Budoucí válka? Úvaha nad možným střetnutím Maroka a Alžírska.

Bohužel je čím dál více zřejmé, že bezpečnostní situace v Evropě se v posledních letech výrazně zhoršila. Důvodem jsou mimo jiné i různé konflikty, které se v těsné blízkosti našeho kontinentu odehrávají. Některé z nich jsou bohužel spíše opomíjeny, než aby jim byla věnována nějaká pozornost. Do jisté míry je tento stav způsoben dnešními médii, která se často ženou jen za senzacemi a zabývají se jen tím nejviditelnějším. Jsme tak doslova přehlcováni informacemi z Ukrajiny, případně Sýrie a Iráku. Konflikty ovšem hrozí i v jiných oblastech, blízkých Evropě. Příkladem může být i hypotetický konflikt mezi Alžírskem a Marokem.

Již řadu let mezi Marokem a Alžírskem panuje velice napjatá atmosféra. Tento nevyhlášený konflikt de facto trvá od osamostatnění obou států. Výrazný byl především v době studené války. Tehdy se projevoval především v podobě války o Západní Saharu, kterou Maroko roku 1975 anektovalo a naopak Alžírsko bylo největším donátorem hnutí POLISARIO, které na daném území vyhlásilo samostatný stát Saharskou arabskou demokratickou republiku. Zjednodušeně se dá říci, že Maroko se orientovalo především na západoevropské státy a USA, zatímco Alžírsko spolupracovalo především s bývalým sovětským blokem. To se pochopitelně odrazilo i na ozbrojených silách obou států.

V posledních desetiletích tento dávný konflikt opět zesiluje. Dalo by se říci, že již překročil hranice běžné rivality a má stupňující tendenci. Rozbor tohoto konfliktu by patrně vydal na rozsáhlou studii. Součástí tohoto konfliktu jsou i nevyhlášené, ale o to výraznější zbrojní závody mezi oběma zeměmi. Jaké jsou tedy dnes dispozice těchto zemí?

Maroko

Na první pohled se zdá silnější Maroko. To disponuje početnou armádou, jejíž pozemní vojsko čítá asi 175 000, letectvo 13 000 a námořnictvo 7 800 vojáků. Nutno dodat, že početní stavy zejména v případě pozemního vojska mají stále stoupající tendenci.

Jak již bylo řečeno, na vyzbrojování marocké armády se podílejí převážně západoevropské státy a USA, poskytující Maroku výraznou vojenskou pomoc (ovšem ne vždy tomu tak bylo, zejména po získání samostatnosti Maroko nějaký čas lavírovalo se svou orientací a získalo tak výrazné dodávky zbraní od tehdejšího Sovětského svazu, včetně např. letounů MiG-17 či bombardérů Il-28).

Pozemní vojsko marocké armády se může opírat především o tanky M60 (modernizovaných na verzi M60 A3 TTS) v počtu až 420 ks a starší tanky M48 (220 ks).

                                                      tank M60A3 armády Maroka

                                                      (foto: Klyde-M / CC BY-SA)

V menším množství (asi 48 ks) slouží i tanky T-72, ty by ovšem měly být nahrazeny dodávanými čínskými tanky MBT-2000. V rámci modernizace armády Maroko usiluje o nákup přebytečných tanků M1 Abrams. Těch by mělo být dodáno až 200 ks a nahradily by zastaralé M48. Významnou sílu představuje i cca 110 rakouských stíhačů tanků SK-105 a 80 francouzských kolových vozidel AMX-10 RC.

Pro přepravu pěchoty slouží především americké obrněné transportéry M113, které by měl být modernizovány. Z JAR byly dodány vozidla Ratel ve verzi BVP (60 ks), ale i ve verzi vozidla palebné podpory (30 ks). Ve velkém množství (až 320 ks) stále slouží i francouzské obrněné transportéry VAB-VTT, které by z části měly projít modernizací. Určitou zajímavostí je, že v marocké armádě by dosud mělo sloužit menší množství československých 0T-62.

Také dělostřelectvo se opírá především o západní typy. Nejvýznamnější sílu tak představují americká SHD M109 (120 ks). Doplňují je starší francouzská SHD GIAT F-3 (90 ks) a americká M110 (60 ks). Z tažených typů slouží především 155 mm děla M198 (26 ks) a FH-70 (36 ks), doplněná lehčími 105 mm děly L-118 (30 ks) a M-101 (58 ks).

