Chengdu FC-1 Xiaolong - čínsko-pákistánský Gripen

FC-1 (Fighter China-1) Xiaolong (nebo také "Fierce Dragon") je výsledkem společného čínsko-pákistánského vývojového programu, který začal v roce 1999 a jehož cílem bylo vytvoření letounu pro pákistánské letectvo a další zájemce o lehčí a levnější víceúčelový bojový letoun. Čínská firma Chengdu (CAC) je odpovědná za vývoj a výrobu letadel, zatímco pákistánský partner firma PAC (Pakistan Aeronautical Complex) odpovídá za poprodejní servis, údržbu, výrobu některých dílů a montáž letounů pro pákistánské letectvo a další zahraniční zákazníky. Rusko dodává pro letouny dvouproudové motory typu Klimov RD-93, které jsou odvozeny od jednotek RD-33 letounů řady MiG-29.

Zárodek vývoje FC-1 je možno vystopovat ve společném čínsko-americkém vývojovém programu Chengdu-Grumman Super-7, který měl představovat výraznou modernizaci čínských strojů J-7 (F-7). Dohoda o vývoji letounu Super-7 byla podepsána v roce 1986, ale celý program byl zrušen v roce 1990 po ochlazení politických vztahů mezi Čínou a Západem, a také jako reakce na 40% zvýšení nákladů na projekt. Čínský výrobce však výsledky své práce nezahodil a pokračoval sám ve vývoji letounu již pod názvem FC-1. S novým letounem počítal jako s vývozním artiklem do rozvojových zemí, k náhradě rozšířených sovětských strojů řady MiG-17, MiG-19, MiG-21 a jejich čínských derivátů, případně amerických letounů Northrop F-5 nebo starších francouzských Mirage.

V roce 1993 se o projekt FC-1 začal zajímat Pákistán, který potřeboval najít vhodnou náhradu za své dosluhující F-7P, Mirage III a Mirage 5. Po dlouhém vyjednávání došlo roce 1999 k uzavření konečné dohody mezi Chengdu a PAC o společném dokončení vývoje a následné výrobě letounu. Této dohodě předcházel v roce 1995 ještě podpis smlouvy s ruskou společností MAPO MiG o technické pomoci a spolupráci. Tato smlouva otevřela Číňanům též cestu k ruským motorům RD-93.

Pákistán vznesl na letoun FC-1 nové a výrazně vyšší požadavky, protože jeho největší rival - Indie - začal do své výzbroje zařazovat špičkové ruské stroje Su-30. To mělo za následek určité zdržení vývoje, ale také nárust výkonů letounu. Byla vylepšena celá elektronická výbava, integrována nová výzbroj a zdokonalena aerodynamika.

                                   první prototyp letounu FC-1 v již barevném provedení,

                                         na křídlech jsou patrné aerodynamické plůtky

                                                          (foto: china int. / FU)
 

Práce na stavbě prototypu letounu FC-1 se v závodě společnosti Chengdu (CAC) rozeběhly v září 2002. Stavba byla dokončena v květnu 2003 a již 27. června byly zahájeny pojížděcí zkoušky. Do vzduchu se první prototyp FC-1 poprvé vznesl 25. srpna. Pohon prototypu při tomto letu obstaral ruský motor RD-33. Křídla prvního prototypu byla na své horní straně vybavena malými aerodynamickými plůtky, které u dalších strojů již nebyly použity.

Bylo postaveno celkem šest prototypů, přičemž druhý byl určen pouze pro pozemní zkoušky. Čtvrtý prototyp představující vzor pro sériovou výrobu se odlišoval tvarem prodloužených náběžných hran křídel, hranatým pouzdrem varovných systémů na vrcholku zvětšené SOP a odlišnými vstupy vzduchu s prvky DSI (Diverterless Supersonic Inlets), což jsou malé vybouleniny zabraňující nasátí mezní vrstvy vzduchu při nadzvukových rychlostech. Tento zajímavý prvek byl prvně použit američany na F-35 a stal se pravděpodobně cílem čínské průmyslové špionáže.

Po ukončení základních testů prototypů bylo přistoupeno k výrobě osmi předsériových strojů pro vojenské letectvo Pákistánu (PAF). Pvní dva stroje převzali Pákistánci 2. března 2007. Původní plán počítal v dřívějším datem, ale svoji úlohu zde sehrálo Rusko, které povolilo vývoz svých motorů do Pákistánu až po sérii náročných jednání. Důvodem počáteční neochoty Ruska uvolnit motory RD-93 pro vývoz do Pákistánu byl fakt, že Pákistán má nepřátelský postoj vůči Indii, která je spojencem Ruska a též velkým odběratelem jeho zbraní. Dodávky dalších šesti předsériových letounů do Pákistánu proběhly do konce dubna téhož roku. Provozní zkoušky předsériových FC-1 Xiaolong, které u pákistánského letectva PAF dostaly označení JF-17 Thunder, byly oficiálně ukončeny 7. března 2009 podpisem smlouvy na dodání prvních 47 sériových letadel. Pákistánské letectvo plánuje získat až 250 strojů typu JF-17 několika výrobních sérií. Všechny sériové letouny určené pro PAF (kromě prvních dvou kusů) mají být smontovány v Pákistánu u společnosti PAC. První v Pákistánu smontovaný letoun (třetí sériový) se dostal poprvé do vzduchu 23. listopadu 2009.

