení bojových schopností, zajištění velení a provádění průzkumu bylo do komplexu 9K123 zařazeno speciální velitelské vozidlo velitele baterie. Je poznatelné podle bojové věže. Vozidlo je vybaveno optickými a radarovými systémy zajišťujícími celokruhový průzkum, rozšířenými systémy spojení, satelitním navigačním systémem a také rušičkou rádiového vysílání. Ve věži vozidla je jako obranná výzbroj lafetován kulomet PKT ráže 7,62 mm.

                                                           velitelské vozidlo 9P157-4 

                                                         (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

 

                                                   zadní část velitelského vozidla 9P154-4

                                                          (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

 

Kromě velitelského vozidla 9P154-4 patří do sestavy komplexu také dvě podpůrná kolová vozidla s označením 9V945 a 9V990. Vozidlo 9V945 na podvozku automobilu ZIL-131 je mobilní servisní dílnou obrněnců 9P154 a vozidlo 9V990 na podvozku automobilu GAZ-66 je určeno pro servis řízených střel. 

 

Export a další vývoj

Protitankový komplex 9K123 Chrizantema-S je v současnosti vyráběn v Saratově, dodáván ruské armádě a nabízen na export. Jeho úděl nebyl a není jednoduchý, ale našel si své místo. Během výroby doznal drobných změn, které lze při podrobném pátrání na vozidlech najít, ty však neměly na celkové parametry a výkony podstatnější vliv. Některá střelecká vozidla 9P154-2 mají stanoviště velitele-střelce-operátora v jeho levé přední části vybavena kurzovým 7,62mm kulometem PKT. Ten je pozůstatkem po vybavení BMP-3 a jeho účelnost je sporná. Novější střelecká vozidla mají větší hlavu opticko-laserového systému, což nasvědčuje použití modernějšího typu s lepšími parametry.

Raketové stíhače tanků Chrizantema-S byly exportovány do Libye, kde se také za málo jasných okolností zúčastnily bojových akcí. Podstatně významnější však bylo, že se zde staly předmětem zájmu zvláštních služeb jedné Západní velmoci, která zde získala minimálně jeden kus pro testování.

V roce 2014 byl podepsán kontrak na dodávku Chrizantém-S do Ázerbajdžánu.

Komplex 9K123 Chrizantema-S má podle odborníků velký modernizační potenciál. Dosah řízených střel by bylo možno zvětšit až několikanásobně a vyjít tak vstříc požadavkům zákazníků především z oblasti Blízkého východu. Informace o možné modernizaci komplexu však nejsou dostupné.

 

 

 

                                                                                         Autor článku: ing. Zbyněk Novotný

 

 

 

 

 

Poslední revize článku: 7.9.2016

 

Vyhledávání

 

 

 

 

 

 

 

 

B O N U S