                                                        samohybná houfnice M109A5

                                                        (foto: Tyrone Martin / CC BY)

Z raketometů slouží v Maroku oblíbené 122mm BM-21 GRAD (35 ks), dodány ovšem byly i moderní čínské 300mm raketomety AR-2/PHL-03. Pro účely PVO slouží americké systémy M-163 (60 ks) a Chapparal (37 ks), v počtu 12 ks jsou ve výzbroji i sovětské hybridní protiletadlové systémy Tunguzka. Zde je zajímavé připomenout, že Maroko bylo prvním zahraničním odběratelem tohoto systému a spekuluje se, že nejméně 1 ks byl předán do USA k prozkoumání.

Vojenské letectvo se na západní techniku orientovalo ještě výrazněji. Do jeho výzbroje se tak dostaly americké stíhací letouny F-5 E/F, ze kterých 24 bylo zmodernizováno na verzi Tiger III. Obdobně tak Francie dodala letouny Mirage F-1, z nichž 27 bylo rozsáhle modernizováno, takže se téměř vyrovnají modernějším Mirage 2000. V rámci modernizace letectva bylo z USA dodáno 24 moderních letounů F-16 C/D Block 52  (16 jednomístných a 8 dvoumístných), které představují jeden z nejvýkonnějších letounů sloužících na afrického kontinentu. Spolu s nimi bylo dodáno také 24 cvičných letounů T-6C Texan II, které doplnily již zastarávající francouzské Alpha Jety (24 ks).

                               F-16D Block 52 - největší chlouba Royal Moroccan Air Force

                                                     (foto: Ndunruh / CC BY-SA) 

Co se týče vrtulníkové techniky, nejvíce jsou zastoupeny francouzské stroje SA-330 Puma (25 ks), dále lehké Bell 205 (24 ks) a těžké CH-47 (7 ks). Maroko nepoužívá klasické bitevní vrtulníky, ale zato zde slouží ozbrojené vrtulníky SA-342M (19 ks, dalších 5 SA-342K slouží u četnictva). Dopravní letectvo se spoléhá zejména na americké C-130 Hercules (13 ks), které doplňují lehčí CN-235 (7 ks) a nové C-27 (4 ks).

Námořnictvo Maroka zaznamenalo snad největší posun. Z kdysi malého, spíše pobřežního loďsta vyzbrojeného především hlídkovými čluny byla postupně vytvořena moderní námořní síla, s kterou je nutné počítat. Jeho pýchou je především fregata Mohammed VI italsko-francouzské třídy FREMM, patřící mezi světovou špičku.

                                                 fregata Mohammed VI třídy FREMM

                                                 (foto: XIIIfromTOKYO / CC BY-SA)

S jejími výkony je marocké námořnictvo velice spokojeno, takže se uvažuje o objednání druhého plavidla. Tuto vlajkovou loď marockého námořnictva doplňují tři menší, ale moderní korvety třídy SIGMA a dvě velké francouzské hlídkové lodě třídy Floreal. Z menších lodí je třeba vyzdvihnout především španělské raketové čluny třídy Lazaga (4 ks), které doplňují hlídkové čluny typu Osprey 55 (4 ks) a PR-72 (2 ks).

Jak je vidno, Maroku se postupně podařilo vytvořit velmi mohutné ozbrojené síly. Z původně malé armády, sloužící spíše pro potlačování různých ozbrojených povstání, se postupně staly moderní ozbrojené síly, patřící k největším a nejlepším v rámci afrického kontinentu. Bylo toho dosaženo především díky vysokým vojenským výdajům, které navíc mají stále rostoucí tendenci.

Alžírsko

Obdobně se vyvíjelo i Alžírsko. Také v jeho případě ozbrojené síly vždy hrály významnou politickou roli, především pak v devadesátých letech během občanské války. Ta do značné míry upevnila moc ozbrojených sil, kterým se dostává výrazných prostředků ze státního rozpočtu získaných z těžby ropy (oproti tomu Maroko téměř nemá žádná ropná naleziště). Díky těmto prostředkům si alžírská armáda může dovolit tu nejmodernější výzbroj. Ta je nakupována po vyřešení starých dluhů z dob Sovětského svazu především v Rusku, v některých případech však i v západních zemích.

Alžírská armáda je poněkud méně početná, pozemní vojsko čítá asi 110 000, letectvo 14 000 a námořnictvo 7 800 vojáků.