                                                     přistávající pákistánský JF-17

                                                       (foto: x_man / CC BY-SA)

I když FC-1 Xiaolong byl původně připravován pouze na export a domácí čínské letecké síly daly přednost většímu typu J-10, v říjnu 2008 padlo rozhodnutí, že i čínské vojenské letectvo PLAAF pořídí menší počet těchto strojů, a to jako náhradu za bitevní letouny Q-5 Fantan. Modifikace pro PLAAF nese označení J-9.

Pákistánská varianta FC-1 Xiaolong - JF-17 Thunder je vybavena radiolokátorem Nanjing KLJ-7 s mechanicky natáčenou štěrbinovou anténou. Tento čínský radiolokátor má dosah na vzdušné cíle v horní polosféře asi 75 km, v dolní polosféře minimálně 35 km. Současně dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět své PLŘS. Větší hladinové cíle je schopen detekovat na vzdálenost až 135 km. FC-1 je však do dalších zemí nabízen i s radiolokátory Grifo S-7, Thales RC400, GEC Marconi Blue Hawk nebo Fazotron Kopio-F.

Pilotní prostor letounu je vybaven trojicí multifunkčních barevných obrazovek, velkým průhledovým displejem (HUD) a ovládáním podle principu HOTAS. Pro navigaci slouží inerciální systém s laserovými gyroskopy a systém GPS.

Pevnou výzbrojí letounu je jeden dvouhlavňový kanón Type 23-3 (kopie sovětského GŠ-23L) ráže 23 mm. Podvěsná výzbroj se zavěšuje na celkem sedm závěsníků - jeden podtrupový, čtyři podkřídlové a dva na koncích křidel, přičemž pár koncových závěsníků na křídlech je vyhrazen pouze pro protiletadlové střely krátkého dosahu. Celková maximální hmotnost podvěsné výzbroje může být 3700 kg. 

Do sortimentu zbraní pákistánských JF-17 patří jednak zbraně čínského původu jako např. protiletadlové střely PL-5 nebo PL-9, protilodní YJ-82, YJ-83K, CM-400AKG nebo řízené pumy LS-500J a GB-1, a jednak zbraně pákistánského původu (MUPSOW) nebo amerického, francouzského nebo brazilského původu (AIM-9, Durandal, MAR-1 apd.).

FC-1 nabízené na export do dalších zemí mohou disponovat podvěsnou výzbrojí přizpůsobenou požadavků konkrétního zákazníka.

Stroje pohání ruský motor Klimov RD-93 s maximálním tahem s přídavným spalováním 84,4 kN. V Číně je pro FC-1 (a další moderní čínské letouny) vyvíjen alternativní motor s označením WS-13 (nebo Tianshan 21), který má zajistit nezávislost na dodávkách ruských motorů. Tento motor je však víceméně vylepšenou kopií RD-93 - Číňané jsou mistry kopírování.

Vývoj FC-1 se nezastavil a je připravováno provedení s novým radiolokátorem AESA, pasivním eletro-optickým lokátorem, systémem pro doplňování paliva za letu, nebo dvoumístná svičně-bojová verze. 

                                          JF-17 na výstavě ve Farnborough v roce 2010                 

                                                  (foto: MilborneOne / CC BY-SA)

                                         JF-17 na výstavě ve Farnborough v roce 2010                 

                                                   (foto: MilborneOne / CC BY-SA)

TECHNICKÁ DATA   (verze JF-17 - Pákistán)

Typ:  jednomístný jednomotorový víceúčelový bojový letoun

Pohon:  1 x dvouproudový motor Klimov RD-93 o maximálním tahu 84,4 kN

Max. rychlost:  1910 km/h 

Dolet:  2037 km 

Dostup:  16916 m

Výzbroj:  1 x dvouhlavňový kanón ráže 23 mm Type 23-3

               podvěšená výzbroj do celkové maximální hmotnosti 3700 kg

               maximálně 6 x PLŘS PL-5C/E, PL-9C, AIM-9L/M/P

               maximálně 4 x PLŘS PL-12 (SD-10A)

               protilodní řízené střely Ra^,ad ALCM, YJ-82 (C-802), YJ-83K (C-803), CM-400AKG

               protiradiolokační řízené střely MAR-1

               řízené pumy GBU-10, GBU-12, LS-500J (LT-2), GB-1, LS-6, H-2, H-4 (MUPSOW)

               neřízené pumy a pumové kontejnery - Mk.82, Mk.84, Matra Durandal, Rockeye

               bloky neřízených raket

Hmotnost:  prázdná 6411 kg, max. vzletová 12474 kg

Rozměry:  Délka ....................................... 14,9 m

                 Výška ........................................ 4,77 m

                 Rozpětí ...................................... 9,45 m

                 Plocha křídel ............................ 24,4 m²

                                                                                             Autor článku:  ing Zbyněk Novotný

Poslední revize článku:  7.1.2016