Pozemní vojsko alžítské armády se opírá zejména o moderní ruské tanky T-90S, které byly dodány ve dvou velkých dodávkách a jejich počet dnes dosahuje kolem 300 kusů. S tímto typem v Alžírsku panuje velká spokojenost a tak armáda plánuje objednání dalších 185 tanků, tentokráte v modernější verzi T-90MS. Vedle toho slouží i starší tanky T-72, z nichž by část měla být zmodernizována. Alžírská armáda projevila vážný zájem o ruské vozidlo palebné podpory tanků BMPT-72 Terminátor 2, a je pravděpodobné, že pro přestavbu na tento typ budou použity právě již provozované starší tanky T-72.

                                                      T-72 alžírských pozemních vojsk

                                                    (foto: Cohen Mashaoul / CC BY-SA)

Pro přepravu pěchoty slouží u alžirských pozemních sil moderní BMP-3 (100 ks). Ty jsou doplňována staršími BMP-2 (300 ks), která však byla výrazně modernizována a vybavena novým věžovým kompletem Berežok. Z kolových typů slouží transportéry BTR-80 (150 ks) a BTR-60 (250 ks). Ty by ale měly být nahrazeny novým typem kolových OT. Alřírsko si poněkud překvapivě vybralo německý typ TPZ-1 Fuchs (do Alžírska byla prodána výrobní linka). Transportérů TPZ-1 by Alžírsko mělo zakoupit až 1200 ks! Vedle toho byly především pro četnictvo zakoupeny egyptské transportéry FAHD a ze Spojených arabských emirátů byly dodány moderní obrněné automobily NIMR (200 ks).

Dělostřelectvo se dosud opírá o starší sovětské typy, především 2S1 (140 ks) a 2S3 (30 ks). Pro náhradu těchto již zastaralých děl si Alžírsko zatím zakoupilo 50 moderních čínských SHD PZL-45. Obdobně tak i tažené dělostřelectvo je složené zejména ze starších sovětských typů, především D-30 (160 ks) a ML-20 (20 ks). Byly ale nakoupeny také moderní čínská tažená děla PLL-01 (18 ks a mají být nakoupeny další). Výrazně posílilo i raketometné vojsko, kde ke starším BM-21 (48 ks) přibyly moderní raketomety SMERČ (18 ks, přičemž nakoupeny mají být další.)

Protivzdušná obrana vojsk se opírá zejména o ruské systémy ZSU-23-4 (cca 200 ks), které doplnil moderní ruský typ Pancir S1 (38 ks), představující absolutní světovou špičku.

Vojenské letectvo je vyzbrojeno především ruskými typy. Jeho nejvýkonnějšími letouny jsou moderní stroje Su-30, kterých bylo dodáno 44 ks. Původně mělo být dodáno 28 Su-30, které by doplnilo 35 lehčích MiG-29 SMT. Ty ale byly odmítnuty z důvodu nevyhovující kvality a místo nich bylo objednáno dalších 16 Su-30.

                                           Suchoj Su-30MKA - špička alžírského letectva

                                                        (foto: Sahnouni / CC BY-SA)

Vedle nich stále slouží starší sovětské MiG-25 (12 ks) a MiG-29 (35 ks, část z nich ale byla patrně prodána). Pro úderné účely slouží zejména letouny Su-24M (34 ks). V roce 2014 se objevily zprávy, že Alžírsko má zájem tyto letouny nahradit moderními ruskými stíhacími bombardéry Su-34. Tyto zprávy dosud nebyly potvrzeny, pokud by ale k této akvizici došlo, možnosti alžírského letectva by tak byly dále výrazně umocněny.

Pro výcvikové účely bylo objednáno 16 moderních ruských letounů Jak-130. Vedle nic ale slouží i starší československé L-39 (47 ks), se kterými je alžírské letectvo spokojeno a nechce se jich vzdát. Alžírsko tak patří mezi hypotetické zákazníky nového českého cvičného letounu L-39 NG.

Alžírsko disponuje i velmi mohutnou vrtulníkovou flotilou. Na rozdíl od Maroka disponuje bitevními vrtulníky, legendárními ruskými Mi-24 (32 ks různých verzí). Objednány však byly i moderní Mi-28N (42 ks). Z dopravních vrtulníků slouží především ruské Mi-8/17 /171 (cca 100 ks). Dosud dosluhují i starší těžké Mi-6, ty by ale měly být brzy nahrazeny moderními Mi-26T2 (6ks). Dopravní letectvo se opírá především o americké C-130 Hercules (16 ks), ruské Il-76 (12 ks) a lehké C-295 (5ks). Alžírsko vybudovalo i velice silnou PVOS, kde se vedle starších sovětských typů SA-6  a SA-8 objevily i moderní systémy S-300P. V současnosti se jedná o dodávkách dalších systémů, především S-400 a lehkých TOR-M2.

Alžírské námořnictvo v posledních letech dosáhlo nebývalého rozmachu. Jsou nakupovány ty nejmodernější lodě – a to v až překvapujícím množství. I nadále slouží starší jednotky, zejména ruské fregaty třídy Koni (3 ks) a korvety Nanuchka (3 ks), brzy ale budou nahrazeny moderními loděmi.

                                      alžírská korveta Salah Rais projektu Nanuchka II

                                               (foto: .J.M.R. Colorado /  CC BY-SA )

Jedná se především o 2 moderní německé fregaty MEKO 200, které poněkud překvapivě vyhrály výběrové řízení alžírského námořnictva (uvažuje se o stavbě dalších dvou jednotek v Alžírsku). Vedle nich ale budou nakoupeny i ruské korvety projektu 20380 Tiger. Čína již započala s dodávkami moderních lehkých fregat F-22. Zajímavé je, že pro tento čínský typ (kombinující stará a nová technická řešení) se poněkud nečekaně alžírské námořnictvo rozhodlo na základě pozitivních zkušeností pákistánského námořnictva.

Na rozdíl od Maroka, Alžírsko vybudovalo i silnou ponorkovou flotilu. Již za sovětské éry byly dodány 2 ponorky projektu 877 KILO, které v devadesátých letech následovaly další dvě jednotky. V současnosti má alžírské námořnictvo objednané další 2 ponorky, tentokráte vylepšeného projektu 636.

V posledních letech alžírské námořnictvo výrazně posílilo i své výsadkové schopnosti akvizicí moderní vrtulníkové lodě BDSL, vycházející z italské třídy San Giusto. Charakteristickým rysem tohoto plavidla je nezvykle silná výzbroj, opírající se zejména o systém SAAM-ESD a výkonné protiletadlové rakety ASTER-15.

Je zřejmé, že alžírské ozbrojené síly v posledních letech velmi výrazně posílily, a tento trend by měl pokračovat. Alžírsko např. patří mezi první neoficiální zájemce o ruský stíhací letoun páté generace Suchoj T-50. Je ale otázkou, nakolik se na alžírských plánech podepíší v současnosti silně kolísající ceny ropy.

Může vypuknout válka?

Je otázkou, zda nějaký zásadní konflikt mezi oběma státy je skutečně reálný. Stav určitého napětí existuje již několik desetiletí a nic výrazného se dosud nestalo. Bylo by ale chybou možnost tohoto konfliktu podceňovat. Řada "arabských jar", díky nimž padly autoritativní režimy v Egyptě a Tunisku, nebo občanská válka v Libyi může situaci ovlivnit. Občanská válka nadále trvá i v nedalekém Mali, jak ukázaly některé události, v této oblasti se konflikty snadno přelévají z jednoho státu do druhého. Také současné aktivity Islámského státu (jehož ambice zahrnují i sever Afriky) mohou inspirovat místní islamisty a výrazně tak zhoršit bezpečnostní situaci obou zemí.

Přímá  konfrontace mezi Marokem a Alžírskem je v současnosti méně pravděpodobná, než např. oživení konfliktu na Západní Sahaře, který dosud trvá. Pokud by např. Alžírsko dodalo hnutí POLISARIO některé ze svých moderních zbraní, mohla by zde opět vypuknout intenzivní válka, v níž navíc POLISARIO v minulosti i přes obrovskou převahu Maroka dosahovalo překvapivě dobrých výsledků. Na straně druhé obdobně tak Maroko může podporovat secesionistické snahy horských Berberů v Alžírsku, což v minulosti opakovaně činilo. Pravděpodobné jsou i různé lokální střety (např. spory o využívání pobřežních vod), které přitom snadno mohou přerůst v otevřený konflikt. Takový střet by výrazně ovlivnil i nedalekou Evropu.

                                                                                                 Autor článku: David Khol

Poslední revize článku: 26.3.2015